„Už tehdy jsem si říkal, že budeme muset změnit způsob, jak produkujeme potraviny, abychom takové množství lidí dokázali uživit. A že bude potřeba proměnit celé zemědělství,“ říká Al-Katib, který v Monaku o víkendu převzal sošku pro vítěze světové soutěže EY Podnikatel roku.
Působil skromně, neskrýval emoce, jeho projev by ale snesl srovnání se zkušeným státníkem. Al-Katib, syn přistěhovalců z Turecka, dal totiž nakonec v práci výpověď, zavřel se doma do pracovny a po pár dnech oznámil manželce, která zrovna čekala dvojčata: budeme prodávat čočku, cizrnu a hrách. Právě v luštěninách našel odpověď, jak zachránit svět před hladem.
Plná hrst luštěninových argumentů
Vítězové minulých let2016: Manny Stul Manny Stul strávil jako dítě tři roky v uprchlickém táboře, jeho rodiče utíkali před polskými komunisty. Nakonec zakotvili v Austrálii, kde Stul jako mladík místo školy raději začal pomáhat na stavbě, aby měl peníze na rozjezd vlastního podniku. Uchytil se, v padesáti koupil krachující hračkářskou firmu Moose Toys a postupně ji postavil na nohy. V roce 2007 přežila jeho značka klinickou smrt – musela z prodeje stáhnout část zboží, protože obsahovalo jedy. Nyní jeho hračky úspěšně soupeří s věhlasným Mattelem. Časopis Forbes jeho jmění odhadl na 1,4 miliardy dolarů. 2015: Mohed Altrad Francouzský výrobce lešení zabodoval nejen výsledky své firmy, ale i silným příběhem. Pochází ze Sýrie a jeho matka zemřela v den, kdy ho porodila. Vychovávala ho babička, která ani nechtěla, aby se učil číst. Díky své píli dosáhl na stipendium a mohl studovat ve Francii. V roce 1985 koupil s partnerem krachující firmu a vybudoval z ní fungující podnik. Po triumfu v Podnikateli roku se z něj stala celebrita. Forbes odhadl jeho majetek na 1,6 miliardy dolarů. 2014: Uday Kotak Zakladatel čtvrté největší indické banky začal podnikat v polovině osmdesátých let, když se mu znelíbilo nerovné úročení vkladů a půjček. „Skromný bankéř“ nabídl chudým vesničanům peníze bez lichvářského úroku. Časopis Forbes odhadl jeho jmění na osm miliard dolarů. 2013: Hamdi Ulukaya Kurdskému podnikateli a vítězi soutěže Podnikatel roku 2013 se podařilo prorazit v USA s tradičními jogurty. Do Ameriky původně vyrazil s minimálními znalostmi angličtiny a troškou dolarů studovat. Obchodní školu sice nedokončil, produkty jeho společnosti Chobani však patří k nejprodávanějším na americkém trhu, desetinu zisků přitom dává na charitu. Jeho jmění se odhaduje na 1,7 miliardy dolarů. 2012: James Mwangi Vítěz z Keni koupil zkrachovalou Equity Bank a vybudoval z ní největší finanční ústav v zemi co do počtu zákazníků. Zatímco při převzetí Jamesem Mwangim měla banka jen dva tisíce klientů, nyní se chlubí číslem kolem osmi milionů. Porota ocenila, že bankovní konta zpřístupnil široké mase lidí, a tak napomohl boji s chudobou. |
Proč luštěniny? Čerstvý vítěz podnikatelského klání vysvětluje, že je to jednoduché. „Od počátku jsem věděl, že po luštěninách nemusím vytvářet poptávku. Ta tu prostě byla, a to po celém světě. Ale musel jsem přesvědčit farmáře, aby místo pšenice pěstovali raději luštěniny,“ vypráví Al-Katib. Nejprve v Kanadě, pak i v jiných částech světa.
Předložil jim plnou hrst argumentů, proč by se do toho měli pustit. Luštěniny jsou mnohem šetrnější k půdě, mají výrazně nižší nároky na vodu. „Na vyprodukování libry hovězího masa spotřebujete 1 850 galonů vody, zatímco na libru čočky pouze 43 galonů,“ vypočítává. Navíc jsou vydatným zdrojem proteinů.
Lákal je přitom na takřka nekonečnou poptávku. A to nejen z oblastí jako Indie, severní Afrika či Blízký východ, kde se luštěniny konzumují denně.
A farmáři na to slyšeli. Z Kanady se díky Muradu Al-Katibovi stala luštěninová velmoc, loni se luštěniny pěstovaly na 11 milionech akrů. Země javorového listu tak pokrývá téměř dvě třetiny světové produkce čočky a hrachu. A z Al-Katiba, jehož firma AGT Food & Ingredients výpěstky od farmářů vykupuje, zpracovává a prodává, to udělalo boháče.
„Díky své vizi a přístupu dokázal Murad proměnit celé odvětví. A nyní vede společnost, která v uplynulých deseti letech zaznamenala neuvěřitelný růst,“ říká Mark Weinberger, šéf poradenské společnosti EY, která soutěž pořádá. Sedmičlenná porota, jež vybírala z 59 kandidátů ze 49 zemí, se na vítězi shodla jednomyslně.
AGT Food & Ingredients má dnes 47 zpracovatelských závodů po celém světě. Kromě Kanady také v USA, Austrálii, Číně, Jižní Africe a v Turecku. Loňské tržby vystoupaly na 1,49 miliardy dolarů, firma zaměstnává dva tisíce lidí a zásobuje celkem 120 zemí.
Al-Katib prohlašuje, že z pohledu byznysu nemá o budoucnost strach. „Vedle tradičních zemí se tu dnes vytváří zcela nový trh ve vyspělých zemích, v Severní Americe a v západní Evropě. Dorůstající generace mileniálů požaduje zdroj potravy, bohatý na proteiny a s vysokým podílem vlákniny, který nebude geneticky modifikovaný a nebude obsahovat lepek. To vše luštěniny splňují a pro nás je to velká marketingová výhoda,“ říká.
Organizace OSN pro výživu a zemědělství odhaduje, že poptávka po luštěninách stoupne každým rokem o desetinu. A Al-Katib tvrdí, že pro každé zvýšení produkce vždy najde odběratele. Sám čeká, že čočky, cizrny a hrášku se bude v roce 2050 na světě pěstovat dvakrát více než nyní.
Porota ocenila také sociální rozměr Al-Katibova podnikání. Loni například poslal 700 milionů potravinových dávek syrským rodinám, které kvůli válce uprchly ze své vlasti.
Al-Katib ale připomíná, že dobrý nápad ani sociální odpovědnost nestačí k tomu, aby se člověk stal úspěšným podnikatelem. „Když se nenajde nikdo, kdo by vám za vaše výrobky či služby zaplatil, kdo by zhodnotil vaši investici a obětovaný čas, pak to, co děláte, je spíš koníček,“ říká.
A dodává, že on sám má v sobě podnikatelského ducha už odmala. „S prvním byznysem jsem začal, když mi byly čtyři roky. S rodiči jsem letěl do Turecka, kde jsem za ušetřené peníze nakoupil žvýkačky. Přivezl jsem je zpátky. A když jsem šel do školy, otevřel jsem si ‚obchod‘ na své lavici. Byl jsem šťastný, všechny žvýkačky jsem prodal,“ usmívá se Al-Katib.
