(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Čínské banky předehnaly evropské soky, srazit je mohou riskantní úvěry

  • 9
Je tomu jen pár let, co žebříčku největších světových bank vévodily evropské finanční ústavy. Ještě na konci roku 2011 na špičce trůnila Deutsche Bank a v první desítce ji doplňovalo dalších pět bank s britským či francouzským rodokmenem. Nyní je situace zcela jiná. Čtveřice největších bank podle aktiv pochází z Číny.

V první desítce zůstaly jen dva evropské finanční ústavy - britská HSBC a francouzská BNP Paribas. Jejich bilance se navíc za posledních pět let o něco smrskly.

Naopak objem aktiv Industrial & Commercial Bank of China, tedy banky, která vede nejvíc vkladů i­ půjček na světě, stoupl během stejné doby téměř o polovinu na více než 3,6 bilionu dolarů. To je zhruba 80 bilionů korun, což odpovídá úhrnnému výkonu české ekonomiky za uplynulých 17 let.

V Číně vypuklo úvěrové šílenství. Lidé si půjčují na bydlení i mobily

Nafukování čínských bank souvisí s pokračujícím rychlým růstem tamní ekonomiky. Podstatná část vzestupu je navíc založena na úvěrech, které banky pumpují do domácího byznysu.

„Číňané se více stěhují do měst, kupují si byty, rozjely se i firmy. Spolu s tím rostou bankovní aktiva, úvěry lidem a firmám majetek. Čínské banky teď půjčují všem, kdo mají ruce a­ nohy, ale později mohou mít hodně nesplacených úvěrů,“ upozorňuje ekonom fondu Quant Aleš Michl.

Čínským bankám podle expertů pomáhá i politicky příznivé klima. „Jsou vlastněné státem. Jsou nedílnou součástí jeho hospodářské politiky a zahraniční ekonomické expanze. Jako takové mají ještě mnohem stabilnější pozici než západní banky, které jsou příliš velké na to, aby mohly padnout,“ říká hlavní ekonom investiční firmy Cyrrus Lukáš Kovanda.

Evropané domů, Číňané ven

Finanční sektor v Číně je navíc poměrně uzavřený okolnímu světu, což tlumí konkurenční tlak ze zahraničí. A zatímco evropské a částečně i americké banky se podle aktuální studie McKinsey Global Institute ze zahraničí spíše stahují, Číňané v zahraniční expanzi pokračují. Buď zakládají vlastní pobočky, nebo skupují podíly v tradičních finančních ústavech.

Koncem minulého týdne si Číňané plácli s katarskou královskou rodinou ohledně koupě 90procentního podílu v lucemburské Banque Internationale á Luxembourg, která byla založena před 161 lety. Investiční společnost Legend Holdings, která vlastní mimo jiné výrobce počítačů Lenovo, za něj zaplatí téměř 1,5 miliardy eur. Jde o největší čínské převzetí evropské banky, která přijímá vklady.

Čínská banka ICBC otevře pobočku v Česku, už získala licenci

A nejde přitom o ojedinělý obchod. V květnu se čínský konglomerát HNA stal největším akcionářem Deutsche Bank. Další čínské firmy vlastní různě velké podíly v belgických či portugalských bankách. Čínská CEFC má podíl v česko-slovenské J&T Finance Group.

A zájem zřejmě nadále poroste. Nedávné nařízení čínské vlády o ­zbrzdění investic za hranicemi se netýká vstupu do finančních institucí.

„Mají tolik peněz, že nevědí, co s nimi dělat. Ale budou se soustředit spíše na velké firmy,“ říká Michl. Podle něj mohou čínské nebo Číňany spoluvlastněné banky oslovit firmy, které budou chtít ve velkém obchodovat s Čínou nebo si sáhnout na peníze z projektu nové Hedvábné stezky.

Nepříjemné dopady krize

Většina evropských ústavů se za poslední léta na rozdíl od těch čínských smrskla. Třeba britské Barclays a ­Royal Bank of Scotland, které se ještě v polovině předchozí dekády dokázaly vyhoupnout do čela žebříčku největších bank, se dnes pohybují kolem dvacáté pozice.

„Evropské banky se stále potýkají s dopadem finanční a následné dluhové krize. Nedokázaly na ni včas zareagovat, byly znatelně pomalejší než americké banky. S poklesem významu eurozóny a potažmo Evropy v rámci světové ekonomiky bude klesat i význam evropských bank,“ předpokládá Kovanda.

Ale ani čínské banky nemusí dominovat věčně. Jak upozorňuje profesor Eswar Prasad z Cornell University, půjčky často směřují do neefektivních investic, které charakterizuje malá produktivita a které nepřinesou prakticky žádná pracovní místa. Kvůli tomu se v bankách rychle hromadí špatné úvěry, které banky poskytly mnohdy na základě politické objednávky státním podnikům.

„V krajně nepříznivém případě by je mohl stihnout podobný osud, jaký potkal banky japonské. V roce 1988 bylo šest z deseti největších bank světa právě z Japonska. Nemovitostní bublina, která v Japonsku na přelomu 80. a 90. let praskla, je však o toto postavení připravila,“ dodává Kovanda.