Made in China.

Made in China. | foto: Profimedia.cz

Levná Čína začíná být drahá

  • 211
Všudypřítomná cedulka "Made in China" možná bude už brzy minulostí. Na tričkách, botách, ale také na výrobcích z plastů či kovů totiž budeme nacházet častěji nápisy "Made in Vietnam" nebo "Made in Cambodia". V Číně se zdražují vstupní suroviny a výrobci míří do jiných zemí.

Nejlepší sportovci světa, nepochybně oblečeni z velké části do dresů a bot vyrobených právě v Číně, se od zítřka začnou prohánět po zemi, která den ode dne bohatne. A její půvab nejlacinější dílny světa pomalu vadne.

Nejen čínským manažerům, ale i dělníkům ve větších městech rostou platy dvojciferným tempem, zvyšuje se inflace a raketově vzhůru jdou po celém světě ceny vstupních surovin.

"Řekl bych, že právě zažíváme začátek první vlny odchodů firem z Číny do ještě levnějších zemí. Jde hlavně o země jihovýchodní Asie, tedy Vietnam, Laos nebo Kambodžu," říká velvyslanec Česka v Číně Vítězslav Grepl.

Odcházejí i domácí firmy
Jedním z prvních světových gigantů, kdo jde z Číny za levnější výrobou do Vietnamu, je firma Adidas.

"Platy, které stanovuje vláda, vystoupaly moc vysoko," nechal se slyšet Herbert Rainer, šéf Adidasu, druhého největšího výrobce sportovního zboží na světě.

A dalším, kdo se rozhodl pro Vietnam, je dokonce čínský výrobce levných bot a textilu Ever-Glory International. "Když nedokážeme uspokojit cenové požadavky našich zákazníků, tak řeknou jen sbohem, Ever-Glory," řekl Reuters dlouholetý šéf firmy Edward Kang.

Zvyšující se náklady na výrobu potvrzují i čeští výrobci, kteří se také začínají ohlížet po nových zemích. "Hledáme jinde. Začali jsme už vyrábět v Indii a ve Vietnamu," říká Stanislav Krpejš, šéf plzeňského výrobce sportovního oblečení Hannah, který v Číně šije oděvy už od 90. let.

Podobně je na tom i další tuzemská oděvní firma, OP Prostějov, která v minulých dnech oznámila, že do Číny přesune pouze výrobu levnějších obleků. Jednoduchá trička či plátěné kalhoty bude šít ve Vietnamu, na Mauriciu či v Barmě.

A je tu i další problém, kvůli němuž se řada firem včetně těch českých od Číny odvrací – složitá administrativa a kopírování výrobků. Právě i kvůli požadavku předávat do Číny nejnovější know-how skomírá společný podnik plzeňské Škody na výrobu malých turbín, Škoda Jinma.

"Nechceme tam dávat výsledky našeho posledního vývoje," uvedl Jiří Zapletal, šéf Škody, která svůj podíl ve společné firmě snížila z 50 jen na pět procent. Teritoriem, na které se chce firma více zaměřit, je Indie.

Nenasytný tygr
Číně se daří, hrubý domácí produkt roste každoročně desetiprocentním tempem a tlak na zvyšování životní úrovně je podle obchodního rady české ambasády v Pekingu Petra Vávry v poslední době nasnadě.

Jako průměrný měsíční plat v Číně se uvádí zhruba 1 700 jüanů, což je kolem čtyř až pěti tisíc korun. "Je ale obrovský rozdíl mezi platy ve velkých městech, které jsou už často vyšší než u nás, a v zemědělských oblastech, kde je to leckdy na pomezí chudoby," říká Vávra.

"Třeba platy v Šanghaji už jsou na úrovni českých platů," popisuje nynější realitu Číny Jiří Přibyl, designér firmy Cybex, která na tamním trhu vyrábí autosedačky pro evropský trh.

Podle Přibyla se Číňané snaží udržet platy na uzdě tak, že když v některém místě příliš vyrostou, přesunou výrobu blíže k horám, kde je spousta chudých dělníků bez práce. Hůře než platy se však krotí další rychle rostoucí náklady, jako je ropa a suroviny.

"Cena granulátu, ze kterého se vyrábějí plasty, stoupla za rok ze 700 eur na 2 200 eur za tunu. Předtím rostla jen o pár procent. Stejně skončila i ocel a cena za přepravu v kontejnerech," vypočítává Přibyl.

Námluvy s čínskými výrobci kvůli nekonkurenceschopným cenám ukončuje i firma Linet, výrobce nemocničních postelí.

"Loni v listopadu nám nabízeli výrobu jednoho zboží za 420 dolarů, nyní už chtějí za totéž 600 dolarů. Nevyplatí se nám to," říká majitel firmy Zbyněk Frolík. Náklady na výrobu v Číně by podle něho byly maximálně jen o 10 až 15 procent nižší než u nás, řada nabídek je i dražší než výroba v Česku.

Bez Číny to nejde
Na druhou stranu, ne pro všechny a ne ve všem je Čína problém. Obchodníci k zemi vzhlíží jako k obřímu trhu s miliardou lidí a některé výrobky se levněji než v Číně pořídit nedají.

"Lacinější elektronika a věci, které se dají vyhodit, když nejsou kvalitní, se určitě vyplatí dělat v Číně," říká Gabriel Eichler, majitel českého výrobce elektrospotřebičů ETA. Do Číny zadává jen kus výroby, velkou část chce mít i nadále v Česku.

Zhruba deset procent své produkce má z Číny i další elektrovýrobce, Isolit-Bravo.

"Rychlovarnou konvici prostě v Evropě nevyrobíte za cenu, abyste ji tady pak dokázala prodat," říká spolumajitel firmy Kvido Štěpánek. Problém s kvalitou výrobků podle něj firma nemá, protože si ji hlídá.

"Když hledáme výrobce, uspěje až tak každý pátý či šestý. A na místě máme své kontrolory, které si sami platíme," vysvětluje.

Receptem, jak uspět, je podle majitele strojírenského kolosu Vítkovice Jana Světlíka vytrvalost a složité výrobky. "Smysl mají hi-tech produkty. Na jednoduché výrobky ze západu Čína nečeká, umí si je vyrobit sama," říká Světlík, jehož Vítkovice dodávají do Číny motorové hřídele a postavily tam čtyři bioplynové stanice.

, ,