Na karikatuře v limském deníku El Comercio si Marcelo Odebrecht roztírá po sendviči máslo. U stolu s ním sedí poslední čtyři prezidenti Peru, každý z nich má suchý krajíc a sborově žádají šéfa největší stavební společnosti v Latinské Americe, aby jim také namazal. Osmačtyřicetiletý Brazilec to skutečně dělal a máslem nešetřil.
Po provalení největší korupční kauzy na kontinentu skončil Marcelo Odebrecht na 19 let ve vězení a firma nesoucí jméno jeho rodiny za nekalé jednání už zaplatila pokutu 3,5 miliardy dolarů. Úplatkářské aféry spojené s Odebrechtem nicméně nadále otřásají téměř všemi latinskoamerickými zeměmi. A cely čekají i na bývalé prezidenty.
Pětinásobek díky korupci
V posledních patnácti letech peruánským politikům včetně těch nejvýše postavených nastrkal Odebrecht do kapes 29 milionů dolarů, aby získal předražené zakázky na výstavbu mostů, přehrad, železnic, silnic, přístavů, stadionů a další infrastruktury. Pro firmu to znamenalo odhadovaný zisk 143 milionů.
Vyplácelo se to. Jakmile se však loni v březnu vyhlídky Marcela Odebrechta změnily na 19 let života za mřížemi, ke kterým ho i přes jeho ekonomickou moc a ty nejlepší kontakty v politických kruzích kvůli úplatkářství odsoudili v rodné Brazílii, začal „zpívat“. A to tak silně, že mu trest stát snížil na polovinu.
Na sólo Odebrechta navíc brzy navázal sbor 77 manažerů, kteří byli v korupčních praktikách firmy zapojeni. Výsledky jsou ohromující.
V Kolumbii byl například podle výpovědí manažerů Odebrechtu na výplatní listině nejen současný prezident Juan Manuel Santos, ale také jeho sok v posledních volbách Óscar Iván Zuluaga. A aby toho nebylo málo, tak Odebrecht kvůli zdaru svých kšeftů přispíval i na chod marxistické guerilly Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), která do loňského podpisu mírové smlouvy vedla se státem půl století občanskou válku.
Všichni dotčení v Kolumbii – stejně jako v ostatních zemích – odmítají, že by se dopustili něčeho špatného. Výpovědi považují jen za očerňování ze strany manažerů, kteří se své prohřešky snaží odčinit tím, že házejí bláto na někoho jiného.
Úspěšný rodinný podnik
Odebrecht je pro Evropany neznámé jméno, ale na západní polokouli dosáhl stejné proslulosti jako v našich končinách jeho oboroví konkurenti – francouzské Vinci, švédská Skanska nebo rakouský Strabag. Firmu ve městě Salvador de Bahía založil roku 1944 Brazilec s německými kořeny Norberto Odebrecht. Provinční stavební společnost dokázala rychle růst a stala se tahounem tamního hospodářství.
Brazilský magnát měl na úplatky oddělení, z vězení chce napráskat politiky |
I v cizině sloužila jako příklad úspěšného rodinného podniku, protože Odebrechtové si ve firmě ponechávali rozhodující slovo. Kromě stavebnictví, které je stále páteří konglomerátu, se věnuje logistice, zpracování ropy a chemickému průmyslu.
V roce 2015, kdy už popisovaný skandál začal hořet a kdy firma vydala svoje poslední hospodářské výsledky, měla hrubý příjem 42 miliard dolarů a zaměstnávala 128 tisíc lidí.
Dvě pětiny zaměstnanců měl Odebrecht v cizině. Expanzi za hranice Brazílie společnost zahájila na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Neomezila se přitom jen na Jižní Ameriku, působí i na severu kontinentu. Odebrecht se dokonce stal první brazilskou společností, které se povedlo vyhrát výběrové řízení na vládní zakázku ve Spojených státech.
Aktivity má podnik i v Evropě, Africe a na Blízkém východě, takže se o Marcelu Odebrechtovi s nadsázkou mluvívalo jako o skutečném ministrovi zahraničí.
Dohromady firma působí ve 24 zemích a přinejmenším v tuctu z nich si počínala podle stejného korupčního manuálu. Při výběrovém řízení nasadila podhodnocenou cenu za projekt, úplatky si zajistila podporu rozhodujících představitelů státu a poté pomocí dodatečných smluv (neboli „vícepracemi“) cenu výrazně zvýšila s výmluvami na nečekané technické problémy.
Vysněné silniční spojení mezi Brazílií a Peru přes Amazonii, které mělo nastartovat výměnu zboží, ale které se dnes přes velké proklamace pramálo využívá, představuje klasický příklad: pomocí 22 dodatkových smluv jeho cena stoupla v přepočtu z 18 miliard na 51 miliard korun.
Nejednalo se o žádné ojedinělé úlety, ale o promyšlenou strategii. Odebrecht v roce 2006 vytvořil speciální útvar pod krycím názvem divize pro strukturální operace a jeho počítačový i účetní systém oddělil od zbytku firmy. Právě odtud přicházeli latinskoamerickým vlivným mužům a ženám tučné částky, samozřejmě až poté, co se několikrát protočily na účtech v daňových rájích. Dohromady se (prozatím) mluví o tom, že do politiků firma načerno „investovala“ v přepočtu 17,5 miliardy korun.
Jak se ušpinit v „myčce aut“
Všechno se provalilo v roce 2014, kdy Brazílie spadla do „myčky aut“. Tak se říká aféře, jež vypukla kolem státní ropné společnosti Petrobras. Od té doby z kauzy každou chvíli vypadnou noví a noví ušpinění ministři, poslanci, guvernéři či starostové.
Skvrně neušla ani většina favoritů, kteří se v příštím roce chtějí ucházet o prezidentský post, což ještě více nahlodává slabou důvěru 200milionového národa v demokracii. Na devět a půl roku byl – zatím nepravomocně – odsouzen i bývalý prezident Luiz Inácio Lula da Silva z levicové Strany pracujících, kterého v roce 2009 Barack Obama označil za „nejoblíbenějšího politika na zeměkouli“.
Současnou hlavu republiky, pravicového Michela Temera, od podobného osudu zachránilo jen to, že Kongres, kde sedí defraudant vedle korupčníka, ho odmítl vyšetřovatelům vydat.
Demonstranti vtrhli do brazilského parlamentu. Zavádíte komunismus, křičeli |
Brazilští představitelé lidu od nástupu Luly v roce 2003 společně se spřízněnými firmami pomocí předražených zakázek rozkradli z Petrobrasu přinejmenším 20 miliard realů (tedy 142 miliard korun). Zhruba třetina z toho putovala na účty Odebrechtu, který si svůj díl nechal a další přeposílal na účty stran či partajních představitelů.
Nutno dodat, že v tom nebyl sám. Policisté si v červnu 2015 nepřišli jen pro Marcela Odebrechta, ale třeba i pro jeho největšího domácího konkurenta Otávia Azeveda ze společnosti Andrade Gutierrez. Petrochemický koncern Braskem musel loni zaplatit kvůli úplatkům pokutu 957 milionů dolarů (21 miliard korun).
Ukazuje to na dlouhodobou symbiózu politické třídy s brazilskými stavaři a také na to, že konkurence, která by chtěla uspět ve výběrovém řízení férovou nabídkou, by kvůli zaběhnutému systému protislužeb neměla nejmenší šanci.
Marcelo Odebrecht nejdříve odmítal všechna obvinění, ale nakonec obrátil. Jeho firma totiž dostala zákaz hlásit se do ukončení vyšetřování do výběrových řízení na rozsáhlé stavební projekty, takže jí výhledově hrozil krach.
Odebrecht uznal vinu a souhlasil se zaplacením gigantické pokuty, která po přepočtu činí 77 miliard korun. Je to více než dvojnásobek dosud nejvyšší podobné sumy, kterou v roce 2008 za trest v USA uhradil Siemens.
To společnosti umožnilo zase se alespoň doma vrátit do běžného provozu, což je dobrý kompromis i pro Brazílii. Odebrecht je takový ekonomický obr, že by jeho případný bankrot měl kolosální dopad na celý národ. A to si země v době nejhlubší hospodářské krize za poslední století, jejíž základní příčinou je právě rozkrádání Petrobrasu a nezřízená korupce, nemůže dovolit.
Kristus z Kradenic
Výpovědi představitelů Odebrechtu v Brazílii zatím nejsou veřejné, ale už jen podle toho, co prosáklo, se v tamních médiích s nadsázkou mluví o „svědectví konce světa“ nebo o „matce všech udání“. Nicméně o nekalých aktivitách firmy v zahraničí víme díky výpovědím manažerů učiněným před soudem v USA.
V USA se sice prozatím neprovalil žádný konkrétní případ korupce, ale americká justice má povinnost konat, i když špinavé peníze jenom projdou přes tamní bankovní účty. Právě z procesu v New Yorku tušíme (výpovědím viníků toužících po nižších trestech se nedá stoprocentně věřit), kolik zhruba v jednotlivých zemích firma předala úplatků a jaký jí to přineslo profit.
Peruánský prezident Pedro Pablo Kuczynski kvůli tomu vykázal společnost z republiky. Politik, který sám čelí obviněním, že se s Odebrechtem zapletl, když vykonával funkci ministra hospodářství nebo premiéra, tak chce ukázat svou zásadovost.
Ta bude mít určitě negativní dopad na rozjeté projekty, na nichž se Brazilci podílejí a které andský stát nutně potřebuje pro svůj rozvoj, například druhou linku metra v Limě nebo plynovod k Tichému oceánu.
Co však určitě po Odebrechtu v Peru zbude, je 37 metrů vysoká socha Ježíše, který nad pacifickým pobřežím Limy rozpřahuje ruce stejně jako jeho mnohem povedenější vzor v Riu de Janeiro nad Atlantikem. Je to dar z roku 2011, který brazilská firma věnovala peruánskému lidu společně s tehdejším prezidentem Alanem Garcíou.
Odebrecht deklaroval, že Spasitel stál v přepočtu 19 milionů korun. Za tento štědrý dar byla firma v zemi osvobozena od placení některých daní. Již tehdy komora architektů cenu plastového výtvoru odhadla na mnohem méně a obvinila Garcíu z podvodu ve prospěch Brazilců.
Nikdy se to nevyšetřovalo, lidová tvořivost přesto překřtila sochu na Krista z Kradenic. Až bude chtít někdo po vzoru Prahy spustit v Limě Corrupt Tours, má perfektní místo, kde exkurzi zahájit.
