Ambiciózní teze, o které se povede boj, nezasahují jen do výroby a vývoje. Dotknou se každého, kdo bude nějaký spotřebič od mixéru až po pračku kupovat, používat nebo reklamovat.
Základní vlastností všech výrobků má být jejich opravitelnost. Výrobce by měl umožnit kromě původních dílů použít náhražky. A spotřebitel má mít už před koupí jasno, jaké díly lze k opravě použít. Uvažuje se i o možnosti „zřízení nezávislého systému“, který by spotřebiče testoval a odhaloval „kazítka“, jež mají úmyslně zkracovat životnost.
Výkonné vysavače skončí, velí směrnice. K mání budou úsporné, ale dražší |
Výsledná podoba nařízení EU může být jen torzem ambiciózních nápadů, ale už teď budí emoce. „Kazítka jsou jako yetti nebo lochneska. Všichni o nich mluví, ale nikdo je neviděl,“ namítá Radek Hacaperka, šéf Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů.
Naopak řediteli společnosti Isolit-Bravo Kvido Štěpánkovi se návrhy líbí. „Kontejnery jsou plné věcí, které nevydrží. Alespoň zmizí ty na jedno použití,“ míní.
Cena až na prvním místě
Jedním takovým příkladem jsou kulaté nástěnné lampy s LED diodami, které se prodávají v mnoha českých obchodech. Zákazníci často nevědí, že mnoho z nich, většinou původem z Číny, se nedá opravit. Když svítidlo přestane fungovat, prostě si koupíte nové.
„Je pravda, že tyto výrobky jsou trochu problematické,“ říká Pavel Hrzina z Fakulty elektrotechnické ČVUT, který testuje elektrospotřebiče. Dodává však, že výroba svítidla je jednodušší a spotřebuje méně materiálu. Předpokládaná životnost je 25 tisíc hodin (tedy jako 25 žárovek), a výrobek tak většinou nemá problém přesáhnout dvouletou záruku. Svítilny s LED diodami jsou přesto jedním z řady spotřebičů, které může smést z trhu chystaná legislativa EU o delší životnosti výrobků.
„Světelné diody LED by pokud možno měly být vyměnitelné,“ zní v usnesení Evropského parlamentu, které vyzývá Evropskou komisi k přípravě nové a přísnější legislativy vůči výrobcům domácích spotřebičů. Jeho motivací je ochrana životního prostředí, omezených surovinových zdrojů a také boj proti „plánovanému zastarávání“.
Co říkají v Bruselu● Výrobky se zabudovaným defektem (tzv. kazítka), jenž má způsobit jejich poruchu a v konečném důsledku vést k tomu, aby po určitém počtu použití přestaly fungovat, snižují důvěru spotřebitelů a nemělo by být povoleno uvádět je na trh. ● Součástky nezbytné pro fungování výrobku musí být nahraditelné a opravitelné. ● Je nezbytné stanovit minimální kritéria odolnosti, opravitelnosti, možnosti modernizace pro každou kategorii výrobků. ● Na výrobku má být uvedena informace, zda pro dané zboží jsou či nejsou dostupné náhradní díly a po jakou dobu budou na trhu. ● Z ekonomického i environmentálního hlediska je nutné zachovat suroviny a omezit produkci odpadu. ● Je proto důležité, aby byla prodloužena doba použitelnosti spotřebního zboží. |
Do toho patří i různé metody výrobců, jak plánovat životnost výrobku. O té však podle výrobců rozhoduje hlavně požadavek lidí na nízkou cenu.
Hodně ambiciózní plán
Na podkladě usnesení plného ambiciózních tezí vznikne směrnice platná pro všechny členy EU. Zatím je ticho před bouří. „Každý na to má trochu jiný názor, náš postoj se teprve formuje,“ říká Radek Hacaperka, ředitel Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů CECED, které v tuzemsku zastupuje třeba značky Gorenje, Philips či Whirlpool. „Je zde tlak na to, aby se výrobky co nejvíce opravovaly a prodlužovala se jejich životnost. Panuje velká obava o to, co vlastně požadavek na delší životnost znamená,“ dodal.
Nejde zdaleka jen o neopravitelné LED diody, u nichž mimochodem přímo padl návrh zvážit prodloužení záruky. Ta je v EU ze zákona dvouletá. Zasažena může být řada oblastí, která se týká výrobců i spotřebitelů.
Evropská unie upozorňuje na to, že velké množství spotřebičů končí na skládkách a kvůli neustálým inovacím se zkracuje jejich životní cyklus. Příkladem jsou počítače a mobilní telefony. Někdy je však k tomu nutí politika firem – při přechodu k novým odběratelům končí v kontejneru třeba routery, modemy či set top boxy.
Programovaná životnost
Návrhy se zatím nejasným dopadem mohou být v praxi revoluční. Základní vlastností výrobku musí být jeho opravitelnost. A tu by měli mít možnost zajišťovat i nezávislí opraváři. Kromě originálních dílů by přitom mohli sáhnout i po adekvátních náhražkách. Podle Petra Novosada, manažera servisního oddělení firmy ETA, to může být problém, protože většina součástek výrobku je dílem technického a designového vývoje firmy, a díly procházejí dlouhými zkouškami. „Na některé mohou být patentová práva, tudíž užití neoriginálních náhradních dílů je v mnoha případech rizikové, až nemožné,“ tvrdí.
Podle Hrziny jsou opravy drahé a lidé si raději koupí nový spotřebič. „Proti nízké životnosti by se muselo bojovat u lidí, výrobci nic nezmění,“ je přesvědčen. Připouští však, že výrobci někdy sami programují životnost výrobků. Buď s cílem snížit cenu, nebo dodržet bezpečnost.
„U domácích spotřebičů typu pračky a myčky se programování životnosti děje a bude se dít. Je to ekonomický nástroj. Ale může to souviset i s bezpečností zařízení,“ říká Hrzina. Podle něj nejde o kazítka, ale o kombinaci součástek, které jsou v určité fázi cyklu náchylnější k poruchám.
„Kazítka existují. Výrobce hlavně zajímá, aby si lidé kupovali nové spotřebiče a moc se neopravovaly. Mnoho přístrojů se nedá rozdělat nebo je otevřete jen s obtížemi. Jde například o plasty svařené ultrazvukem,“ namítá však Kvido Štěpánek, ředitel společnosti Isolit-Bravo, která vyrábí třeba varné konvice či mixéry. Podle Hrziny však mají nerozebíratelné spoje své opodstatnění: „Jsem technolog a nevidím moc možností, jak to třeba u mobilních telefonů udělat jinak.“
