Index globální sociální mobility, který v pondělí zveřejnilo Světové ekonomické fórum, ukázal, že jen hrstka vlád, konkrétně ve skandinávských zemích, dokázala položit základy pro větší sociální mobilitu a prosperující budoucnost svých občanů. Na svém serveru o tom napsala americká televize CNBC.
Sociální mobilita znamená schopnost jednotlivců, rodin nebo domácností pohybovat se mezi různými socio-ekonomickými vrstvami uvnitř společnosti. Obvyklým měřítkem sociálně-ekonomického pokroku společnosti je sociální rámec. Standardně se například porovnávají výdělky rodičů a jejich dětí. V nové zprávě se však WEF zaměřilo spíše na vstupy, jako jsou politika, praktiky ve společnosti a instituce v rámci společnosti.
Mezi nejšťastnější země na světě v tomto směru patří Dánsko, Norsko, Finsko, Švédsko a Island. Díky podpůrným rámcům vzdělávání a zaměstnanosti se tyto země zařadily mezi pět nejvíce sociálně mobilních zemí.
Ostatní významné ekonomiky, jako jsou Spojené království (21.), USA (27.), Čína (45.) nebo Indie (76.) zůstaly daleko za nimi. Česká republika se na rozdíl od výše uvedených světových ekonomik se umístila v TOP 20, konkrétně na 19. místě.
| Místo | Země | Skóre ze 100 |
|---|---|---|
| 1. | Dánsko | 85,2 |
| 2. | Norsko | 83,6 |
| 3. | Finsko | 83,6 |
| 4. | Švédsko | 83,5 |
| 5. | Island | 82,7 |
| 6. | Nizozemsko | 82,4 |
| 7. | Švýcarsko | 82,1 |
| 8. | Rakousko | 80,1 |
| 9. | Belgie | 80,1 |
| 10. | Lucembursko | 79,8 |
| 11. | Německo | 78,8 |
| 12. | Francie | 76,7 |
| 13. | Slovinsko | 76,4 |
| 14. | Kanada | 76,1 |
| 15. | Japonsko | 76,1 |
| 16. | Austrálie | 75,1 |
| 17. | Malta | 75,0 |
| 18. | Irsko | 75,0 |
| 19. | Česká republika | 74,7 |
| 20 | Singapur | 74,6 |
| Zdroj: Světové ekonomické fórum | ||
Nerovnost má hluboké následky
Výzkum porovnával 82 zemí podle 10 pilířů, které jsou považovány za nezbytné pro kultivaci sociální mobility. Jednalo se o zdravotnictví, vzdělávání, přístup k technologiím, pracovní příležitosti, pracovní podmínky, spravedlivé mzdy, sociální ochranu a inkluzivní instituce. Většina zemí zaostávala zejména ve čtyřech oblastech – spravedlivé mzdy, sociální ochrana, pracovní podmínky a celoživotní vzdělávání.
Sociální mobilita nebo její nedostatek, má podle WEF vážné důsledky nejen pro jednotlivce, ale také pro společnosti, v nichž žijí. I když některé země podnikly kroky k vybudování inkluzivnějších systémů, podle zakladatele a výkonného předsedy WEF Klause Schwaba je ještě mnoho co napravovat.
„Sociální a ekonomické důsledky nerovnosti jsou hluboké a dalekosáhlé. Mezi lidmi roste pocit nespravedlnosti, nejistota, rozvíjí se ztráta identity a důstojnosti, oslabuje se sociální struktura, dochází k narušování důvěry v instituce, lidé jsou rozčarování z politických procesů a dochází k erozi sociálních smluv,“ vyjmenoval Schwab důsledky. Podniky a vlády podle něj musí na vytváření nových cest k sociálně-ekonomické mobilitě pracovat společně.
S jeho slovy souvisí i nedávný výzkum společnosti Edelman, o kterém napsal britský deník Independent. Výzkum ukázal, že většina z 34 tisíc dotázaných lidí ve 28 zemích světa si myslí, že svět je nespravedlivý a panuje v něm nerovnost. Bohatí dál bohatnou, zatímco zbytek společnosti bojuje o přežití. Vinu dávají kapitalismu, který je podle nich více ke škodě než užitku. Lidé v 15 zemích, zejména v těch vyspělých, navíc vidí svou budoucnost pesimisticky.
