Ekonomika Severní Koreje je jednou z mála na světě stojících na principu centrálního plánování. Pilířem hospodářské strategie je snaha o maximální soběstačnost, a to i v důsledku mezinárodních sankcí. Také proto zahraniční obchod tvoří jen malou část severokorejské ekonomiky. Bez spolupráce s Čínou by však tamní režim dnes fungoval jen velmi obtížně, píše portál Deutsche Welle.
V roce 2024 dovezla Severní Korea zboží za 2,33 miliardy dolarů (asi 49 miliard korun). Ve srovnání s většinou zemí světa je to zanedbatelná částka. Pro režim Kim Čong-una jsou však tyto dodávky životně důležité. Bez nich by se ekonomika v krajním případě mohla i zhroutit. Přestože se KLDR dlouhodobě snaží o maximální soběstačnost, ve všech oblastech se jí to jednoduše nedaří.
KLDR například nemá vlastní produkci ropy. Režim se proto musí spoléhat na dodávky z Číny, bez nichž by se zastavila doprava i značná část průmyslu. Vedle toho Peking dodává také potraviny, textil, stroje, elektroniku nebo vozidla. Data navíc ukazují, že na Čínu připadá až 95 procent veškerého severokorejského zahraničního obchodu a přibližně 85 procent exportu.
Čína obnovila vlakové spojení s KLDR. Vagony do Pchjongjangu odjely prázdné |
Legální export Severní Koreje je ve srovnání s dovozem ještě skromnější. Podle Korejské agentury pro podporu obchodu a investic dosáhl v roce 2024 hodnoty pouhých 360 milionů dolarů. Největším vývozním artiklem jsou překvapivě paruky a příčesy, které tvoří přibližně 40 procent veškerého severokorejského exportu. Většina produkce míří opět do Číny, odkud je následně reexportována do dalších zemí světa.
Umělé vlasy jako pilíř exportu
Výroba umělých vlasů (v celní terminologii „fake hair“ neznamená nutně syntetické vlákno. Do stejné kategorie mohou spadat i paruky vyrobené ze skutečných lidských vlasů, pozn ed.) se pro Pchjongjang stala důležitým zdrojem deviz zejména po zavedení mezinárodních sankcí, které tvrdě zasáhly tradiční exportní odvětví, především těžbu uhlí a dalších nerostných surovin. Mezi další exportované produkty patří například wolfram, železná ruda, mražené ryby nebo součástky do hodinek, jejich podíl na celkovém vývozu je však poměrně malý.
Nejde však jen o spolupráci s Čínou. Významné příjmy proudí do země také prostřednictvím aktivit na hraně mezinárodního práva, případně přímo v rozporu s ním. Desítky tisíc Severokorejců totiž pracují v zahraničí, především v Rusku a Číně. Uplatnění nacházejí na stavbách, v lesnictví, továrnách nebo rybářském průmyslu. Tito Severokorejci následně posílají peníze domů.
KLDR poprvé otestovala střely řízené AI. Moderní armáda, pochvaloval si Kim |
Dalším významným zdrojem příjmů jsou severokorejští IT specialisté. Ti často pracují na dálku pro firmy ve Spojených státech, Jižní Koreji nebo zemích Evropské unie a vystupují jako běžní freelanceři pod falešnými identitami. Část nebo většinu svých výdělků následně odvádějí režimu. Podle odhadů amerického ministerstva financí přiteklo tímto způsobem do severokorejské státní pokladny jen v roce 2024 přibližně 800 milionů dolarů.
Peníze přinášejí i severokorejští hackeři
Významnou součást příjmů severokorejského režimu představují také kybernetické útoky. Hackerské skupiny napojené na KLDR jsou považovány za jedny z nejaktivnějších a nejnebezpečnějších na světě. Podle společnosti Chainalysis odcizili severokorejští hackeři v roce 2025 kryptoměny v rekordní hodnotě 2,02 miliardy dolarů (asi 46 miliard korun).
Severní Korea zažívá automobilovou horečku. Ulicím vládnou čínské značky |
Obrovský přínos pro severokorejskou ekonomiku v posledních letech představuje také válka na Ukrajině a prohlubující se spolupráce s Moskvou. Severní Korea podle dostupných informací dodala Rusku miliony dělostřeleckých granátů, raket i balistických střel. Jihokorejský Institut pro strategii národní bezpečnosti odhaduje, že KLDR díky těmto vojenským dodávkám získala od roku 2023 mezi sedmi a téměř čtrnácti miliardami dolarů, uzavírá Deutsche Welle.
