Přesně ve 13:40 opouští růžový autobus vozovnu a proplétá se hustou dopravou patnáctimilionového Karáčí. Dvě průvodčí procházejí uličkou a vybírají jízdné 50 rupií (5 Kč). Je to vůbec první autobusová linka určená pouze ženám v pákistánské provincii Sindh, ve které leží i největší město.
Šestice růžových klimatizovaných autobusů bude ženy přepravovat ve špičce každých dvacet minut, mimo ni každou hodinu. Růžové autobusy začaly svou službu od prvního února, dopravně pokryjí jednu z nejrušnějších tras ve městě z Frere Hall na Clifton Bridge. Informaci přinesl portál The Guardian.
„Pokud se systém osvědčí, můžeme zavést další autobusy po celém městě a nakonec i v celé provincii,“ říká Sharjeel Memon, ministr dopravy této provincie. Také chce, aby byla veřejná doprava bezpečnější a aby ji ženy mohly snáze využívat. „Vyhodnotili jsme, že polovinu dojíždějících v dopravní špičce tvoří ženy a že a v autobuse pro ně nejsou dostatečné podmínky, aby mohly cestovat důstojně,“ dodal.
Únorová premiéra růžových autobusů není prvním pákistánským pokusem o zavedení takové veřejné dopravy, která by chránila ženy před obtěžováním. První takový projekt odstartoval již v roce 2012 v Láhauru v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru. Skončil však po dvou letech, když vláda zrušila jeho financování.
„Také bych ráda jezdila růžovými autobusy a bez toho, abych čelila nepříjemným zážitkům,“ říká dvaatřicetiletá Arshia Maliková, která pravidelně cestuje autobusem do práce jako chůva v luxusní čtvrti Clifton. Ani růžové autobusy však podle ní nezabrání tomu, aby se cestujících žen muži nedotýkali při vystupování z autobusu. „Sahají vám na zadek anebo vás hladí po rameni,“ svěřuje se se svými zkušenostmi.
Stále ve střehu
Také 35letá pracovnice v domácnosti Raakhi Matanová říká, že žena musí být ve veřejné dopravě v Pákistánu neustále ve střehu. Doteky a oplzlé poznámky ze strany mužů jsou podle ní naprosto běžné. Když si jednou sundala z nohy botu, aby jednoho z mužů udeřila, všichni se na ní pohoršené dívali.
„Přestala jsem se starat o to, co si mně lidé myslí, a už se necítím ponížená,“ říká statečně. Nyní dojíždí do práce 15 minut, novou službu vítá. „V autobuse plném žen se budu cítit mnohem bezpečněji,“ dodává.
Svlékli ji, házeli s ní, poté okradli. Zuřiví Pákistánci napadli tiktokerku |
Obtěžování žen ze strany mužů je rovněž jedním z důvodů, proč je podíl žen na pracovní síle v zemi pouze asi dvacetiprocentní.
Docentka na univerzitě v Láhauru Hadia Majidová se zabývá výzkumem dopravy a jejími souvislostmi s rolí žen na trhu práce. Růžové autobusy považuje za pozitivní krok k podpoře většího počtu žen v pracovním procesu. Právě špatná situace ve veřejné dopravě je podle ní jedním z faktorů, které přispívají k neutěšeně nízkému podílu žen na pracovní síle v zemi.
Obtěžování ze strany mužů ovšem není jedinou překážkou. Nedostatečné možnosti dopravy znamenají, že ženy musí často jezdit dražšími taxíky nebo se spoléhat na svezení od příbuzných.
„To omezuje čas i místa, kde mohou pracovat, neboť taková doprava často koresponduje s časem a místem práce jejich mužských příbuzných, kteří je vozí,“ dodává odbornice. Ženám tento způsob také ztěžuje hledání práce ve větších vzdálenostech od bydliště. „Pro ženy je po zvážení všech pro a proti často výhodnější zůstat doma,“ dodává Majidová.
Arooj Abbasiová, která pracuje v pohostinství, je vyhlídkou na nové autobusy určené pouze ženám nadšená. „Naše pracovní doba začíná později během dne, v 15 hodin trvá až do půlnoci,“ říká. Mnoho mladých žen, které chtějí pracovat v pohostinství, odradí tato časová náročnost. V noci se totiž domů spolehlivě nedostanou. „Pokud však tyto růžové autobusy takovou jistotu poskytnou, mnoho žen konečně vyjde ze svých domovů a začne pracovat,“ myslí si Abbasiová.
Jiní dotazovaní však poukazují na širší problémy. Například devatenáctiletá studentka Hasan Fasihiová je skeptická ohledně toho, zda růžový autobus může vyřešit pohled mužů na ženy. „Budu tuto službu ale využívat. Především během dopravní špičky, kdy v hromadné dopravě dochází k častému strkání a přetlačování,“ uzavírá podle The Guardianu studentka.
Mapy poskytuje freytag & berndt. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost také vytváří knižní sérii Toulavá kamera s tipy na výlety po celém Česku, která je ideálním dárkem pro obdivovatele krás naší vlasti.
