Newcastle v provincii KwaZulu-Natal patří k hlavním centrům jihoafrického oděvního průmyslu. Agentura Reuters na konci července navštívila tři tamní továrny. Jejich majitelé uvedli, že během protestů přišli o dvanáct až devatenáct procent pracovníků. Ty se teď nedaří nahradit.
Měli jste zmizet do dneška. V JAR hrozí pogromy proti migrantům, obchody zavřely |
Také podle odborového svazu Southern African Clothing and Textile Workers’ Union odešlo během nepokojů přibližně patnáct procent z asi 15 tisíc lidí zaměstnaných v místním textilním sektoru. Část z nich pocházela ze sousedního Eswatini a Lesotha a měla zkušenosti, které firmy považují za obtížně nahraditelné. „Tyto dovednosti místní pracovníci jednoduše nemají,“ uvedl pro Reuters majitel továrny Alex Liu.
Místní migranty nenahradili
Protiimigrační kampaň vedla skupina March and March, která dlouhodobě zastává názor, že cizinci berou Jihoafričanům práci. Nezaměstnanost v zemi přitom přesahuje třicet procent. Na konci června skupina vyzvala nelegální migranty k odchodu a po týdnech demonstrací jich tisíce zemi skutečně opustily.
Představa, že jejich místa rychle obsadí místní, se ale nenaplnila. „Lidé nechtějí pracovat v továrnách,“ řekla agentuře Reuters devětadvacetiletá administrativní pracovnice Mpho Nkosiová.
Trump pobouřil Indii. Sdílel příspěvek, který zemi označuje za špinavou díru |
Zástupci textilních odborů odmítají tvrzení, že by v Jihoafrické republice nebylo dost kvalifikovaných pracovníků. Podle nich jsou hlavním problémem nízké výdělky a pracovní podmínky. Zaměstnanci bývají placeni podle počtu ušitých kusů a jen ti nejrychlejší se dostanou na celostátní minimální mzdu 30,23 randu(zhruba 39 korun) za hodinu. Řada pracovníků si vydělá ještě méně.
Růst mezd není pro majitele továren reálný
Majitelé továren v JAR ale namítají, že výraznější zvýšení mezd si nemohou dovolit. Odběratelé podle nich tlačí na co nejnižší ceny oblečení. Za jedny džíny může výrobce dostat od 11,50 randu (zhruba 15 korun). Za tričko někdy ani polovinu. Velkou část oděvních továren v Newcastlu přitom vlastní podnikatelé čínského původu, kteří v Jihoafrické republice působí už desítky let.
Situaci navíc zhoršily kontroly z letošního února, při nichž úřady v některých závodech odhalily porušování předpisů. Část továren následně přišla o zakázky. Menší množství objednávek sice snižuje potřebu rychle doplnit chybějící pracovníky, zároveň ale zvyšuje tlak na hospodaření.
Některé firmy se snaží nové lidi vychovat samy. Místní podnikatel Ronghua Yan po odchodu zhruba čtyř desítek zahraničních zaměstnanců zahájil kurz pro sedm místních pracovníků. Na větší školení ale nemá podle svého vyjádření peníze.
Jiný majitel jedné z newcastleských oděvních továren Alex Liu uvedl, že jeho podnik už nyní hospodaří se ztrátou a do prosince chce rozhodnout, zda bude vůbec pokračovat. „V tuto chvíli všichni vyčkávají. Je možné, že v příštích měsících uvidíme řadu zavřených továren,“ uzavřel podle Reuters.
