Aby mělo šampaňské klasickou chuť, pro kterou ho vyhledávají milovníci šumivého vína po celém světě, potřebuje tato odrůda růst v hluboké vápenaté půdě a chladnějším podnebí. Jak tato tradiční francouzská specialita obstojí tváří v tvář klimatickým změnám? Například Antoine Malassagne, spolumajitel francouzského vinařství A.R. Lenoble, má o budoucnost svého šampaňského obavy.
Kvůli globálnímu oteplování keříky například dřív pučí, takže jsou pak jarní mrazíky ničivější. Teplejší noci sice urychlují dozrávání, ale také přitahují škůdce a nemoci, stěžuje si vinař agentuře Bloomberg.
Máma se synem zašpuntovali víno kondomem, nápad jim vydělává miliony |
„Sklízíme o dva týdny dříve než před dvaceti lety,“ popisuje Malassagne. „Dřív sklizeň začínala ve druhé polovině září. Dnes to je často už v srpnu, stejně jako letos. Dozrávání během horkých dnů s sebou však nese klesající kyselost hroznů, což znamená méně svěží vína,“ vysvětluje. Kyselost vínům také umožňuje stárnout.
V roce 2010 proto Malassagne začal pracovat na tom, aby byl stále dostatek oblíbeného moku. Dosud si vinaři chudé roky kompenzovali například mícháním odrůd. Například rezervním vínem ze starších vinic dodávali novým ročníkům, kdy hrozny úplně nedozrály, hloubku, celistvou a bohatou chuť.
Nyní si Malassagne vytváří zásoby vín, jejichž úkolem bude dodat svěžest, ve velkých lahvích uzavřených přírodní korkovou zátkou. Je to jedna z metod, jejichž prostřednictvím se místní vinaři snaží zachovat styl šampaňského, který známe.
Vinařství Bruno Paillard Champagne experimentuje s pokrýváním půdy slámou. Ta má zabránit slunečnímu svitu v hubení mikroorganismů. Jiní výrobci šampaňského používají vědečtější metody, jako například blokování mléčné fermentace v sudech, která oslabuje svěží nakyslou chuť.
Jean-Baptiste Lecaillon, hlavní vinař proslavené značky Louis Roederer, v posledních dvou dekádách systematicky experimentuje, počínaje biodynamickým vinohradnictvím po DNA analýzu kvasinek. Jeho cíl je jediný - aby si šampaňské zachovalo své renomé.
Roederer je v oblasti Champagne největším inovátorem. Lecaillon se v boji s klimatickými změnami snaží dodat viničnímu ekosystému víc odolnosti, aby ustál útoky nových hmyzích druhů a extrémnější podmínky. „Díky biodynamickému zemědělství mají vína víc energie,“ tvrdí. „Díky hlubším kořenům si rostlina lépe poradí s horkem a suchem a vína jsou svěžejší,“ dodává.
Francouzi se bojí o osud šampaňského. Oteplování ohrožuje kvalitu révy |
Vlna horka v roce 2003, kdy se Francie „pekla“ v rekordních letních teplotách, znamenala pro mnoho vinařů vztyčený ukazováček. Podle sdružení Comité Champagne bylo v oblasti v posledních šesti letošních měsících o dva stupně tepleji než je průměr. Z posledních 15 ročníků je to už pátý, kdy začne sklizeň v srpnu.
Podle vinařů je tak rychlý nárůst teplot alarmující. Podle zprávy Poradní vědecké rady evropských akademií (EASAC) se sucha, požáry, rozmary počasí a vlny veder od roku 1980 více než zdvojnásobily. Letos ale bude i přes horka a několik ničivých krupobití úroda zřejmě hojná.
Technologie vinařům nabízí různá řešení. Comité Champagne spolu s francouzským Národním institutem pro zemědělský výzkum například dlouhodobě pracuje na vyšlechtění hybridních odrůd, které budou v teplejších podmínkách pomaleji dozrávat a budou odolnější vůči škůdcům.
Od roku 2010 vědci pracují na křížení tří hlavních vinných rév pinot noir, chardonnay a meunier s umělými odrůdami. Na experimentální vinici zasadí 4 000 semen, z nichž odborníci nakonec vyberou nejodolnější druhy, které budou mít zároveň příznačnou chuť a kyselost. Dalším krokem bude prověření toho, zda vína, která jsou z těchto hroznů vyrobena, stárnou stejně jako tradiční mok. Celý pokus zabere několik desetiletí.
