První zoologická zahrada v Japonsku otevřela v Tokiu v roce 1882. V následujících desetiletích se podobná zařízení rozšířila po celé zemi a postupně získala významné místo v japonské společnosti. Na začátku 20. století je budovaly také železniční firmy, které se jejich prostřednictvím snažily přilákat obyvatele do nově vznikajících předměstí, píše agentura Bloomberg.
Uhynula nejstarší koala světa, jako člověku by jí bylo devadesát |
Po druhé světové válce se zoo staly jedním ze symbolů obnovy země. Městské samosprávy přivážely exotická zvířata mimo jiné proto, aby dětem vyrůstajícím v poválečných podmínkách nabídly rozptýlení a pocit návratu k běžnému životu.
Japonská asociace zoologických zahrad a akvárií dnes sdružuje 91 zoo. V roce 2024 jejich branami prošlo více než 38 milionů návštěvníků. Celková návštěvnost tak překonává počet lidí, kteří zamíří na zápasy profesionálního baseballu nebo do obou japonských parků společnosti Disney.
Popularita, která se špatně proměňuje v příjmy
Velký zájem veřejnosti však automaticky neznamená dostatek peněz. Přibližně čtyři pětiny japonských zoo provozují města a další místní samosprávy. Jejich fungování proto závisí především na daňových příjmech a politických rozhodnutích zastupitelstev.
Ředitelé zahrad často nemohou samostatně rozhodovat ani o ceně vstupenek. Ta se ve veřejných zoo obvykle pohybuje v přepočtu jen kolem tří až čtyř dolarů. Děti a lidé starší 65 let mají navíc v řadě zařízení vstup zdarma.
Slzavé loučení, dlouhé fronty. Japonci naposledy viděli pandy, musí je vrátit Číně |
Rozdíl proti známým zahraničním zoo je výrazný. Běžná vstupenka do té londýnské stojí zhruba 35 liber (téměř tisíc korun), australská Taronga Zoo si účtuje přibližně 55 australských dolarů (v přepočtu asi 800 korun) a návštěva zoo v San Diegu může dospělého vyjít na 78 dolarů (více než 1 600 korun).
Japonské zahrady se zároveň nemohou ve stejné míře opírat o soukromé dárce. Země se v mezinárodním žebříčku dobročinnosti umístila na 141. místě ze 142 sledovaných států. Individuální dary odpovídají pouze 0,23 procenta jejího hrubého domácího produktu, což je jedna z nejnižších hodnot mezi státy skupiny G7. Ve Spojených státech přitom právě velké soukromé příspěvky pomáhají financovat nákladné rekonstrukce a nové pavilony.
Internetové hvězdy rozpočty nezachrání
Zahrady sice dokážou vyvolat značný zájem prostřednictvím populárních zvířat, jejich sláva se ale do rozpočtů promítá jen omezeně. Fanoušci cestují napříč zemí za gorilami Shabanim a Kiyomasou, koalou Azumou nebo dalšími zvířecími celebritami, jejichž videa se šíří na sociálních sítích.
Mezinárodní pozornost si nedávno získalo také mládě makaka jménem Punch z městské zoo v Ičikawě. Matka ho odmítla, a ošetřovatelé mu proto dali plyšového orangutana, který mu měl poskytnout pocit bezpečí. Záběry osamělého mláděte s hračkou obletěly internet a použitý výrobek se následně vyprodal v obchodech po celém světě.
Malý makak s plyšákem orangutana je hitem japonské zoo. Hračka mu nahrazuje matku |
Samotná zoo však z mimořádné popularity výrazně nevytěžila. Její hlavní úlohou zůstává služba obyvatelům města, nikoli získávání peněz od globálního publika nebo financování zahraničních ochranářských projektů.
„Přibližně třetina místních ošetřovatelů pracuje na dočasné smlouvy nebo na částečný úvazek,“ uvedl pro Bloomberg zoolog Joiči Sadotom s tím, že Ičikawa je typickým příkladem. Nízké mzdy vedou k častým odchodům zaměstnanců a každodenní péče tak někdy zůstává na mladších pracovnících s menšími zkušenostmi.
Jablka pro slony zdražila o třetinu
Napětí v rozpočtech zesílilo s návratem inflace, kterou Japonsko po dlouhá desetiletí téměř neznalo. Zoologické zahrady platí více za krmivo, elektřinu, vytápění, chlazení i veterinární péči.
„Výdaje na krmení rostly v posledních třech letech přibližně o deset procent ročně,“ uvedla tokijská Tama Zoo. V zoo Marujama v Sapporu spotřebuje každý z pěti asijských slonů denně kolem deseti kilogramů jablek. Jejich cena se od roku 2020 zvýšila o 35 procent.
Krmivo nyní představuje přibližně osm procent ročního provozního rozpočtu zahrady, který dosahuje asi 5,5 milionu dolarů (více než 115 milionů korun).
Říká se jí naštvaná kočka, místo mňoukání štěká. Japonská zoo ukázala koťata |
Ještě složitější je hledání úspor u energií. Ósacká zoo Tennódži, třetí nejstarší v zemi, vydává za energie kolem 260 milionů jenů ročně (34 milionů korun). Omezení vytápění během zimy nebo vypnutí větracích a mlžicích systémů v horkých měsících by však mohlo přímo ohrozit zdraví zvířat.
Vysoké letní teploty navíc odrazují návštěvníky. Zahrady tak během vln veder zároveň utrácejí více za chlazení a přicházejí o část příjmů ze vstupného.
Některé druhy z japonských zoo mizí
Vedle ekonomických problémů se zmenšují také populace chovaných zvířat. Počet afrických slonů a goril klesl od maxim dosažených v 80. letech na méně než polovinu. Žiraf bylo v japonských zahradách v roce 1987 celkem 236, zatímco v minulém roce už jen 186.
Ještě výraznější je ústup mořských vyder. V roce 1994 jich v zajetí žilo 122. Dnes v celé zemi zůstávají pouze dvě samice, Kira a Mei.
Za poklesem stojí stárnutí zvířat, komplikované rozmnožování i stále obtížnější převoz jedinců ze zahraničí. Mezinárodní výměny omezují přísnější pravidla, ozbrojené konflikty, veterinární opatření a epidemie podobné pandemii covidu-19.
Zoo inovují a trhají rekordy v návštěvnosti. Letos jim ale chybělo seno |
Proměnily se také požadavky na podmínky chovu. Větší výběhy a důraz na přirozené chování zvířat znamenají, že některé zahrady už nemohou držet tolik jedinců nebo druhů jako v minulosti.
Moderní chov přitom vyžaduje koordinaci mezi institucemi. Pro zachování zdravých populací je nutné plánovat rozmnožování, sledovat příbuznost a pravidelně převážet zvířata mezi jednotlivými zeměmi. Menší a finančně oslabená síť zoo má při takových programech omezené možnosti.
Od zábavy k ochraně přírody
Úloha zoologických zahrad se v posledních desetiletích zásadně změnila. Globální populace volně žijících obratlovců se za půl století podle dostupných údajů zmenšily v průměru o 73 procent. Od zoo se proto již neočekává pouze vystavování atraktivních zvířat.
Současné instituce mají podporovat výzkum, podílet se na mezinárodních chovných programech a financovat ochranu přirozených stanovišť. Nákladné projekty ale vyžadují dlouhodobé plánování a stabilní příjmy, které velká část japonských zahrad nemá.
Veterinář Masao Kosuge, jenž působí v zoologických zahradách na ostrově Hokkaidó více než půl století, upozorňuje, že zahraniční partneři budou stále důsledněji hodnotit skutečný přínos jednotlivých institucí. „Nestačí pouze udržovat zvířata v pavilonech. Zahrady musejí prokázat, že pomáhají konkrétním druhům nebo oblastem, odkud pocházejí,“ vysvětlil.
OBRAZEM: Svítící lev i panda. Pražskou zoo rozzáří Divoká Asie, láká i na novinku |
Současnou krizi proto Kosuge vnímá také jako příležitost k vyjasnění jejich poslání. Budoucnost podle něj budou mít především zařízení, která dokážou přesvědčivě vysvětlit, proč existují a jaký užitek přinášejí ochraně přírody.
Během třiceti let může část zahrad zavřít
Konzultant Motofumi Tai, který navštívil více než tisíc zoo po celém světě, předpokládá, že ekonomický tlak může v příštích třech desetiletích vést k uzavření významné části japonských zařízení.
Ani užší spolupráce mezi zbývajícími institucemi v Japonsku a dalších asijských státech nemusí stačit k zachování geneticky pestrých populací všech nyní chovaných druhů. Síť by se proto musela nejen zmenšit, ale také jasně určit, na která zvířata a ochranářské programy se zaměří.
Japonsko bude poprvé po 50 letech bez pand, Siao Siao a Lej Lej se vrací do Číny |
Japonsko přitom dosud nemá zákon, který by úlohu zoologických zahrad jednoznačně vymezoval. Neexistuje ani národní zoo zaměřená na jedinečné přírodní prostředí a původní druhy země.
„Živé zvíře dokáže návštěvníkům zprostředkovat zkušenost, kterou nemohou plně nahradit preparáty, fotografie ani umělá inteligence,“ zdůrazňuje Tai jejich nenahraditelný vzdělávací význam.
