Zvyky ve vztahu ke spropitnému se v jednotlivých státech po celém světě liší. Různá je jeho výše, i způsob, kdy, komu a proč se dává. Dýško zároveň dlouho fascinuje i ekonomy. Platit něco navíc, když člověk nemusí, jde přece proti ekonomické racionalitě, píše portál Deutsche Welle.
Historie spropitného sahá až do středověké Evropy. Tehdy bohatá vrstva společnosti dávala drobnou peněžitou odměnu navíc svým sloužícím. Zejména osobám, které majetným obdělávaly jejich půdu.
Konec zmatků na účtenkách z hospody. Británie zavádí nový „dýškový“ zákon |
V 19. století však spropitné z Evropy téměř vymizelo. Znovu se objevilo až po několika desítkách let, zejména díky Spojeným státům, kterým se dýškovou kulturu povedlo exportovat téměř do celého světa.
Trendy se změnily
Ještě před pár lety platilo, že spokojení zákazníci obsluze nechali pár drobných navíc. Zejména v případě, že byli s přístupem personálu spokojeni. Spropitné tedy hrálo důležitou motivační úlohu. Vlivem technologických změn se ale trendy minimálně změnily. Dnes zákazníky ke spropitnému vyzývají aplikace ještě před dokončením nákupu.
Jelikož se stále více rozmáhají i platby kartami, má obsluha často k dispozici také platební terminály s dotykovou obrazovkou. Ty ale zákazníky v případě platby rovnou vyzývají právě i k výběru spropitného. Jejich výše se v jednotlivých státech ve světě liší. V některých mají zákazníci na výběr mezi 5 až 15 procenty, jinde jen mezi 15 a 25 procenty.
Spropitné nepřesahuje deset procent. Hosté raději zaokrouhlují, říká průzkum |
Pobídka ke spropitnému v sobě nese i psychologický efekt. V případě úhrady kartou totiž mnozí spotřebitelé nechtějí zdržovat zákazníky za sebou. I proto řada z nich ke spropitnému nakonec svolí, a to často dokonce v mnohem výraznější výši, než ke které by se uchýlila v případě hotovostní úhrady.
Podepsala se na tom i pandemie
Profesor Ismail Karabas z Murray State University říká, že dýškovou kulturu po celém světě výrazně ovlivnila koronavirová pandemie. Během ní došlo k urychlení přechodu k bezhotovostním platbám a spropitné se stalo pevnou a důležitou součástí konečné ceny. „Vznikla nová firma inflace. Tipflace,“ říká Karabas.
Podle průzkumu britské organizace YouGov z května roku 2023 většina Evropanů v restauracích dává spropitné ve výši 5 až 10 procent. V případě Američanů však tato hranice byla mnohem vyšší. To mimo jiné proto, že pracovní síla v amerických službách je proti třeba té v Evropě na spropitném z pohledu celkových příjmů mnohem více závislá.
Dvě třetiny Američanů standardně dávají dýška ve výši 15 procent a víc, a to i v případě, že nebyli s obsluhou spokojeni. Průzkum ale také ukázal, že Američané minimálně zatím nejsou úplně zvyklí dávat dýško ve fast foodech nebo v kavárnách. Přesto spropitné považuje za běžné zhruba 72 procent lidí ze Spojených států.
Spropitné 20 tisíc dolarů. Zpěvák Post Malone změnil barmance život |
Dřívější průzkumy z jiných zemí zároveň ukázaly, že třeba v Brazílii nebo na Novém Zélandu dávají zákazníci obsluze desetinu navíc. Ve Švédsku pak 5 až 10 procent nad rámec útraty. Třeba v Japonsku jsou však peníze navíc dlouhodobě tabu.
Odborníci ale také dodávají, že na výši spropitného mají vliv i další faktory. „Různé výzkumy mimo jiné potvrzují, že čím víc extrovertní obyvatelé, tím víc se v jejich zemi dává spropitné,“ říká Michael Lynn, který přednáší management ve stravování na americké Cornellově univerzitě. Zároveň dodává, že záleží také na společenských zvyklostech nebo úrovni platů.
Podle Lynna mají lidé různou motivaci dávat dýška. Kromě ocenění kvalitní obsluhy to může být i signál, že by se měla obsluha do příští návštěvy zlepšit. Anebo snaha získat společenské uznání, uzavírá Deutsche Welle.
