Povinnost provozovat rybí trh ve čtvrti Billingsgate a masný trh ve čtvrti Smithfield má londýnská společnost City of London Corporation, která podobná místa spravuje v celém londýnském centru na základě dohody s vedením města.
Společnost ve středu předložila londýnským radním návrh, ve kterém se zříká dalšího spravování obou tržnic. Ty přitom v Londýně fungovaly už od 11. století.
Návrh přichází den poté, co se firma rozhodla, že trhy nepřemístí do nového areálu východně od Londýna ve městě Dagenham.
 |
Od plánovaného stěhování společnost upustila kvůli rostoucím nákladům, a to jak v důsledku nedávného nárůstu inflace, tak i kvůli drahé přestavbě areálu. Podle zveřejněných kalkulací by další stavební práce totiž stály jednu miliardu liber.
Firma se ale dohodla s obchodníky, kteří na trzích mají své stánky, že jim poskytne finanční kompenzace a poradenství při výběru nové lokality. Obchodníci zároveň mají do roku 2028 čas na to, aby se domluvili kam půjdou, přičemž provoz tržnic bude do té doby pokračovat.
„Toto rozhodnutí představuje novou pozitivní kapitolu pro trhy Smithfield a Billingsgate v tom smyslu, že dává obchodníkům možnost vybudovat si udržitelnou budoucnost v prostorách, které jsou v souladu s jejich dlouhodobými obchodními cíli,“ uvedl Chris Hayward, předseda společnosti City of London Corporation. „Tím, že ustoupíme od přímého provozování trhů, pomůžeme těmto podnikům vytvořit příležitosti k samostatnému rozvoji,“ dodal.
Jen bahno a špína, napsal o tržnici Dickens
Trhovci na Smithfieldu po staletí otevírali své stánky už v deset hodin večer, aby mohli zásobovat okolní restaurace, které nakupovaly čerstvé maso na další den. Tržnice se pak zavírá kolem šesté hodiny ranní, právě když se probouzí zbytek města.
Hospody v okolí trhu měly v historii i povolené zvláštní licence, které jim umožňovaly otevřít v časných ranních hodinách, aby mohly unavené stánkaře obsloužit.
Anglický publicista Peter Ackroyd ve své knize London: The Biography z roku 2000 uvádí, že rybí trh v Billingsgate má své kořeny na počátku 11. století, tedy ještě předtím, než se v Anglii objevil Vilém Dobyvatel se svými normanskými vojsky, aby ukončil léta vlády Sasů.
Smithfieldská tržnice byla vybudována o pár let později, hned za starou římskou hradbou. Na tržnici šel každý, kdo potřeboval maso, koně nebo ovoce.
Ackroyd v knize líčí, že obě tržnice neodmyslitelně patří k tváři Londýna v celé jeho spletité historii. Dodává, že místní trhy byly tradičně známy výskytem mnoha opilců, prostitutek a například ve viktoriánské éře k tržnicím vyjížděla policie kvůli zločinům v podstatě denodenně.
Jeden z nejslavnějších anglických autorů té doby, Charles Dickens, například ve svém stěžejním díle o sirotkovi Oliveru Twistovi popsal Smithfield jako centrum „špíny a bahna.“
S příchodem potravinářských norem a pravidelných kontrol se obě tržnice staly civilizovaným místem a v současnosti je jejich pohnutá minulost přítomna jen v historických knihách.
Proti daňové politice současné britské vlády už protestovali nespokojení zemědělci, kteří se sjeli do Londýna:
21. listopadu 2024 |
