Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvJako první se pokusil uvést myšlenku na spojení Tichého a Atlantského oceánu v život francouzský podnikatel Ferdinand Lesseps, který se proslavil při stavbě Suezského průplavu, otevřeného roku 1869. Úvahy o vykopání kanálu skrz nejužší místo na šíji mezi Severní a Jižní Amerikou se ale objevily už dříve, v 16. století se tím například zabýval španělský král Karel V. Za tehdejšího stavu techniky ale podobná stavba dlouho zůstávala jen v říši snů.
 |
Lessepsovi, jenž se do stavby pustil roku 1880 ve věku 75 let, se ale nepodařilo dovést dílo do úspěšného konce. Projekt, který počítal se spojením oceánů na úrovni mořské hladiny, totiž provázely od počátku obtíže. Stavitelé se museli potýkat zejména s nástrahami přírody, dělníky ohrožovaly kromě sesuvů půdy nebo lijáků hlavně tropické choroby. Během devíti let zemřelo při budování průplavu na 20 000 lidí a v roce 1889, kdy francouzský projekt zkrachoval, byl kanál hotov z pouhé třetiny.
Myšlenky se ujaly Spojené státy
Začátkem 20. století se myšlenky ujaly Spojené státy, v té době již regionální mocnost. Své postavení dokázaly už tím, že vojensky podpořily vyhlášení samostatnosti Panamy, do té doby kolumbijské provincie, a v listopadu 1903 pak USA s panamskou vládou podepsaly dohodu o výstavbě průplavu, pro ně velmi výhodnou. Za jednorázovou sumu ve výši deseti milionů dolarů a roční nájem 250 000 dolarů získaly „na věčné časy“ i šestimílové pásmo po obou stranách budoucího kanálu.
Američtí inženýři převzali opuštěnou stavbu na jaře 1904 a patnáctileté přerušení projektu bylo velmi znát. Většinu vybavení nešlo použít, navíc nový plán už nepočítal s přímým spojením oceánů, ale s vybudováním trojice zdymadel a umělého Gatúnského jezera ve výšce 26 metrů nad mořem a s rozlohou 425 km2. Na druhé straně Američané využili francouzských zkušeností s nevypočitatelnou panamskou přírodou, a aby uspěli, pojali výstavbu jako vojenskou operaci. V čele společnosti stáli dokonce armádní důstojníci.
Na stavbu nasadili Američané 56 300 dělníků, kteří do Panamy přicházeli z mnoha zemí světa. Přes všechnu snahu o zdravé životní prostředí a bezpečí si ale i americká fáze výstavby vyžádala mnoho životů, kvůli nehodám či nemocem během ní zemřelo 5 600 lidí.
Lodní doprava v problémech. Ceny rostou, komplikace v Rudém moři nemizí |
Výstavba průplavu v letech 1904 až 1914 přišla Američany na 375 milionů dolarů (v dnešních cenách by to byly desítky miliard dolarů). První loď, starý plovoucí jeřáb, soustavou tří zdymadel a jezer proplula v lednu 1914, o sedm měsíců později byl průplav slavnostně otevřen. O pouhý rok později jej ale zablokoval rozsáhlý sesuv půdy a pravidelný provoz mohl znovu začít teprve v roce 1920. Od té doby ale sloužil průplav světové lodní dopravě spolehlivě. Byl několikrát významně modernizován, Například v 80. letech bylo prohloubeno dno Gatúnského jezera zhruba o metr. V roce 2001 byl 13kilometrový úsek v pohoří Culebra rozšířen až o 220 metrů.
Velký význam měl kanál vždy zejména pro USA, během let ale v Panamě sílil odpor proti tomu, že nejdůležitější součást hospodářství ovládají Američané. V roce 1977 USA souhlasily s jeho předáním Panamě. V roce 2000 průplav od USA převzala panamská vláda, která na poplatcích za jeho využívání ročně vybrala kolem jedné miliardy dolarů (nyní přes 23 miliard Kč). V roce 2022 již průplav Panamě přinesl 4,3 miliardy USD (zhruba 99 miliard Kč).
Průplav prošel modernizací
Kanálem se přepravovalo asi šest procent světového obchodu a jeho kapacita již nedostačovala. Proto byla v roce 2007 zahájena významná modernizace průplavu a především jeho rozšíření, které zvýšilo jeho kapacitu na dvojnásobek. Ambiciózní plán na největší rozšíření průplavu v jeho historii schválili Panamci v říjnu 2006 v referendu.
V roce 2016 byla modernizace dokončena. Slavnostního otevření rozšířeného průplavu se 26. června 2016 zúčastnilo sedm desítek světových politiků, monarchů a prezidentů včetně amerického prezidenta Baracka Obamy či čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.
Do té doby Panamským průplavem proplula loď o nosnosti nejvýše 79 000 tun, nově to je až 170 000 tun. Komory nových zdymadel jsou dlouhé 427 metrů, široké 55 metrů a hluboké 18 metrů, takže proplují i největší plavidla, takzvané neopanamax (New Panamax), tedy lodě, které pojmou až 14 000 kontejnerů. Dosud bylo ročně přes Panamský průplav přepraveno asi 310 milionů tun nákladu, nyní je možný až dvojnásobný objem.
Rozšíření Panamského průplavu, které celkově vyšlo podle jeho provozovatele na 5,25 miliardy dolarů (asi 131 miliard Kč), mimo jiné zlevnilo dopravu asijského zboží na východ USA a poskytlo Číně lepší přístup k latinskoamerické ropě i dalšímu zboží. Velké lodě už totiž nemusejí obeplouvat jižní Ameriku. Pokud vše funguje, může každý den průplavem proplout až 38 lodí, které si ušetří zhruba tři týdny plavby kolem Hornova mysu.
Panamský průplav nadále trápí sucho. Jeho záchrana by ale vyšla na miliardy |
V poslední době však kvůli suchu musel průplav postupně omezit počet lodí, které ho denně využívají. Kvůli omezení se tvořily dlouhé fronty. Průplav je sladkovodní, závislý na umělých jezerech, a tudíž je i náchylný k poklesu hladiny, když je sucho. Tím se liší od Suezského průplavu, který využívá mořskou vodu a je na úrovni mořské hladiny.
Letos v dubnu vedení Panamského průplavu oznámilo, že očekává návrat provozu do normálu v průběhu příštího roku, záleží to však na srážkách, kterých v jinak deštivé Panamě v posledních letech výrazně ubylo.
