Nový přírůstek do svého impéria hlásí Lutz prakticky každý rok. Konkurenci už podle rakouských médií koncentrace trhu znepokojuje a volá po přísnější kontrole hospodářské soutěže. „Velké korporace vždy obklopuje určitá mystika,“ uvádí pro Der Standard mluvčí společnosti Lutz Thomas Saliger.
Název „XXXL“ společnost skutečně vystihuje – od roku 2005 drží pozici druhého největšího prodejce nábytku na světě. Postupně se rozšířila do mnoha zemí včetně České republiky, Slovenska či Francie.
Rakouský řetězec XXXLutz přebírá německého provozovatele značky Asko![]() |
V Německu Lutz nyní dosahuje tržeb ve výši téměř čtyř miliard eur (101 miliard korun). „S firmou Porta by její podíl na trhu běžného maloobchodního prodeje stacionárního nábytku vzrostl na 40 procent a u výrobků, které si zákazníci mohou ihned odnést domů, až na 80 procent,“ upozorňují odborníci.
Sílu řetězce pociťují dodavatelé. „Jsme naprosto vydíratelní,“ posteskl si pro Der Standard šéf jedné z německých dodavatelských firem. Citelné dopady jsou hlavně v Rakousku, kde Lutz a její dceřiné společnosti Möbelix a Mömax inkasují více než každé třetí euro utracené v obchodě s nábytkem. „Ztrácí se rozmanitost produktů a ceny rostou. Cenová hladina nábytku je v Rakousku vyšší než v Německu,“ dodal německý podnikatel. Bankrot společnosti Kika/Leiner pak situaci na rakouském trhu ještě zhoršil.
Úspěšní a zdrženliví
Zakladatelé firmy byli v mediálním vystupování odjakživa zdrženliví. V říjnu 1945 začala Gertruda Seifertová pod svým dívčím jménem Lutzová prodávat rustikální nábytek zákazníkům hotelu Weißes Rössl u jezera Wolfgangsee. Dílna spojená s obchodem sídlila po mnoho let v malebné obci Haag am Hausruck.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Až o 30 let později její synové Andreas a Richard zahájili expanzi, která je zavedla do 14 zemí a spojila pod svou střechou více než 370 prodejen nábytku a 27 tisíc zaměstnanců. Bratři, oba právníci, vyznávali přísný, na finanční výsledky orientovaný styl řízení.
Židle XXXLutzIkonická červená židle se stala součástí Guinessovy knihy rekordů v roce 2009, kdy byla před pobočkou v St. Florian vztyčena do výšky neuvěřitelných 30 metrů. |
Ti, kteří obětavě pracovali, se rychle dočkali povýšení, píše De Standard. Čísla se ve firmě kontrolovala dvakrát měsíčně. Pokud byla některá pobočka pod plánem, následovala personální opatření. Místo, aby se Lutz pouštěl do dobrodružství v Rusku a Saúdské Arábii jako Kika/Leiner, vstoupil na konkurenční, ale předvídatelný německý trh.
Na něm se jim podařilo uspět i v souboji s Ikeou. Podceňováni německými konkurenty, Rakušané přebírali firmy, které se ocitly v problémech nebo jim chyběli následníci. Především během krizí znásobili své jmění.
Téměř kartelové praktiky
„Mezitím se v rakouském nábytkářském průmyslu nedělo nic, aniž by v tom koncern neměl prsty,“ shrnul pro Der Standard jeden z prodejců. „Lutz se postaral o to, aby se žádný německý konkurent neodvážil vstoupit na jeho tradiční území, kde stále dobře vydělává.“
Hybnou silou společnosti Lutz jsou nyní děti bratří Seifertů - Michael, Nikola a Fabian. Rodina dovedla utajení k dokonalosti až k neteřím a synovcům. Když se otevírají nové obchody s nábytkem, její členové obvykle sedí v zadních řadách.
Nábytkářská firma má problémy. Kika, která byla i v Česku, míří do insolvence![]() |
Ostrá kritika se v minulosti snesla na daňově výhodné struktury na Maltě. Stejně jako mnoho mezinárodních značek přesunul Lutz zisky do zemí s nižším zdaněním, což přitáhlo pozornost finančního úřadu. Společnost na Maltě stále existuje, přiznává Saliger. „Nyní však vše bez výjimky daníme v Rakousku.“
Obchodní partneři se i přesto shodují, že rodina nikdy nepodlehla marnivosti. „Naše sídlo není skleněný palác. Majitelé si nemohou dovolit soukromé letadlo ani jachty,“ uzavírá pro Der Standard Saliger. „Chtějí jezdit po světě nepoznáni. Není ale právě to ta největší svoboda?“