Zatímco olympiády dávaly v minulosti vzniknout mnoha okázalým komplexům po celém světě, praktické dlouhodobé využití těchto staveb bylo často až na druhém místě. Olympijská vesnice v Miláně se 1 700 lůžky chce jít proti tomuto trendu.
Nová vesnice pro sportovce je příkladem toho, jak hostitelská města u olympijských staveb nově stanovují priority a poučují se z minulých chyb. Komplex v budoucnu zvýší kapacitu studentského ubytování ve městě o šest procent, píše agentura Bloomberg.
Jak vznikají koleje
Nová zástavba nacházející se na bývalém železničním nádraží Porta Romana je jedním z pěti ubytovacích zařízení pro sportovce rozptýlených po italských Alpách a jediným, které nevyužívá stávající hotely nebo jiné dočasné jednotky. Před zahájením výstavby chtěli architekti Skidmore, Owings a Merrill zajistit, aby po skončení her nebylo nutné provádět úpravy, což je obvykle dlouhý a emisně náročný proces. Měli výhodu, protože studentské ubytovny se od ubytování sportovců zase tak neliší, obojí jsou v podstatě koleje.
Milán dominuje trhu s luxusními nemovitostmi. Město se otevřelo investicím |
Změna účelu ubytování kdysi využívaném olympioniky není zcela nový nápad. Studenti nyní obývají například bývalé ubikace po olympiádách v Mnichově, Atlantě, Calgary anebo Turíně. Tato strategie však uspěla až po mnoha pokusech a omylech. K přeměně zařízení v Albertě a Calgary na studentské byty byla nutná významná přestavba. Turín, který hostil hry v roce 2006, upravil svou vesnici pro studenty až po letech neobsazenosti. Milán se těmto výsledkům vyhýbá díky předem připravenému plánu.
V létě by to bylo horší
„Tato přizpůsobivost by pravděpodobně nebyla možná, kdyby se hry měly konat o čtyři měsíce později,“ říká Colin Koop, vedoucí designér projektu olympijské vesnice. Naráží na skutečnost, že letní olympijské hry musí ubytovat mnohem více sportovců a často je nutné postavit ubytování odpovídající požadavkům trhu. „To znamená postavit byty se dvěma nebo třemi místnostmi a poté vymyslet, jak je dočasně rozdělit na jednotky, které mohou využívat různé národní týmy. Posléze je pak vrátit do původního stavu,“ říká.
Vesnice jako mraveniště, na pokoji je zima. Hokejistky si zvykají na Milán. Co hala? |
V Porta Romana naopak mohou jednotky zůstat v podstatě beze změny: studiové byty s vlastní koupelnou a kuchyňským koutem. Aby se snížily emise, má každé patro také velkou společnou kuchyň a střechy jsou vybaveny fotovoltaickými panely. A protože sportovci i studenti potřebují zařízené jednotky, lze po skončené her zakoupit kvalitnější nábytek. „To uchrání nové obyvatele od používání kartonových postelí, na které si sportovci vždy stěžují,“ říká Koop.
Než se studenti nastěhují před podzimním semestrem 2026, budou štěrkové povrchy, které musí olympijští pořadatelé zajistit, nahrazeny nově vysazenými stromy a zelení. Aby se v komplexu, který zahrnuje dvě historické železniční budovy, lépe ochlazovalo během horkých milánských let, budou na obou jeho koncích otevřené terasy, které připomínají galerijní balkony typické pro klasické milánské činžovní domy – casa di ringhiera, neboli „domy s zábradlím“. Dlouhá nádvoří mezi budovami budou zase nabízet částečně zastíněné místo k posezení.
Když jsou sliby chyby
Studentské koleje jsou v Miláně, kde přibližně 220 000 studentů platí za bydlení více než jejich vrstevníci kdekoli jinde v Itálii, v průměru 16 100 Kč měsíčně za pokoj, velmi potřebné. Samotný komplex zvýší kapacitu studentského bydlení ve městě o šest procent. Přestože se projekt zaměřuje na emise, místní obyvatelé se obávají, že se přehlíží ekonomická udržitelnost.
Z celkových 1 700 lůžek bude pouze 450 k dispozici pro méně majetné studenty za dotovanou cenu 592 eur měsíčně včetně poplatků. Zbývající místa v sdíleném dvoulůžkovém pokoji budou stát 739 eur měsíčně a v jednolůžkovém pokoji 1 065 eur. Tyto ceny činí z komplexu nejdražší z oficiálních studentských kolejí v Miláně a jsou v rozporu s celostátním poklesem nákladů na studentské bydlení.
To rozhořčilo některé místní obyvatele, kteří považují partnerství mezi městem a developerskou společností COIMA SGR za nevýhodnou dohodu pro Milán. Vyvolalo to také obavy, že bydlení v Porta Romana se pro studenty stane nedostupným. „Ačkoli je olympijský bytový projekt exkluzivní, ceny studentského bydlení by měly být skutečně sociální, jako v případě dotovaného bydlení,“ uvedl milánský radní pro územní plánování Mattia Cugini.
Hořká pachuť
Ale zklamat místní obyvatele poté, co jim města slíbila výstavbu dostupnějšího bydlení, se stalo již jakousi olympijskou tradicí. Před hrami v roce 2012 Londýn sliboval, že polovina z 12 400 nových domů, jejichž výstavba byla plánována v okolí olympijského parku ve východním Londýně – historicky nízkopříjmové čtvrti – budou dostupné jednotky. Nakonec jich vyrostlo pouze asi devatenáct procent.
Podobně to bylo v Paříži, kde byla olympijská vesnice pro rok 2024 umístěna v chudší čtvrti Saint-Denis. Ačkoli se část novostaveb prodala za ceny nižší než tržní, většina z nich byla výrazně dražší než jednotky stejné velikosti v okolí.
Zároveň však tato kritika možná vypovídá spíše o neschopnosti hostitelských měst splnit cíle v oblasti dostupného bydlení než o kvalitě samotných dokončených projektů. Jak pařížská, tak londýnská olympijská vesnice zvýšily počet dostupných bytů ve svých městech. Jenže v některých obyvatelích postup zanechal hořkou pachuť nereálných a neupřímných slibů.
I to činí milánskou olympijskou vesnici symbolickou pro současný stav olympijského rozvoje: i když se procesy stávají ekologičtějšími, výsledné stavby mohou být pro všechny kromě několika málo lidí odrazující právě svou cenou, uzavírá Bloomberg.
