To, že by lidé měli omezit množství produktů, které spotřebují, se řeší už léta. S tím, jak by se snížila poptávka, by se snížilo množství odpadu a časem by klesla i nabídka. Philipp Frey z německého Centra pro emancipaci technologií na to ale jde opačně – první by se podle něj měla omezit produkce.
„Každý ví, že musíme spotřebovávat méně,“ citoval jej web Deutsche Welle. To, že se zaměřujeme na koncového zákazníka, podle něj ale klade přílišný důraz na rozhodnutí jednotlivců. Odvádí se tak pozornost od toho, co je důležité. A tím je podle něj otázka, proč toho ve skutečnosti tolik produkujeme.
Podle indexu lidského rozvoje, který sestavuje OSN, je téměř 50 procent veškeré práce neplacené – do toho spadá například péče o děti nebo domácí práce jako nošení vody či úklid. Taková práce sice nic nevydělává, je však extrémně důležitá pro udržení společnosti v chodu.
„Feťácká“ ekonomika
Druhá polovina odvedené práce je pak zaměřena na generování finančních zisků. A právě to je podle Freye i některých dalších ekonomů špatně. Ekonomiky západního světa si podle nich příliš váží finančních výdělků a neustálého růstu.
V minulosti přitom lidstvu šlo především o to, aby zvládlo přežít s co nejmenší námahou a za využití co nejméně zdrojů, tvrdí. A například podle profesorky ze španělské Univerzity ve Valladolidu Margarity Mediavilly kvůli tomu máme nakročeno ke kolapsu.
„Lidé v naší ‚feťácké’ ekonomice prostě musí neustále vyrábět víc a víc. Jinak by neměli na slušné živobytí,“ uvádí. To je podle ní jasnou známkou toho, že jsme v problémech. Neustálý tlak na růst má pak své ekologické dopady – zbytečně se tak podle Mediavilly i Freye plýtvají zdroje na výrobu věcí, které pouze tlačí zákazníky k tomu, aby si je zbytečně kupovali.
„Co je náš hlavní cíl?“ ptá se Frey. „Jde nám o uspokojení základních lidských potřeb za co nejmenší spotřeby, nebo o maximalizování výdělků korporátů?“ dodává. Pomoc by podle něj mělo zkrácení pracovního týdne. A to masivní – navrhuje, aby měl jen devět hodin.
Méně než dvě hodiny denně
Do práce by tak podle jeho plánu lidé chodili jen na hodinu a 48 minut denně. Koronavirová pandemie podle něj lidem ukázala, které práce jsou opravdu důležité, a které jsou jen „uměle vytvořené“ a zbytečné.
Podle Freye by zkrácení pracovní doby mělo ještě jednu velkou ekologickou výhodu. Lidé by totiž vyprodukovali mnohem méně emisí CO2. „Mezi uhlíkovými emisemi a pracovní dobou je jasná spojitost,“ tvrdí. „Většina lidí o víkendu vyprodukuje mnohem méně emisí než v pracovní dny.
O tom, že by se měl zkrátit pracovní týden, se v západních ekonomikách debatuje dlouhodobě. Tuzemské odbory momentálně volají po zkrácení o půl hodiny týdně. Tak radiální snížení jako Frey však dosud navrhl jen málokdo.
