Recept na úspěch vypadá na první pohled jednoduše – naservírovat zákazníkům ručně vyráběné sklo na základě několik staletí trvající rodinné tradice, převrátit vinařský svět naruby vyvinutím zcela nových konceptů sklenic a přidat spolupráci se světovými hvězdami showbyznysu.
Nejvíc biohotel na světě má ovce na střeše a vlastní elektrárnu |
Historie rodinné firmy je v celosvětovém měřítku unikátní. „Jsme poslední sklářskou dynastií, která dokázala udržet firmu stoprocentně v rodinných rukou,“ říká Maximilian Josef Riedel, který je ve vedení podniku 11. generací.
Jizerské hory jako domov
Příběh firmy se začal odvíjet v sedmnáctém století na území Česka, a to v Jizerských horách. Tady v průběhu přibližně dvě stě padesáti let rodina Riedelových vybudovala sklářské impérium, které patřilo k nejuznávanějším v Evropě. Například Josef Riedel, který vedl podnik v letech 1914 až 1924, byl císařem Františkem Josefem I. vyznamenán Řádem železné koruny. Jeho nástupce Walter Riedel získal na Světové výstavě v Paříži v roce 1937 nejvyšší ocenění. Tehdejší produkce se soustředila na technické a stavební sklo, osvětlení, šperky nebo třeba i skleněné korálky.
Po druhé světové válce byla rodina donucena opustit české území a usadila se právě v Kufsteinu. Založila tu sklářskou manufakturu a soustředila se na produkci ručně vyráběného skla. Objem ústy foukaných sklenic postupně vzrůstal až na současných dvě stě tisíc kusů za rok. K tomu se přidala i strojová výroba v dalších lokalitách, zejména v Německu, která aktuálně vyprodukuje na 56 milionů sklenic.
„Kromě Rakouska dodává Riedel Glas na trhy dalších 124 zemí. Hlavními odběrateli jsou v tomto případě USA, Asie a Evropa,“ vypočítává Maximilian Josef Riedel, který je výkonným ředitelem firmy. Obrat podniku stabilně roste. V roce 2017 činil 250 milionů eur, o rok později přibylo dalších osm milionů eur.
Největší úspěch a zároveň ekonomický rozmach zaznamenala firma v okamžiku, kdy se začala plně soustředit na nové koncepty v oblasti skla určeného k degustaci a konzumaci vína. Sklářská rodina ve dvacátém století provedla několik zásadních inovací, které ovlivnily jeho konzumaci na celém světě.
Tu první uskutečnil v 50. letech dvacátého století Claus Josef Riedel, který byl úřadující devátou generací v rodinném podniku. „Je to otec moderní sklenice na víno. Byl vůbec první, kdo přišel s nápadem, že pro víno je důležitá sklenice, která má tvar vejce, tedy nahoře uzavřený tvar. To byl průlomový objev. Do té doby byly všechny sklenice formovány na horním okraji směrem ven,“ vysvětluje Maximilian Josef Riedel. Ukázalo se, že právě v zaobleném tvaru, jehož horní okraje jsou naklopeny směrem dovnitř, je možné mnohem kompaktněji a výrazněji zachytit aroma a charakter vinné odrůdy.
Jakákoli sklenice na víno vyrobená v současnosti kdekoli na světě pouze následuje koncept, který vyvinuli v Kufsteinu. Stejně tak zdejší manufaktura ovlivnila další aspekt vinařského světa. Georg J. Riedel, který je desátou generací v rodinné firmě a současným vlastníkem celého podniku, rozvinul objev svého otce Clause Riedela ještě o stupeň dále a v podstatě převrátil ke konci minulého století chápání konzumace vína naruby. Vyvinul ve spolupráci s vinaři z celého světa téměř pro každou vinnou révu specifický druh sklenice.
„Vytvořili jsme funkční sklenici na víno, a tím jsme se dostali na vedoucí pozici na světovém trhu. Naše sklenice jsou nástrojem, určeným k požívání vína, jsou specifikované pro jednotlivé vinné révy,“ vysvětluje majitel firmy Georg J. Riedel. Podle jeho názoru totiž totéž víno, tatáž odrůda chutná v různých tvarech sklenic různě. A platí právě to, že vždy existuje jeden jediný konkrétní tvar sklenice, který je pro danou odrůdu ideální z hlediska vůně i chuti.
„Podle toho, jaký je okraj sklenice, jak otevřený, v jakém poloměru, se řídí i to, jak vytéká víno ze sklenice. Což znamená také, v jakém místě přitéká na jazyk. Čímž je zásadně ovlivněna výsledná chuť vína,“ objasňuje tvůrce tohoto objevu Georg J. Riedel.
Ze zaměstnanců spolupracovníci
V rodinné firmě jsou kompetence jasně rozděleny. Vlastníkem je sedmdesátiletý Georg J. Riedel, výkonným ředitelem tyrolské sklářské huti jeho syn, Maximilian Josef Riedel.
Důležité strategické otázky rozvoje, personální problematiku a marketing řeší společně. „V podstatě se nehádáme. Spíše diskutujeme rozdílná stanoviska a přístupy a snažíme se vždy najít řešení, které by bylo pro všechny strany přijatelné,“ vysvětluje fungování rodiny na vedoucích pozicích Maximilian Josef Riedel. Rozhodující slovo nepatří automaticky jeho otci. „Záleží to na tématu, které řešíme, i na výsledku diskuse,“ tvrdí Riedel.
Od většiny jiných podnikatelů rodinu Riedelových odlišuje to, že o svých zhruba 1 100 zaměstnancích hovoří jako o spolupracovnících. „Pochopitelně že používáme výraz spolupracovníci. Odpověď na otázku proč se ukrývá už v samotném slově spolupracovníci,“ vysvětluje Maximilian Josef Riedel.
Zákazník vidí jen výsledné produkty, ručně foukané sklo, ale i v zázemí musí všechno perfektně fungovat. Od manažerských pozic, přes logistiku, organizaci, prodej až po samotnou výrobu. Ta se řídí sklářskou technikou, která vychází z české tradice. Sklenice je vyfukována ústy a ručně opracována v týmu čtyř až pěti lidí.
„V kufsteinské manufaktuře pracujeme klasickým českým způsobem. V centru týmu sedí sklářský mistr, který na připravený pohár nasazuje nožku a kruhovou podstavu. K tomu potřebuje skutečně hodně klidnou ruku a především velkou dávku talentu. K dispozici má další členy týmu, jako je odnašeč, pomahač či naběrač,“ vypočítává šéf firmy Maximilian Josef Riedel. Jeden tým je schopen za hodinu vyrobit třicet kusů sklenic. Celkem projde jeden výrobek pětadvaceti páry rukou, než sklářskou huť opustí.
Skláři pracují v náročných podmínkách. Pece jsou vytápěny ekologicky elektrickou energií a dosahují pracovní teploty okolo 1 230 stupňů Celsia. „Vyrábíme zhruba na sto různých typů sklenic,“ vysvětluje huťmistr Holger Müller. Pracovní doba trvá devět hodin denně. „V noci, o víkendech a o svátcích máme volno, směnný provoz tu zaveden nebyl,“ doplňuje sklářský mistr Miroslav Kubicka, který přišel do Riedel Glas ze Slovenska.
Skláři vymírají
Tým sklářských mistrů posilují právě pracovníci z Česka, Slovinska a Slovenska. Do Kufsteinu dorazili nejen po začlenění zemí bývalého východního bloku do Evropské unie a uvolnění pracovního trhu, ale už mnohem dříve současně s tím, jak docházelo k likvidaci sklářského řemesla v daných zemích.
„Vyučil jsem se na Slovensku pro sklárny Lednické Rovne, kde jsem i pět let pracoval, ale poměrně brzy jsem se rozhodl odejít do Rakouska do kufsteinské manufaktury. Jsem tu devatenáct let,“ upřesňuje Miroslav Kubicka.
Kromě něj bylo v posledních letech v manufaktuře několik dalších Čechů. Ty jsou aktuálně v předdůchodovém věku a mladí skláři nepřicházejí.
„Sklářský um a talent bohužel vymírá. Výuka tohoto řemesla v Rakousku už více než dvacet let neexistuje a i skláři z Česka a Slovenska, o něž se výroba v Kufsteinu opírá, přicházejí stále méně,“ potvrzuje nepříznivou situaci Riedel. Podle něj jde aktuálně o poslední generaci sklářských mistrů, kteří zvládají ruční výrobu skla. Firma sice nabízí výuční místa, ale zájem ze strany mladých je nulový. „Pakliže se situace nezmění, bude to konec ruční výroby. Dál budou sklo vyrábět už jen stroje,“ doplňuje nepříjemnou prognózu.
Zatím tedy ručně foukané sklo stále opouští brány závodu. A putuje do celého světa už jedenáctou generaci. Klíčem k úspěchu firmy Riedel v dlouhodobém měřítku tak může být nejen tři sta let stará rodinná historie, ale možná i něco mnohem důležitějšího.
„My Riedlové máme sklo v krvi. Máme obrovskou vášeň pro tuto surovinu, a navíc jsme vždycky věřili v budoucnost. Žádný Riedel se nikdy s dosaženou úrovní a úspěchem nespokojil. Vždycky jsme se dívali dopředu, zůstali jsme zvědaví s touhou objevovat a stále jsme hledali možnosti a inovace. To je tajemstvím úspěchu,“ uzavírá Maximilian Josef Riedel.
