Restaurace Sobrino de Botín v centru španělského hlavního města je držitelem prestižního Guinnessova rekordu jako nejstarší restaurace na světě. I tři sta let poté, co byla otevřena, vítá Botín denně davy návštěvníků lačnících po kastilských jídlech.
Její chloubu ji ale možná uzme rustikální taverna Casa Pedro, která stojí na předměstí Madridu, stranou od obchodů se suvenýry a dalších turistických lákadel, informuje agentura AP.
Majitelé taverny tvrdí, že podnik přečkal nejen španělskou občanskou válku ve 30. letech 19. století a napoleonskou invazi na počátku 19. století, ale dokonce i válku o španělské dědictví na počátku 18. století. To je rodokmen, díky němuž by taverna Casa Pedro byla starší než Botín, a mohla by se tak ucházet o titul nejstaršího hostince.
Jsme tu od roku 1702
„Je opravdu frustrující, když řeknete: ‚Ano, jsme tu od roku 1702,‘ ale nemůžete to dokázat,“ řekla manažerka a majitelka osmé generace Irene Guinalesová. „Když se podíváte na logo restaurace, je tam napsáno ‚Casa Pedro, od roku 1702‘, tak jsme si řekli: ‚Sakra, zkusíme to prokázat‘.“
Jednapadesátiletá Guinalesová si vzpomíná, že její dědeček přísahal, že Casa Pedro je skutečně tak stará, jak stojí v logu. Bylo jí ale naprosto jasné, že desítky let staré povídání hrdého starousedlíka na prokázání stáří hostince nestačí. Její rodina si proto najala historika, který zatím objevil dokumenty datující provoz restaurace nejméně do roku 1750, což je přivádí na dostřel rekordu Sobrino de Botín.
Oba hostince jsou v rodinném vlastnictví. Oba nabízejí kastilskou klasiku, jako jsou dušené dršťky nebo pečené sele. Jsou vyzdobené půvabnými španělskými dlaždicemi, mají stropy s odkrytými dřevěnými trámy a podzemní vinné sklepy. A oba se pyšní bohatou, hvězdami ověnčenou historií.
Sobrino de Botín má za sebou i slavnou minulost, která zahrnuje řadu literárních velikánů, jako byli Truman Capote, Francis Scott Fitzgerald anebo Graham Greene. Ernest Hemingway restauraci ve své knize I slunce vychází dokonce označil za jednu z nejlepších restaurací na světě.
Casa Pedro se sice nemůže pochlubit stejným uměleckým rodokmenem, ale má své vlastní VIP hosty. Její stěny zdobí desítky let staré fotografie bývalého španělského krále Juana Carlose I., jak večeří v jedné z mnoha místností. Současný španělský panovník, král Felipe VI., zde také občas obědvá, i když nenápadněji než jeho otec. Tím však podobnost mezi oběma vyhlášenými místy končí.
Casa Pedro byla kdysi jedinou zastávkou na silnici vedoucí ze španělského hlavního města na sever do Francie. Její klientelu tvoří převážně štamgasti, jako David González a Mayte Villena, kteří už léta chodí do hospody každý pátek na oběd. „Nic by to pro nás nezměnilo,“ řekl Villena o možnosti, že by restaurace mohla jednou získat titul Guinnessovy knihy rekordů.
Nejstarší evropská palírna je na Hané. Receptury střeží, znají je jen tři lidé![]() |
Na druhé straně Botín leží jen kousek od proslulého madridského náměstí Plaza Mayor, kudy průvodci každý den v týdnu vodí po městě turistické skupiny, a často je naženou přímo před vchod restaurace.
Antonio González, třetí generace majitelů restaurace Botín, připouští, že Guinnessův rekord, který restaurace získala v roce 1987, pomohl obchodu. Podnik ale podle něj měl dostatečnou historii, aby i předtím přitahoval návštěvníky. „Má své kouzlo,“ řekl.
Klienty nám nepřetáhnou
Otázka zní: Jak může některá z restaurací definitivně získat titul? Podle mluvčí Kylie Gallowayové poskytuje společnost Guinness World Records konkrétní pokyny pro získání prvenství pouze samotným žadatelům. Dodala ale, že je třeba doložit pádné důkazy a dokumentaci o provozu restaurace v průběhu let.
Anonio González uvedl, že Guinnessova společnost požaduje, aby restaurace prokázala, že působí nepřetržitě na stejném místě a se stejným názvem. Sobrino de Botín byla uzavřena pouze v době pandemie covidu, stejně jako Casa Pedro. Toto kritérium by znamenalo, že na označení nemohou dosáhnout restaurace, které jsou ještě starší: pařížská Le Procope, která uvádí, že byla založena v roce 1686, anebo pekingská Pien-i-fang, založená v roce 1416, či hospoda White Horse Tavern v Newportu na Rhode Islandu založená v roce 1673.
Guinalesová a její manžel nemohli nahlédnout do archivů bývalého města Fuencarral, které je dnes madridskou čtvrtí, neboť tyto dokumenty lehly popelem během španělské občanské války. Místo toho se ponořili do španělských národních archivů, kde našli pozemkové knihy z doby prvního markýze z Ensenady (1743–54), které dokládají existenci hostince, vinného sklepa a hospody v městečku k roku 1750.
Na skok v Bologni. Město věží a úžasné kuchyně je láskou na druhý pohled![]() |
Ve volném čase manželé pokračují v pátrání po záznamech, které by dokázaly, že Casa Pedro skutečně pochází z roku 1702, jak hlásají její zdi, obaly na jídlo s sebou a balíčky cukru. Ale i kdyby dokázali vydolovat nejstarší dokumenty a uzmout restauraci Sobrino de Botín její titul, není pravděpodobné, že by se jim podařilo přetáhnout klientelu z podniku v centru Madridu.
„Představa, že bychom byli schopní oslovit podobný okruh lidí, je neuvěřitelná,“ řekla Guinalesová. „Bylo by to jako sen, ale zatím to není nic jiného, je to jenom sen,“ uzavřela podle AP.