Cristian Alberto Caballero Chacón je vedoucím provozu autobusové společnosti Consettur, která v posledních třiceti letech přepravuje denně do Machu Picchu z města Aguas Calientes přibližně 4 500 lidí.
Cesta trvá přibližně 20 minut. Jedinou alternativou je dvouhodinová chůze do strmého kopce. Chacón připouští, že v posledních několika měsících došlo ke konfliktům mezi lidmi z různých komunit.
Trať na Machu Picchu stojí. Místním se nelíbí nový systém vstupenek |
Jeho společnost Consettur ztratila v září licenci pro provozování autobusové dopravy k bráně na Machu Picchu, nahradit ji měla firma San Antonio de Torontoy. Nový dopravce zvšak zatím kvůli právním problémům jezdit do oblíbeného turistického cíle dosud nezačal, k dispozici jsou stále autobusy firmy Consettur.
Některým lidem se nelíbí, že firma měla na dopravu dlouhé roky monopol, jiní zase nabídkové řízení na nového dopravce nepovažují za dostatečně transparentní. Podle společnosti Consettur o monopol nejde. „Majitelé podniku provozují společnost posledních 30 let a jsou to lidé, kteří pocházejí odsud,“ zmínil vedoucí provozu autobusové společnosti Consettur. „Nejde o monopol. Consettur se skládá z dvanácti různých firem s různými partnery,“ dodal.
Peru otevřelo Machu Picchu jedinému turistovi. Japonec na to čekal 7 měsíců |
Umí si představit, že by nahoru jezdily obě společnosti. „Pokud dostanou konečné schválení, nemáme problém s nimi spolupracovat. Nebudeme je zastavovat,“ uvedl Cristian Alberto Caballero Chacón.
Turisté si však také stěžují, že doprava je drahá. Mnoho z nich je také zaskočeno faktem, že nejdříve je nutné cestovat vlakem do města Aguas Calientes a teprve odtud k památce autobudem. Zpáteční jízdenka autobusem stojí 24 dolarů (500 Kč) pro cizince a 15 dolarů (300 Kč) pro Peruánce.
„Mysleli jsme si, že to je jeden spoj až přímo k Machu Picchu. Měli jsme za to, že pokud by bylo potřeba ještě nějaké další dopravy nahoru, tak bude vše zahrnuto v ceně, protože za vlak platíte tolik peněz,“ uvedla pro BBC australská turistka Annalise Jaksicová.
Kam jdou peníze?
Podle starosty města Aguas Calientes, které je základnou pro turisty cestující do Machu Picchu, většina příjmů nezůstává v regionu. „Pouze deset procent z prodeje vstupenek zůstává u nás. Zbytek jde ministerstvu kultury na péči o další archeologická naleziště v Peru a na výplaty mezd,“ uvedl Elvis La Torre. Přál by si, aby místní komunita a okolní regiony měly více peněz na zlepšení cestovního ruchu a financování dalších projektů na pomoc místním obyvatelům.
„Nemáme základní služby, jako je tekoucí voda nebo nemocnice. Školy by měly být v lepším stavu,“ zmínila místní prodejkyně Dina Huillca.
Prezident komory turismu v regionu Cusco Carlos González by rád viděl větší státní dohled nad veřejnou dopravou v Peru. „Usilujeme o novelizaci zákona, abychom se mohli starat o všechny dopravní prostředky v naší zemi,“ uvedl. „Pokud nebudeme mít jednotný přístup k Peru jako turistické destinaci, nemůžeme být dlouhodobě konkurenceschopní,“ doplnil.
Z Machu Picchu vykázali evropské turisty, fotili se s odhaleným pozadím |
Rád by také pozměnil zážitky turistů v Machu Picchu. Konkrétně navrhl, že by mohlo být k dispozicí více vstupů pro různé typy návštěvníků a také oddělené zóny. „Například duchovní cestovatelé, kteří by v jedné oblasti mohli vykonávat meditační rituály,“ zmínil González.
„A nesmíme také zapomenout na mladší generaci, která je více nakloněná tomu, aby u nás vytvářeli obsah na sociální sítě,“ doplnil.
Tvrdí však, že nestabilní peruánské vlády jakékoli změny ztěžují. V posledních šesti letech se v zemi vystřídalo šest prezidentů. „Už pět let jsem v čele odvětví cestovního ruchu a už jsem ztratil přehled o tom, s kolika ministry, náměstky ministrů a kongresmany jsem mluvil,“ uzavřel Gonzáles podle britského portálu.
