„Otevření Johan Sverdrup je dobrou zprávou pro naše investory, pro Norsko i pro uhlíkové emise,“ chlubí se oficiální webové stránky státní norské firmy Equinor, která těžbu řídí.
Nově zprovozněné ropné pole nese jméno prvního norského premiéra, který stál v čele tamní vlády v letech 1884 až 1889. Pýcha norské těžby má zásoby 2,7 miliardy barelů ropy. Těžba má trvat půl století a do státní pokladny Norska přinést sto miliard dolarů.
Mezi vnitrozemními ropnými poli je Sverdrup raritou. Z významné části je totiž napájeno vodní energií z pobřeží vzdáleného 140 kilometrů.
Země fjordů podle mnohých trpí klimatickým pokrytectvím. Norsko bylo mezi prvními zeměmi, které podepsaly Pařížskou dohodu, zavázalo se být uhlíkově neutrální do roku 2030, zakázalo deforestaci a svým občanům poskytuje štědré dotace na elektrická auta.
Na druhou stranu je jedním z hlavních producentů fosilních paliv. Podle dat Mezinárodní energetické agentury (IEA) denně vyrobí dva miliony barelů ropy, což z něj dělá druhého největšího evropského producenta černého zlata hned po Rusku. Mezi zeměmi Evropy je Norsko navíc jedním z největších producentů zemního plynu.
„Norsko má ke klimatu, ropě a zemnímu plynu schizofrenický vztah,“ řekl Lars-Henrik Paarup Michelsen, výkonný ředitel Norské klimatické nadace pro CNN, „jsme velmi ambiciózní co se týče osvojování si emisních cílů, a zároveň počítáme s produkcí ropy a zemního plynu v následujících dekádách.“
Státní firma Equinor si pochybnosti o efektivitě Sverdrupu nepřipouští. „Průměrné ropné pole vyprodukuje pětadvacetkrát víc uhlíkových emisí než Johan Sverdrup. Jiné pole vydá na jeden barel osmnáct kilogramů oxidu uhličitého, u Sverdrupu je to 0,67 kilogramů,“ řekl CNN tiskový mluvčí Equinoru Morten Eek.
Jenže podle Paarup Michelsena nelze takovou úsporu považovat za významnou. Emise, které vzniknou produkcí ropy totiž představují jen pět procent celkových emisí z globálního ropného průmyslu. „Skutečným problémem je spalování v sektoru dopravy a průmyslu,“ vysvětluje Michelsen.
S čistým štítem
Zatímco domácí potřeby pokrývá Norsko energií z obnovitelných zdrojů, většinu ropy a zemního plynu exportuje.
V roce 2018 odvětví ropy a zemního plynu v Norsku tvořilo osmnáct procent hrubého domácího produktu země a 62 procent příjmů z exportu. Přesto může norská vláda s čistým svědomím prohlásit, že dělá vše pro boj s klimatickou změnou.
Nynější mezinárodní zákony totiž stanovují, že za emise skleníkových plynů je zodpovědná ta země, ve které vznikají. Pro Norsko to znamená, že není zodpovědné za skleníkové plyny, které vznikly spalováním norské ropy v jiných částech světa.
Podle dat norského statistického úřadu je roční produkuje Norsko kolem 53 milionů tun skleníkových plynů za rok 2017, což znamená deset tun na jednoho člověka. To odpovídá průměru Evropy. Pro srovnání – ve Spojených státech bylo podle IEA v roce 2017 vypuštěno 15 tun skleníkových plynů na jednoho člověka.
Úplně jinak jsou na tom emise vygenerované exportem. Podle zprávy Spojených národů představovala v roce 2017 ropa a zemní plyn z Norska zhruba 470 milionů tun skleníkových plynů.
Jak se zbavit významného zdroje příjmu
Norský ministr životního prostředí La Elvestuen uznává, že země musí své postupy do budoucna změnit. „Celý svět potřebuje snížit produkci fosilních paliv nejrychleji, jak to jen půjde. To samozřejmě ovlivní norskou ekonomiku a ropný sektor,“ uvedl pro CNN.
Změnit energetickou politiku a vzdát se významného zdroje příjmu nebude pro zemi fjordů nic jednoduchého. Norsko dlouhodobě láká ropné giganty třeba na to, že si podle současných zákonů mohou společnosti odečíst 78 procent nákladů na průzkum od zdanitelného příjmu.
V roce 2019 Norové rozdali 83 nových licencí na produkci ropy a zemního plynu a započalo 57 nových průzkumných vrtů. Norská vláda se netají ani s tím, že s ropným průmyslem počítá do budoucnosti. Ačkoli ministr životního prostředí uvedl, že po roce 2030 očekává snížení produkce Sverdrupu, nové ropné pole má být v provozu až do roku 2070.
