V malé krejčovské provozovně na Manhattanu právě třiašedesátiletý krejčí Kil Bae zkracuje šaty, když mu do obchodu vstoupí nový zákazník s retro bundou značky Tommy Hilfiger. Kousek, který pořídil za 20 dolarů v second handu, chce nechat zúžit a je ochoten za službu zaplatit 280 dolarů (téměř 6 tisíc korun). Ještě před několika lety by podobný nepoměr mezi cenou oděvu a úpravy působil neobvykle. Dnes je ale podobných zakázek víc a pro krejčí představují důležitý zdroj práce i financí, píše agentura AP.
Tradiční řemeslo se dědí po generace. Nejmladší z rodiny mu dal moderní směr |
Bae se řemeslu učí už od sedmnácti let, kdy začínal v rodné Jižní Koreji. V současnosti patří ve Spojených státech ke stále vzácnější profesní skupině. Sleduje, že poptávka po úpravách oděvů znovu sílí. Dobře přitom ví, jak těžké je v jeho profesi najít pokračovatele. Snažil se přesvědčit i vlastního syna, aby se vydal stejnou cestou. Ten se ale po práci u počítačů rozhodl otevřít obchod s pečivem.
Koho nahradí AI
Podle expertů módního průmyslu lidé, kteří vyrostli v éře levné a rychlé módy, stále častěji vyhledávají služby krejčích a švadlen, aby jim konfekční kousky lépe seděly, dostaly osobitější podobu nebo vydržely déle. Další impuls přináší i rozšíření léků na hubnutí, kvůli nimž zákazníci častěji žádají zúžení pasu, rukávů či jiné úpravy velikosti.
„Tuto práci doporučuji mladým lidem, protože ji nelze nahradit umělou inteligencí,“ říká Bae. Připouští, že umělá inteligence už zasahuje do tvorby střihů, ruční práci krejčího ale podle něj zatím nahradit neumí. „Jiná těla, jiné tvary. Takhle mě nemohou napodobit.“
Nákupní centra v USA zažívají renesanci. Zájem přišel od nečekané cílové skupiny |
Vyšší poptávku registrují i specializovaní prodejci. Brooks Brothers, tradiční výrobce luxusního pánského oblečení, loni testoval obdobnou službu zakázkového dámského krejčovství v pěti prodejnách. Letos ji rozšířil do dalších čtyřiceti obchodů. Ceny začínají na 165 dolarech (přibližně 3 500 korun) za košile a na 1 398 dolarech za obleky (téměř 30 tisíc korun).
Generační výměna jako největší problém
Americký Úřad pro statistiku práce před necelými dvěma lety odhadoval, že v podnicích po celé zemi pracuje méně než 17 tisíc krejčích, zakázkových švadlen, modistů a modistek, což znamená zhruba třetinový pokles proti stavu před deseti lety. Pokud se započítají i osoby samostatně výdělečně činné a lidé pracující v domácnostech, činil loni medián věku v této profesní skupině 54 let, tedy o dvanáct let více než u celkové zaměstnané populace.
Necháváte se raději upravit či zpravit oblečení, než kupovat nové?
Podle odborníků mladé uchazeče o řemeslo odrazuje nejen fyzická náročnost mnohahodinové práce v předklonu nad jemnými detaily, ale i finanční ohodnocení. Průměrná roční mzda krejčích, švadlen a zakázkových šičů v květnu 2024 dosahovala 44 050 dolarů, zatímco průměr za všechny profese činil 68 tisíc dolarů.
„Většina módního vzdělávání je ve skutečnosti zaměřena na sériovou výrobu, nikoli na ruční šití oděvů v dílně,“ uvedl uvedl Scott Canz z univerzity v Seattlu.. Podle něj je navíc práce zdlouhavá a vyžaduje velkou trpělivost.
Kalifornie chce řešit odpad z rychlé módy. Nový zákon má nařizovat recyklaci |
Ekonom Cory Stahle z výzkumné části pracovního portálu Indeed nicméně upozorňuje, že nabídka pracovních míst v tomto segmentu zůstává poměrně stabilní. Mezi únorem 2020 a koncem stejného měsíce letošního roku klesl počet inzerovaných pozic přibližně o dvě procenta, zatímco u marketingových a softwarových profesí šlo téměř o třicetiprocentní propad. „Existuje určitý druh řemeslného umění, které podle mě představuje důležitý prvek a který nemůžeme přehlížet,“ uvedl.
Téměř polovina pracovníků jsou přistěhovalci
Významnou část amerického oděvního průmyslu dlouhodobě drží nad vodou přistěhovalci. Analýza nedávných statistických dat, kterou zpracoval Migration Policy Institute, ukázala, že zhruba 40 procent krejčích, švadlen a pracovníků v oboru je narozených v zahraničí. Největší počet pochází z Mexika, Jižní Koreje, Vietnamu anebo Číny.
Na nedostatek kvalifikovaných pracovníků reagují i samotné firmy. Obchodní řetězec Nordstrom, největší zaměstnavatel krejčích a specialistů na úpravy oděvů v Severní Americe, spojil síly s newyorským Technologickým institutem módy (FIT) a spustil devítitýdenní program zaměřený na pokročilé techniky šití a úprav. „Krejčovství obvykle nikdy nepatřilo k typicky americkým řemeslům,“ uvedl instruktor FIT a kostýmní tvůrce Michael Harrell.
O první termín kurzu byl výrazný zájem. Škola podle výkonné ředitelky Centra pro celoživotní a profesní vzdělávání Jacqueline Jenkins evidovala 200 přihlášek, z nichž vybrala 15 studentů. Ti zahájili výuku v říjnu a certifikát získali letos v únoru. Program měl účastníky připravit přímo na práci pro Nordstrom, který zaměstnává 1 500 lidí v oblasti krejčovských služeb a úprav od jednoduchého zkracování džín až po přepracování večerních rób.
Když skříně volají o pomoc. Recyklace použitého oblečení v USA zatím nemá řešení |
Podle ředitele oddělení úprav Marka Esquivela našlo deset absolventů první skupiny zaměstnání nebo je právě v procesu náboru. „Dlužíme to celému odvětví, abychom zajistili, že tato umělecká forma bude existovat ještě mnoho let a bude i nadále sloužit zákazníkům jak v našich prostorách, tak i mimo ně,“ uvedl.
Kil BaeJeho profesní dráha vede od rodinné dílny nedaleko Soulu přes práci na zakázkách a vzorcích pro různé firmy v jihokorejské metropoli až do oblasti New Yorku, kde působil jako tvůrce střihů pro značky Ralph Lauren či Donna Karan. V roce 2011 si otevřel vlastní obchod v Connecticutu, po deseti letech ho ale uzavřela pandemie covidu-19. O rok později znovu začal v současné provozovně. Při práci střídá tři stroje: běžný šicí stroj, další určený pro těžké materiály včetně denimu a kůže a také overlock, který látku současně řeže, začišťuje i dokončuje. S koncem ale zatím nepočítá. Pracovat podle svých slov chce tak dlouho, dokud mu budou sloužit ruce. „Pořád se učím,“ dodává.  |
