Ve Spojených státech se ze spropitného stala součást společenské dohody i ekonomického modelu restaurací. Zatímco federální minimální mzda činí 7,25 dolaru (přibližně 152 korun) za hodinu, zaměstnanci, kteří dostávají dýška, mohou mít základní hodinovou sazbu jen 2,13 dolaru (44,5 korun). Právě proto obsluha v barech a restauracích často považuje takzvané tips za nezbytnou část výdělku, nikoli za dobrovolný bonus, píše zpravodajský web BBC.
Komora chce uzákonit dýška. Navrhuje i další gastronomická opatření |
V některých amerických městech se navíc posunula i nepsaná hranice toho, co je považováno za přijatelné. Patnáct procent, dříve běžná částka, už může v New Yorku, Bostonu, Los Angeles nebo Chicagu působit jako málo. Častěji se tu očekává zhruba pětina útraty. „Když mi lidé nedají spropitné, mám zkažený den. Pokud je to méně než dvacet procent, považuje se to za hrozné,“ popsala servírka Kate Santosová z jednoho z newyorských barů.
Celosvětový problém
Napětí kolem dýšek se přelévá i na sociální sítě. Ve Spojených státech opakovaně vyvolaly debatu případy, kdy si obsluha veřejně stěžovala na nízké spropitné. Jedna servírka podle magazínu Newsweek nechala zákazníkovi na účtence vzkaz: „Naučte se dávat spropitné. Není mou povinností obsluhovat vás ZDARMA!“ Podobné příběhy posilují dojem, že se z dobrovolné odměny stává povinnost.
Mimo USA však tento model naráží na odlišné představy. Na Islandu nebylo spropitné tradičně zvykem, protože zde převládal názor, že slušnou mzdu mají zajistit zaměstnavatelé. S prudkým růstem počtu amerických návštěvníků se ale situace mění. V roce 2010 přijelo na Island téměř 51 tisíc turistů z USA, loni už jich bylo více než 660 tisíc. Některé podniky proto začaly zákazníkům při placení nabízet možnost přidat dýško.
Dýšková kultura se mění. Zákazníky dnes do spropitného tlačí technologie |
Podle islandské druhé největší odborové organizace Efling na to místní často reagují podrážděně. „Ceny v islandských barech a restauracích jsou už tak vysoké a řada obyvatelů nechápe, proč by k nim měli automaticky připočítávat další částku,“ vysvětlila mluvčí společnosti. Podobná debata se vede také v hlavním městě Mexika, kde obyvatelé rozmach spropitného odůvodňují přílivem amerických turistů.
Platební terminál nastavuje nové mravy
V Británii se tlak projevuje spíše růstem servisních poplatků. Podle konzultantky pro gastronomii Lisy Harrisové se v některých restauracích obvyklá sazba posouvá z 12,5 na 15 procent. Nejvýraznější je to podle ní u dražších podniků. „Mezi hlavní důvody patří rostoucí náklady, vyšší mzdové odvody, dražší energie, ale i fakt, že lidé prostě chodí do restaurací méně často,“ vysvětlila.
Na celosvětovém šíření kultury spropitného se významně podílejí také technologie. Profesor Michael Lynn z Cornellovy univerzity upozorňuje, že digitální terminály zákazníky k přidání částky aktivně vybízejí. Mezi lety 2022 a 2024 vzrostl podle společnosti SumUp počet britských kaváren a restaurací, které se při platbě kartou digitálně ptají na spropitné, o 78 procent.
Do britských hospod dorazil americký zvyk, spropitné. Pivaři jsou zmatení |
Téma se ve Spojených státech dostalo až do prezidentské politiky. V kampani v roce 2024 slibovali Donald Trump i Kamala Harrisová daňové úlevy pro pracovníky závislé na spropitném. Trump pak loni v červenci podepsal zákon umožňující kvalifikovaným zaměstnancům odečíst si z federální daně příjmy z dýšek až do výše 25 tisíc dolarů ročně.
