„Lesk rozhodně zmizel,“ uvedl pro britský portál The Guardian John Trudinger, který žije v Dubaji 16 let a působí jako ředitel místní školy. Ve škole zaměstnává více než stovku učitelů z Velké Británie. Podle jeho slov bylo mnoho z nich válkou silně otřeseno a rozhodli se město opustit.
Stačilo pár dní a obraz dokonalosti se rozplynul. Dubaj opouštějí investoři z Číny |
„Jsem nejšťastnější člověk na světě, který přežil,“ říká taxikář z Pákistánu Zain Anwar, který přišel při útoku na hotel Faimont o zaparkované auto, zatímco se šel modlit. „Už nechci být v Dubaji. Není tu žádný byznys, od začátku války nic nevyděláváme a nevidím, že by se sem turismus vrátil. Hodně taxikářů jako já teď přemýšlí, že bychom se vydali do jiné země. Všichni vědí, že s Dubají je konec.“
Miliardové ztráty
Cestovní ruch v Dubaji každoročně generuje přibližně 30 miliard dolarů (630 miliard korun). Více než 90 procent obyvatel tvoří cizinci, včetně miliardářů, kteří si užívají zdejší nulové daně z příjmu, kapitálových zisků i dědictví.
Na rozdíl od ostatních emirátů Perského zálivu nemá Dubaj rozsáhlé ropné zdroje, o které by se mohla opřít. Analytici tak varují, že pokud se válka protáhne a Dubaj si nadále nezachová pověst bezpečného útočiště pro turismus a západní důvěru v podnikání, bankovnictví a investice do nemovitostí, finanční ztráty města budou výrazné.
Panebože, nad mým domem letí raketa. Influenceři v Dubaji čelí nové realitě |
„Dubaj už teď výrazně ztrácí. Zatím je to pro ekonomiku Spojených arabských emirátů snesitelné, ale pokud to potrvá dalších deset nebo dvacet dní, důsledky na turistiku, letectví, podnikání zahraničních pracovníků i na ropu budou smrtící,“ uvedl Khaled Almezaini, profesor na Zayed University.
Z jedné války do druhé
Podle redaktorů The Guardianu nyní plážové bary, obchodní centra i pětihvězdičkové hotely zejí prázdnotou. Někteří místní obyvatelé i turisté, kteří ve městě zůstali, však trvají na tom, že pokračovat v běžném životě je snadné.
Jak se vyhnout Blízkému východu. Aerolinky Cathay nabídly spoj za 580 tisíc korun |
„Jsme z Ukrajiny, takže jsme bohužel přišli z jedné válečné zóny do druhé, ale takový je život,“ říká šestadvacetiletá Christina Hallisová. Pořád se tu cítí bezpečně, ráda chodí na pláž a život zde si užívá. „Ani byste nepoznali, že je válka,“ říká.
Miliony migrantů, kteří do Dubaje přijeli pracovat v dělnických profesích, například ve stavebnictví, dopravě nebo rozvozu, však nemají možnost odjet ze dne na den.
„Jsme všichni lidé a cítíme strach, takže se samozřejmě bojím raket. Ale vláda zatím odvádí dobrou práci při jejich zachytávání. Když pocházíte z Afriky, máte doma také spoustu problémů. Mám své cíle a zůstanu tu pracovat, abych jich dosáhl,“ uzavřel devětadvacetiletý dělník z Nigérie Ebenezer Ibrahim.
