V krajině pokryté jámami a tunely pracuje tisíce horníků. Někteří hluboko pod zemí kutají rudu lopatami, jiní nosí pytle s vytěženým koltanem na místo, kde se umývá a filtruje. Koltan, ruda obsahující niob či tantal, je klíčová pro výrobu nejrůznějších elektronických zařízení.
Těžební místa se nacházejí v rozlehlých kopcích v provincii Severní Kivu. Ta je přibližně 60 kilometrů od města Goma a obsahuje patnáct procent veškerých světových zásob koltanu.
Masakry v Kongu nabírají na síle. Vláda viní Rwandu, že jí chce ukrást nerosty |
„Když jsme hluboko v dolech, jsou tam extrémně vysoké teploty. Navíc dobývání samotného nerostu je velmi náročné,“ řekl BBC Peter Osiasi, který se zde živí jako horník. „Někdy se dovnitř vhání studený vzduch, abychom to vůbec zvládali.“
I přesto je za práci vděčný. Díky tomu, že před pěti lety začal těžit, se mu podařilo našetřit nějaké peníze a nyní má vlastní rodinu.
Konec třicetileté války
Africké státy Demokratická republika Kongo a Rwanda před nedávnem podepsaly ve Washingtonu dohodu o příměří, jejíž cílem je ukončit tři desetiletí trvající konflikt. V Kongu působí velké množství povstaleckých skupin, včetně etnické milice Hutuů spojované s genocidou ve Rwandě a M23, převážně vedené kmenem Tutsiů.
„Vyřešili jsme již mnoho problémů,“ říká vedoucí dolu v Rubaye Patrice Musafiri. „Na pracoviště nesmí vstoupit žádný ozbrojený muž, a pokud ve štole hrozí nebezpečí, vyzýváme všechny, aby ji opustili a nedošlo k nějakým nehodám.“
Přání vyšší mzdy
Skupina M23, kterou údajně podporuje Rwanda, obsadila doly v Rubaye začátkem letošního roku. Během ledna získala ještě kontrolu nad městy Goma, Bukavu a dvěma letišti.
Podle expertů z OSN vydělává na daních z vytěženého koltanu stovky tisíc dolarů měsíčně, kdy velkou část z těchto příjmů posílá právě do Rwandy. Hlavní město Kigali ale jakoukoli spolupráci a podporu s rebelskou organizací popírá.
Kongo a Rwanda se dohodly na míru. Dal jsem je dohromady, chlubí se Trump |
„Je pravda, že podmínky jsou lepší a obchodu se daří, ale platy máme stále velmi nízké,“ říká Peter Osiasi. Podle dozorčího orgánu v Rubayi budou investice zahraničních společností vítány, ale musí směřovat na podporu místní ekonomiky. „Může sem přijít kdokoli, pokud bude chtít rozvoj pro naše lidi a zvýší mzdy horníkům,“ řekl vedoucí dolu Musafiri.
Politický analytik Akramma Tumsifu ale uvádí, že Kongo chce své zásoby nerostných surovin využít jako vyjednávací prostředek k získání pomoci z USA. Kvůli probíhajícím mírovým procesům je podle něj velkou nadějí konžských úřadů to, že budou do sektoru chtít investovat americké firmy, čímž by se oslabil vliv Číny.
Obrovské nerostné bohatství země ale dusí chabá infrastruktura. K dolům většinou nevedou žádné cesty, což by mohlo investory odradit. Zatím ani není jasné, s kým a jak by obchodovali, protože nad východem země má stále velkou kontrolu M23.
Zatímco se Hutuové a Tutsiové snaží dohodnout na ideální cestě k míru, obyvatelé konžského východu doufají v definitivní ukončení bojů. „Přál bych si, aby tu byl mír,“ řekl BBC Osiasi při přípravě na další směnu ve štole. „A také aby nám majitele dolů zvýšili mzdu,“ dodal.
