Byl to právě zvuk běžícího motoru, co Soičiró Hondu nasměrovalo mezi legendy japonského průmyslu. Jako malý chlapec z prefektury Šizuoka jednoho osudového dne zaslechl projíždějící auto a rozhodl se ho dohonit – za každou cenu.
„Nechápal jsem, jak se může samo od sebe pohybovat tak rychle,“ popsal později svůj zážitek. Tuto spontaneitu si Honda uchoval po celý svůj život, který lze ve zkratce popsat jako hon za rychlostí.
Malý Soičiró se narodil v roce 1906, v době, kdy Japonsko vstoupilo mezi světové mocnosti a zažívalo rozmach cyklistiky. Vyrůstal v dílně svého otce, kde byly opravy porouchaných bicyklů na denním pořádku. Honda byl technikou fascinován už jako malý školák. Mezi spolužáky si kvůli umouněné tváři vysloužil přezdívku „lasička z černým nosem“.
Škola ho nebavila a rozhodně nepatřil mezi premianty. Nechtěl ale, aby se rodiče o jeho mizerných školních výsledcích dozvěděli. Jejich podpis pod známkami v žákovské knížce nahradil razítkem se symbolem rodinného jména, které vyrobil z gumového cyklopedálu. Když stejným způsobem začal „podepisovat“ i výkazy svých spolužáků, na podvod se brzy přišlo.
„Devadesátdevět procent úspěchu je neúspěch.“ |
Ani pozdějšímu vzdělávání Honda moc nedal. Rodné město opustil bez maturity v 15 letech, aby odešel do Tokia, kde sehnal práci v opravně aut a motocyklů Art Shokai. Nejprve dostával jen podřadnou práci a na starosti měl i hlídání šéfových dětí, ale velmi rychle ale ukázal, co v něm je.
Později pracoval na závodním automobilu Art Daimler, které poháněl přepracovaný letecký motor. Na tu dobu superrychlý stroj se stal důležitým kouskem ve skládačce Hondova příběhu. Po šesti letech dal Tokiu sbohem a vrátil se domů, kde si v dubnu 1928 otevřel vlastní opravnu.
Od sporťáků k motorkám
Dalším osudovým momentem v jeho životě byly automobilové závody, kterých se dokonce sám účastnil ve vozu vlastní konstrukce. Ze závodu v roce 1936 si ale odnesl řadu zlomenin a za volant sportovního vozu už neusedl.
Formální vzdělání si vynahrazoval samostudiem technických disciplín. Když přišel do továrny Toyota s pístními kroužky vlastní konstrukce, dočkal se nejprve příkrého odmítnutí. Mladík, který byl od dětství zvyklý na to hnát se za tím, co ho fascinovalo, to ale nevzdal a kontrakt nakonec získal.
„Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se dají počítat na okamžiky, kdy je dotčena vaše duše.“ |
Honda tak založil si svůj vlastní podnik, který během druhé světové války prosperoval díky armádním zakázkám. Byl však poškozen bombami a poničilo ho i zemětřesení. Firmu po válce prodal Toyotě a vrátil se skoro na začátek - k jízdním kolům. Ty už vyráběl pod značkou Honda Motors Company, kterou založil v roce 1948.
Lidský pohon Hondu neuspokojoval. Ke kolům přimontoval pomocné motorky a první motocykly značky Honda byly na světě. Honda věřil, že budoucností dopravy je v osobní mobilitě každého Japonce. Vlajkový stroj pro všechny pojmenoval „Sen“ a neméně příznačné bylo motto společnosti: „Vyzývat limity“. Deset let po založení Honda Motor Company se zrodil jeden z nejslavnějších výrobků - moped Honda Cub.
Jednoduchý stroj s motorem o objemu 50 ccm se vyrábí dodnes a z Hondových továren jich na silnice vyjelo už přes 60 milionů. V mnoha anketách byl vyhlášen za nejlepší motocykl všech dob, zejména pro svoji odolnost a spolehlivost. Honda se svým mopedem koncem padesátých let dobyl i americký trh.
Rodinná auta i rychlookruhy
Nutnost hnát se neustále za něčím novým Hondu nikdy neopustila. V roce 1963 uvedl na japonský trh první automobily se svým jménem, se kterým o sedm let později zopakoval i americký úspěch. V červenci 1972, rok předtím, než Soičiró Honda odešel na odpočinek, se objevil první Civic - automobil, který jezdí v generačních obměnách po silnicích dodnes.
Značka Honda se vždy prezentovala i na zavodní dráze a její motocykly i automobily si odnesly řadu vítězství. Vozy se značkou Honda už v 60. letech zvítězily ve dvou velkých cenách formule 1, pak ale společnost okruhy opustila, aby se mezi nejrychlejší monoposty světa vrátila v 80. letech jako dodavatel motorů. Nejvýraznějších úspěchů značka dosáhla v jedné stopě. Jezdci na motocyklech Honda získali desítky titulů mistrů světa na okruzích, což značku řadí na historické první místo.
Soičiró Honda sledoval od začátku 70. let úspěchy své firmy jen zpovzdálí, od roku 1983 byl ověnčen titulem „nejvyšší poradce“, přezdívalo se mu také „japonský Henry Ford“. Hon za rychlostí a něčím novým si Honda ponechal i ve zralém věku. Věnoval se lyžování a létáním v balónu, oblíbil si také závěsné létání. Chlapec fascinovaný zvukem projíždějícího motoru se nakonec dožil 84 let a jeho jméno dnes nese jedna z největších automobilek na světě.
