Překvapilo mě, že jedním z nejdůležitějších zdrojů energie má být v budoucnu v Německu vítr. Proč?
Důvod je jednoduchý, větrné elektrárny na pevnině jsou nejlevnější technologií s největším potenciálem. Náklady na elektřinu z větru se pohybují mezi 6 až 10 centy za kilowatthodinu. To je rozdíl například oproti biomase, která je jednak drahá a také v hustě osídleném území jako Německo má relativně malý potenciál. Počítá se i s rozvojem fotovoltaiky, náklady jsou však stále vyšší než u větru.
A co větrné parky na moři?
Tam jsou náklady citelně vyšší, mezi 15 až 17 centy za kilowatthodinu. Tato technologie ještě není tak daleko a existují rozdílné názory, jakým směrem se budou ceny vyvíjet. Panuje předpoklad, že ceny půjdou dolů, někteří experti tomu však nevěří. Musíme si počkat.
Markus Steigenberger z německého institutu Agora
Lze tedy předpokládat, že větrníků bude přibývat více na pevnině než na moři?
Cena je jenom jeden faktor. Roli však hrají i postoje obyvatel a prostor, který je k dispozici. V Německu je ještě relativně hodně místa, kde mohou větrníky vzniknout, obyvatelé některých lokalit se však staví proti. To je problém, který na moři není.
Velkým problémem je také nedostatečná kapacita přenosové soustavy a propojení severu Německa, kde je nejvíce větrníků, s průmyslovým jihem s velkou spotřebou elektřiny. Proti výstavbě panuje také poměrně velký odpor. Může to ohrozit německé cíle?
Rozvoj sítí je naprosto klíčový, o tom není potřeba diskutovat. Potřebujeme je i proto, abychom nezatěžovali přenosové soustavy Česka a Polska. Pokud by se tak nestalo, tak zhruba za deset dvacet let se dostaneme do velmi složité situace. Naléhavost však ještě není taková, obnovitelné zdroje můžeme ještě léta rozvíjet, aniž bychom potřebovali další sítě.
Z čeho vycházíte?
Je to patrné na tom, jak velké množství obnovitelných zdrojů je potřeba odstavit, pokud je kapacita sítě přetížená. Momentálně se toto číslo pohybuje mezi 0,3 až 0,4 terawatthodinami při celkové spotřebě 600 terawatthodin, tedy v minimálním rozsahu.
Česká republika i Polsko v současnosti budují právě kvůli neočekávaným přetokům elektřiny z německých obnovitelných zdrojů na hranicích fázové transformátory, které tomu mají zabránit. Jaký vliv bude mít jejich zřízení na Německo?
Soustava už nebude ucpaná, s elektřinou bude možné obchodovat a Polsko i Česko budou moci profitovat z levného německého proudu. Vedle toho bude však muset Německo v případě vysokého podílu větrné energie častěji vysadit některé jiné zdroje, konkrétně hnědouhelné elektrárny na hranicích s Polskem a Českem.
Tím vzniknou dodatečné náklady.
Ty jsou však poměrně malé. Provozovatelé elektráren to sice pocítí, ale získají za to částečné kompenzace, které se pak v cenách elektřiny přenesou na všechny zákazníky. Pokud se však sto tisíc eur za jednu elektrárnu v Braniborsku přepočítá na všechny spotřebitele, tak to v ceně zřejmě ani nezaznamenají.
Už jste zmínil biomasu. V Česku se s ní v energetické mixu do budoucna počítá, proč se Německo od ní odvrací?
Biomasa je drahá a její pěstování konkuruje produkci potravin. Odpověď je však potřeba hledat spíše na politické úrovni. Některé země podle mě mají strach z velkého podílu větru a slunce, ačkoliv jsou to nejlevnější obnovitelné zdroje.
Proč?
Starý pohled na energetiku říká, že je potřeba vždy mít několik základních elektráren, které fungují nepřetržitě. To je uhlí, jádro, voda a také biomasa. Slunce a vítr takové nejsou, proto je častá reakce při rozvoji obnovitelných zdrojů upřednostňovat biomasu. Vsadit na nestabilní zdroje je těžší, ale technologicky i nákladově proveditelné. Myslím proto, že i jinde nakonec rozhodne cena. Energie z biomasy je dražší než ze slunce nebo větru.
Sázka na nestabilní slunce a vítr však s sebou přináší velké výkyvy v produkci. Jak plánuje Německo zajistit zásobovaní elektřinou v době, kdy slunce nesvítí a vítr nefouká?
Počítá se čtyřmi možnostmi. Nejdůležitější a nejlevnější je už zmíněná výstavba sítí, skrze které by pak bylo možné transportovat elektřinu na velké vzdálenosti. Počasí ve Španělsku a Polsku je velmi rozdílné, když někde svítí slunce, jinde fouká vítr. Díky hustému propojení by bylo možné elektřinu přepravit z oblastí s aktuálním přebytkem tam, kde je jí zrovna nedostatek. Druhou možností je pak řízené zatížení.
Co to znamená?
Velké průmyslové podniky je při nedostatku elektřiny možné přimět k redukci výroby a přesunutí spotřeby na dobu, kdy bude elektřiny dostatek a poptávka malá.
To však pro průmysl není moc výhodné. Čím by měl být k takovému chování motivován?
Penězi. V USA už existují firmy, které na tom postavily svůj obchodní model. Při vysoké spotřebě a malé produkci jsou ceny elektřiny na burze velmi vysoké, pokud v takové chvíli spotřebu elektřiny sníží, tak na tom značně vydělají. V Německu se v současnosti staví nová hliníkárna, která bude fungovat na stejném principu.
A třetí možnost, jak by se v případě nedostatku větru a slunce pokryla spotřeba?
To jsou flexibilní elektrárny, které nezávisí na počasí, jako je biomasa, ale i fosilní zdroje. U nich je však potřeba dbát na to, aby byly v provozu jen málo a nepřispěly ke zvýšení emisí CO2. Pokud by se však jednalo jen o několik hodin v roce, aby se pokryly výkyvy u obnovitelných zdrojů, tak by to neměl být problém.
Provozovat elektrárnu, která je v provozu jen několik hodin v roce, je ekonomický nesmysl. Proč by to měl někdo dělat?
To je pravda, neexistuje pro to důvod. Proto se vedou diskuze o proměně tržního modelu. Jednou z možností je připustit opravdu velmi vysoké ceny elektřiny. Například v Texasu se cena za megawatthodinu může vyšplhat až na 9 tisíc dolarů a kdo při takových cenách dokáže elektřinu dodat, vydělá hodně peněz i za pár hodin provozu. Aktuálně se však mluví spíše o zavedení takzvaných kapacitních plateb, to znamená, že by provozovatel elektrárny dostával zaplaceno za to, že elektrárna existuje, a v případě potřeby je připraven ji spustit.
Tyto náklady by se však opět přenesly na všechny odběratele?
Přesně tak, a proto panuje proti kapacitním platbám poměrně silný odpor. Brání se především průmysl, nicméně Velká Británie a Francie je už zavedly. Německo, Rakousko, Nizozemí jsou spíše proti, a pokud vím, i Česká republika je velmi skeptická.
Jaký vidíte potenciál ve skladování elektřiny?
Skladování je poslední ze čtyř možností, o kterých jsem hovořil. Proud je možné uložit ve vodní přečerpávací elektrárně, v elektrárně na stlačený vzduch nebo v obřích bateriích. To všechno je však velmi drahé. Naše doporučení proto zní: pokračovat v technologickém vývoji a čekat. Je možné, že za pár let budou existovat velmi levné formy pro skladování elektřiny.
