Ta sklenička je dole úzká, ale zhruba ve třetině se vyboulí do šířky. Díky tomu se sklenky snáz skládají na sebe a poskytují lepší úchop. Kousek od okraje je nápis blednoucími písmeny - v němčině znamená „super pevný“ a člověk by mohl předpokládat, že odkazuje na pevné sevření pijákem. Ve skutečnosti ale opěvuje mimořádnou trvanlivost skla.
Tohle je Superfest, východoněmecká „nerozbitná“ sklenice na pití, napsal zpravodajský server The Guardian.
Až desetkrát odolnější
Sklenice Superfest byly vynalezeny v socialistické Německé demokratické republice, která byla bohatá na průmysl, ale chudá na zdroje, a jejich cílem bylo, aby vydržely pětkrát déle než běžné sklenice na pití. Brzy se ukázalo, že jsou desetkrát odolnější.
Společnost, která je vyráběla, zkrachovala po pádu Berlínské zdi, ale zatímco současní designéři zkoumají ekologičtější a udržitelnější výrobní metody, je o 120 milionů sklenic Superfest vyrobených v letech 1980-1990 větší zájem než kdykoli předtím. Na internetových tržištích, jako jsou eBay a Etsy, se za ně platí přibližně 35 eur (asi 885 Kč). Někteří designéři dokonce sní o tom, že technologii, která za nimi stojí, znovu zavedou do výroby.
Sklenice na pití patří mezi předměty, které jsou zvláštně přehlíženou kategorií designu domácích potřeb. Dokonce i když jsou uznávány jako umělecká díla,
Na německých eshopech se objevují nerozbitné sklenice z NDR
jejich hodnota se obvykle určuje podle toho, co se do nich dává. Sklenice na víno německého návrháře Kurta Josefa Zalta nebo pohár na whisky ikony britského designu Toma Dixona vynášejí v aukcích slušné peníze; skromná sklenice na vodu obvykle ne.
V případě sklenice Superfest byla navíc anonymita tvůrců politicky žádoucí. Režim NDR hlásal solidaritu a jednotu. Vládnoucí ideologie si kolektivu cenila víc než talentu a schopností jednotlivce. Přestože sklenice Superfest byly v tomto sovětském satelitním státě všudypřítomné v každém baru, jídelně a domácnosti, jen málokdo slyšel o Paulu Bittnerovi, Fritzi Keuchelovi a Tilo Poitzovi, designérském kolektivu, který jim dal podobu.
„Nikdo neměl tušení, kdo vlastně Superfest navrhl,“ řekl Günter Höhne, který v letech 1984-1989, na sklonku existence NDR, pracoval jako šéfredaktor předního německého časopisu pro průmyslový design Form und Zweck.
Sklenice na šampaňské i na pivo
Pro svou řadu sklenic - která zahrnovala varianty na šampaňské, šnaps a koňak, a také tři různé velikosti na pivo - se trojice designérů inspirovala neméně krásnými sklenicemi známými jako Wirteglas, které na počátku 70. let 20. století vytvořili východoněmečtí designéři Margarete Jahnyová a Erich Müller.
Převratná technologie, kterou použili, byla vyvinuta v 70. letech minulého století v oddělení pro výzkum struktury skla v Ústředním ústavu anorganické chemie u Drážďan. Tamní materiáloví vědci věděli, že když se sklo rozbije, je to obvykle způsobeno mikroskopickými trhlinami na povrchu materiálu, které vznikají během výrobního procesu.
Zjistili, že je možné výrazně zvýšit odolnost povrchu skla tím, že se menší ionty sodíku ve skle nahradí elektronicky nabitými ionty draslíku. Ionty draslíku potřebují více prostoru, silněji tlačí na sousední atomy a vytvářejí větší napětí, které je třeba překonat, aby se mikroskopické trhliny zvětšily.
„K výrobě takového skla bylo zapotřebí obrovské množství technické práce,“ říká Höhne, který je autorem několika knih o průmyslovém designu v NDR. Nicméně státní podnik VEB Sachsenglas Schwepnitz, který se na tuto technologii specializoval, ukončil výrobu v roce 1990, rok po pádu Berlínské zdi. Stovky zaměstnanců dostaly výpovědi a obchodníci se šrotem si přišli pro tavicí formy, součásti zařízení a stroje.
Jedním z faktorů, které mohly bránit konkurenceschopnosti Superfestu ve sjednoceném Německu, byl jeho funkcionalistický, strohý vzhled. Zejména v jižních částech země pijáci rádi popíjejí pivo ze sklenic zdobených zlatými okraji nebo vyrytými erby. „Barokní dekorace by na sklenici Superfest nefungovala,“ řekl Höhne. „Narušilo by to samotný design.“
Ale hlavním důvodem jeho úpadku byla paradoxně jeho síla. Prodejci skla, kteří hrají podle pravidel trhu, žijí z toho, že se jejich výrobky rozbíjejí, takže mohou prodat další. Sklo, které se nerozbilo, představovalo hrozbu pro zisky. „Ukázalo se, že Superfest se na trh nehodí,“ dodal Höhne. „Ty sklenice byly až příliš kvalitní z hlediska čistě tržního uvažování.“
Zatím jen z druhé ruky
Dnes se vysoce odolné skleničky dají koupit jen z druhé ruky - ale jedna začínající berlínská firma se to snaží změnit. Vzhledem k tomu, že se čím dál tím častěji skloňuje potřeba udržitelnosti, věří společnost Soulbottles, že jsou zákazníci ochotni zaplatit vyšší cenu za vysoce kvalitní a odolné výrobky.
Její zakladatelé Paul Kupfer a Steve Köhler získali s pomocí skupinového financování 251 139 eur (6,35 milionu Kč) na výrobní zařízení, které částečně čerpá ze staré iontové technologie Superfest z dob NDR.
„Ve srovnání s plastem je sklo materiál, který lze recyklovat téměř libovolně často,“ říká Köhler. „Je bez chuti a průhledné a má jedinou nevýhodu: rozbíjí se.“
Problém původního skla Superfest spočívá v tom, že jeho výrobci pracovali s modifikovaným hlinitým nebo borosilikátovým sklem, které se nedá tak snadno recyklovat jako běžnější sodnovápenaté sklo. Úkolem společnosti Soulbottles je tedy vyrobit sklo, které bude odolné a zároveň recyklovatelné.
První testy dopadly slibně a dodání prvních sklenic se očekává v příštím roce. Jak jsou pevné? Prototypy byly upuštěny z výšky dvou metrů - a nerozbily se.
