V rukavicích a vyzbrojeny nůžkami si ženy proplétají cestu skrz trnité keře a svou úrodu stříhají a odhazují do koleček. Mírné teploty, hodně slunečního světla a nízká vlhkost činí z polí okolo marockého městečka Kalaat M’Gouna ideální místo pro růst zdejší typické květiny – damašské růže, píše agentura AP.
„Díky bohu za déšť,“ říká sběračka růží Fátima Alamíová. „Růže jsou i jinde, ale nikde nejsou takové jako tady,“ dodává.
Hojné srážky a pár lijáků zajistily Maroku výjimečnou sklizeň květin, které se následně používají na růžovou vodu a olej. Pro letošní rok se očekává až 4 800 tun růžových a pronikavě vonících květin, což dalece přesahuje průměrnou úrodu z let 2020 a 2023, uvádí údaje z oblastního úřadu pro zemědělský rozvoj sídlícího v nedalekém městě Varzázát.
Sklizeň doprovází Festival růží
Děvčata a chlapci postávají na krajích silnice, kde plané růže kvetou do nejrůznějších spletenců, a prodávají květy ve tvaru srdce jako dekorace na palubní desky aut. Děti se motají kolem kolotoče s motivy této trnité květiny a billboardy inzerují produkty z růží v nejméně šesti jazycích, arabštině, francouzštině, angličtině, španělštině, japonštině a také v berberštině, kterou používají místní obyvatelé.
Koukej, takhle děláme hašiš. Sever Maroka je říší konopí, do Evropy mířilo tunelem |
Růžová pole za městem se letos rozkládají na 1 020 hektarech. Na jeden hektar růží připadne trochu vody a více než 120 dní práce, která se v okolí shání těžce.
Místní průmysl s růžemi je podle oblastních úřadů dokonalým příkladem udržitelného rozvoje, protože tyto trnité rostliny se dobře adaptovaly na podnebí a zakořenily do zdejší kultury: do hudby, tance a oslav, jako jsou například svatby.
„Růže se dokonale přizpůsobily našemu regionu a podmínkám, ve kterých tu nyní žijeme,“ říká s odkazem na marocká dlouhá období sucha ředitel místního úřadu pro zemědělský rozvoj Abdal Azíz Mbirik.
Výdělek dvě stě korun za den
Cena za kilogram růží je pětkrát až šestkrát vyšší, než byla před několika lety, a na rozdíl od dalších jiných zemědělských produktů, které Maroko vyváží, růže z Kalaat M’Gouny pěstují převážně drobní zemědělci. Ti pro její pěstování používají kapkovou závlahu, jež zachází s vodou úsporně.
Ačkoli jsou růže považovány za hnací sílu místní ekonomiky, ženy pracující na růžových polích si v průměru vydělají 80 až 100 marockých dírhámů (asi 190 až 240 Kč) za den v době sklizně.
Za kilo extraktu z růží se platí statisíce, marocké sběračky však trpí nouzí |
Z polí se dostávají v pytlích na brambory do místních destilerií. Tam je rozprostřou po stolech, roztřídí a nakonec je nasypou do měděných kotlů, známých jako alembiky, kde se okvětní lístky spařují a filtrují do vonných vod a vzácných olejů. Ty poté zaměstnanci uskladňují v růžových lahvičkách, v drobných skleněných flakonkách nebo se z nich vyrábějí mýdla či pleťové krémy.
Produkty z růží, které jsou v Maroku již dlouho považovány za přírodní lék na nejrůznější neduhy, jsou po celém světě stále žádanější. Místní představitelé se proto snaží najít cestu, jak pobídnout farmáře, aby v následujících letech rozšířili svou produkci.
Na festivalovém průvodu mává za rytmu bubeníků nová Miss růží Fátima Barmakíová. Doufá, že jednoho dne svět uzná krásu městečka Kalaat M’Gouna a jeho růží. Uprostřed všeobecného veselí a ruchu si však na něco vzpomene: „Ženy, které květiny sbírají, jsou v tomto všem nejdůležitější. Nic z toho by bez nich nebylo možné,“ uzavřela.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
