Situaci na trhu v posledních letech zkomplikoval obrovský příval oceli z Číny. Tamní hutě navíc často štědře subvencuje čínský stát. Proti ocelárnám v Evropě jsou i díky absenci přísných ekologických omezení o mnoho konkurenceschopnější, píše portál The New York Times.
Jak se čínské hospodářství v posledních měsících i vlivem amerických sel ochlazuje, začaly čínské ocelárny vyvážet svou produkci do zahraničí za dumpingové ceny. S trochou nadsázky stojí ocel momentálně méně než balená voda, v problémech jsou kvůli tomu hlavně ocelárny v Evropě.
Bez oceli se neubráníte, musí si uvědomit naši politici, říká manažer Moravia Steel |
Třeba v Německu se v první polovině letošního roku výroba oceli meziročně propadla téměř o 12 procent. „Trh je zdeformovaný. Na tohle nikdo nebyl připravený,“ komentuje aktuální trendy analytička Elisabeth Brawová z think-tanku Atlantic Council.
Evropské podniky propouštějí
S klesajícími cenami se ale firmám propadají i jejich zisky, méně se investuje do ekologičtějších technologií a v mnoha provozech zejména v Evropě se propouští. V ohrožení jsou kvůli tomu i klimatické cíle, na kterých politika Evropské unie zvlášť v posledních letech staví.
Jen loni oznámili výrobci oceli na území Evropské unie zrušení 18 tisíc pracovních míst. To ale producenti ještě nevěděli, že z pohledu světového obchodu přijde další tvrdá ráda, a to cla amerického prezidenta Donalda Trumpa. Americký státní se totiž rozhodl na dovoz oceli a hliníku uvalit 50procentní clo.
Trump zdvojnásobí cla na ocel a hliník. Krok se dotkne všech zemí kromě Británie |
Takto vysoká obchodní bariéra je pro většinu evropských podniků momentálně nepřekonatelná. Evropské hutě totiž po počátku ruské války na Ukrajině bojují s obrovským nárůstem cen energií i zastaralými a neefektivními provozy, které jsou třeba proti Číně mnohem více závislé na pracovní síle.
Zelená ocel je dražší
Týká se to i oceláren ve Velké Británii. Tamní vláda poměrně nedávno musela převzít krachující komplex British Steel ve Scunthorpe. Jeho čínský vlastník totiž hrozil uzavřením, a to zejména kvůli obrovské denní ztrátě, která dosahovala na hranici 700 tisíc liber. Britská vláda musela s finanční pomocí přispěchat na pomoc i společnosti Tata Steel ve Walesu. Tato finanční kompenzace se vyšplhala až na půl miliardy liber.
O něco lépe na tom je závod v nizozemském IJmuidenu, který rovněž patří společnosti Tata Steel. Jde o druhý největší podnik svého druhu v Evropě, který zaměstnává tisíce lidí. Závod teď vyjednává s nizozemskou vládou o dotacích a do roku 2030 chce přejít z uhlí na vodík. Zelená ocel je ale na proti té klasické stále o 30 až 60 procent dražší.
Evropa chce zbrojit, ale průmysl si zničila Green Dealem, říká šéfka ocelářů |
I pro nizozemský závod jsou americká cla velkým problémem. Firma dlouhodobě spolupracuje s americkými firmami, mezi které patří třeba i Duracell, Caterpillar, Chrysler či Ford. V dobách padesátiprocentních cel ale pro ně bude nizozemská ocel příliš drahá. Je tedy otázka, jak budou hospodářské výsledky podniku do budoucna vypadat, uzavírá The New York Times.
