Konsorcium francouzských architektů Nouvelle AOM přetváří mrakodrap do podoby lehčí a transparentnější stavby, jejíž vertikální linie budou rozčleněny verandami osázenými zelení a kterou doplní bohatá střešní zahrada, píše web The New York Times.
Vedením přestavby byl pověřen italský architekt Renzo Piano, který se proslavil v 70. letech 20. století díky Pompidouovu centru, významnému kulturnímu stánku města. Jeho postmodernistický design stavby „naruby“ tehdy také pobouřil Pařížany, ale na rozdíl od věže Montparnasse se jejich názor na něj v průběhu desetiletí zmírnil.
Picassové a Chagallové se stěhují. Centre Pompidou zavírá, čeká ho přestavba |
Piano, který již jednou změnil tvář Paříže, trvá na tom, že tentokrát pouze „opravuje“ tuto památku. Navrhuje rozdělit mohutnou betonovou platformu u paty věže a vytvořit tak podle jeho představ rozšíření čtvrti s klikatými pěšími promenádami a náměstím lemovaným stromy. „My neničíme – my transformujeme. Není pravda, že musíte všechno zbourat. To je stejně nemožné,“ řekl Piano.
Myšlenka demolice
Ne že by myšlenka demolice věže nebyla pro mnoho Pařížanů lákavá, dokonce i pro některé, kteří projekt přestavby podporují. „Kdybych mohl věž Montparnasse zbourat a místo ní tam vytvořit zahradu, byl bych velmi šťastný,“ říká konzervativní starosta 15. pařížského obvodu Philippe Goujon, který tento rozlehlý komplex sdílí s dalšími dvěma obvody, šestým a čtrnáctým. Podle něj by to však bylo finančně neproveditelné. „Nechceme, aby to nejlepší bylo nepřítelem dobrého,“ dodal.
Návrh architekta Piana by podle něj oživil tuto oblast v autentickém pařížském stylu – pokud ne přímo obnovil Montparnasse 20. let 20. století, které ve své době přilákalo Pabla Picassa, Ernesta Hemingwaye a Jamese Joyce, pak alespoň nabídl příjemnou sbírku kaváren, obchodů a střešních hřišť namísto současného dystopického prostředí.
Architekt Renzo Piano dokázal svým návrhem naštvat i prince Charlese |
Stejně jako mnoho jiných nákladných projektů městské obnovy – tento pravděpodobně překročí hranici 700 milionů dolarů (14,4 miliardy Kč) – se i navrhovaná přestavba věže Montparnasse táhne již několik let a je ovlivněna politikou, penězi a protichůdnými vizemi. Nyní, kdy je plánováno vyklizení věže a její uzavření pro veřejnost do konce března, by práce mohly konečně brzy začít.
Mrakodrapům vstup zakázán
Veřejná reakce na věž byla při jejím otevření v roce 1973 tak nepřátelská, že prakticky zaručila zákaz dalších vysokých budov (výjimkou je Tour Triangle, která se blíží dokončení v jihozápadní části Paříže). Paříž pak vyhnala většinu svých mrakodrapů do La Défense, obchodní čtvrti západně od hranic města.
A přesto se stavba během několika desetiletí stala ikonickou. Francouzský městský horolezec Alain Robert ji zlezl hned několikrát. V roce 2001 hrála věž hlavní roli ve filmu Téměř smrtonosná past, parodii na akční film, ve kterém dva komici, Éric Judor a Ramzy Bedia, hrají nešťastné umývače oken, kteří se ocitnou uprostřed teroristického útoku.
Turisté také stále houfně navštěvují vyhlídkovou terasu, aby si užili výhled. Společnost Lego zase věž zařadila do své stavebnice pařížské panorama. Až do loňského uzavření se mohla stavba pochlubit nejvýše položenou restaurací v Evropě. Byla také respektovanou obchodní adresou: mezi nájemníky patřily například volební štáby dvou prezidentů, Françoise Mitterranda i Emmanuela Macrona.
Návrh jako kompromis
Mezi architekty měla věž Montparnasse vždy své obhájce. „Možná není dílem génia, ale symbolizuje představu o tom, jaké by mělo být město budoucnosti,“ pochválil stavbu v roce 2015 Daniel Libeskind, který dohlížel na návrh areálu Světového obchodního centra na Manhattanu.
Návrh architekta Piana byl náhradním řešením poté, co investoři odmítli extravagantnější návrh britsko-italského architekta Richarda Rogerse. Právě Rogers, který zemřel v roce 2021, byl partnerem Piana při stavbě Centra Pompidou. 88letý italský architekt na něj vzpomíná jako na svého ctěného staršího bratra, který porušil všechna pravidla, když na konci 60. let vyhráli soutěž na výstavbu nového kulturního centra v Paříži. „Vždy je třeba zachytit ducha daného okamžiku,“ řekl.
Londýnu roste nová skleněná dominanta. Je jako slánka, zlobí se princ |
Otázkou tak zůstává, jaký je duch tohoto okamžiku? Podle architekta Piana je v první řadě nezbytné dbát na udržitelnost. Jeho návrh ponechává velkou část konstrukce beze změny a znovu využívá beton, což snižuje emise oxidu uhličitého během výstavby. Piano, jehož stavby zahrnují mrakodrap The Shard v Londýně anebo budovu New York Times Building na Manhattanu, se vrací k myšlence opravy.
„Ve světě omezených zdrojů má smysl stavět na stávajících strukturách, i těch, které nejsou oblíbené, místo aby se bouraly a stavěly nové,“ uvedl Piano. Je to podle něj také méně riskantní. V letech po otevření Centra Pompidou se jeho tvůrce podle svých slov vyhýbal sdělovat pařížským taxikářům své jméno, aby si ušetřil nadávky. „Doufám, že to tentokrát tak nebude,“ řekl o novém vzhledu pařížské dominanty Ital.
