Kodama říká, že v domě, který se nachází v klidné rezidenční čtvrti v Čibě nedaleko Tokia, byl už téměř dvacetkrát v době od desáté hodiny večerní do šesté hodiny ranní. Sledoval ho čtyřmi videokamerami, infračerveným rekordérem a termokamerou, měřil elektromagnetické pole, tlak vzduchu i teplotu, a každou hodinu zaznamenával naměřené hodnoty.
Až si bude jistý, že v domě nejsou žádné paranormální jevy, jako například nevysvětlitelné elektromagnetické anomálie, pak vystaví certifikát, že se v nemovitosti nevyskytují žádní duchové.
Ne, opravdu za to nemůže komiks. Úřad v Japonsku krotil spekulace o zemětřesení |
V Japonsku jsou domy, v nichž se odehrála vražda nebo sebevražda, označovány jako „jiko bukken“, tedy „nešťastné nemovitosti“, které mohou novým majitelům či nájemníkům způsobit psychické potíže.
Totéž platí pro „společensky izolovaná“ úmrtí. To je nejběžnější typ nešťastné nemovitosti, kde zemřel osamělý člověk, jehož tělo se nenašlo tak dlouhou dobu, že si rozklad vyžádal vyslání speciálního úklidového týmu, anebo dokonce výměnu podlah a tapet.
Základ obav v náboženství
Moderní myšlení týkající se nešťastných nemovitostí utvářelo tradiční japonské náboženství šintoismus. To uvádí, že když člověk při umírání cítí lítost, jeho duch zůstane na zemi – často na místě, kde zemřel. Tam ho drží zášť, výčitky nebo zármutek.
„Najít pro podobné nemovitosti nájemce bývalo prakticky nemožné,“ řekl Kodama. Proto před třemi lety založil firmu Kachimode, která nabízí perspektivním kupcům a nájemcům paranormální průzkum domu či bytu. „Vzhledem k tomu, jak stoupají ceny nemovitostí, lidé už začínají uvažovat i o místech, která nesou nálepku nešťastných,“ dodal.
Ceny nemovitostí v Japonsku prudce vzrostly v důsledku stoupajících cen stavebního materiálu i nákladů na pracovní síly, a také kvůli přílivu zahraničních investorů, které přilákal slabý jen a relativní láce místních nemovitostí.
Například průměrná cena bytu z druhé ruky 70 metrů čtverečních ve 23 obvodech Tokia vyskočila v květnu oproti předchozímu roku o více než třetinu na 100,9 milionu jenů (asi 14,75 milionu korun).
Stárnoucí populace a stigma úmrtí v nemovitosti
Rychle stárnoucí japonská populace vede k větší sociální izolaci. Vůbec první zpráva o této problematice, kterou vypracovala národní politologická agentura, uvádí, že v loňském roce došlo k téměř 21 900 případům, kdy úmrtí bylo zjištěno až po osmi a více dnech. V Japonsku žije téměř 125 milionů obyvatel.
Tento trend vede k tomu, že starší lidé mohou mít potíže s pronájmem, protože se majitelé bojí, aby cenu jejich nemovitosti nepoškodilo stigma osamělého úmrtí.
Aby tento problém trochu zmírnila, vydala japonská vláda v roce 2021 pokyny, podle nichž se tři roky po podobném úmrtí mohou domy zbavit svého označení „nešťastná nemovitost“, což by mohlo usnadnit hledání nájemníků. Majitelé a realitní makléři ale stále musí informoval všechny potenciální kupce a nájemce o celé historii nemovitosti, pokud se na ni zeptají.
Volné domy za hubičku existují a jsou jich miliony. Ale až v Japonsku |
Tyto pokyny podnítily zájem o nešťastné nemovitosti. Ačkoli Kodama a jeho firma Kachimode si zatím drží monopol, pokud jde o zkoumání nemovitostí z hlediska možné přítomnosti duchů, na tomto vznikajícím trhu se snaží vydělat i další makléři. Podle nich jsou někteří mladší lidé otevřenější možnosti bydlet v nešťastných nemovitostech, zatímco domácí i zahraniční investory – mezi nimiž je mnoho Číňanů – lákají potenciální vysoké výnosy.
„Investory nezajímá (historie nemovitosti), protože v ní nebudou bydlet,“ řekl Akira Okuma, zakladatel makléřské společnosti Happy Planning, a dodal, že někteří po třech letech zvyšují nájemné.
Až o 80 procent nižší cena
Makléři také upozorňují, že zatímco místo vraždy může být nutné prodat za cenu až o 80 procent nižší, než jsou běžné tržní ceny, anebo se dokonce nepodaří prodat vůbec, u jiných nešťastných nemovitostí může sleva činit relativně málo – třeba kolem 20 procent.
Společnost MarksLife, která nabízí různé služby pro nešťastné nemovitosti, jako jsou obřady za ztracené duše prováděné buddhistickým mnichem, uvádí, že nemovitosti, které zpracovává, mají průměrný investiční výnos 8,4 procent. Naproti tomu u běžné garsonky v centru Tokia se dá očekávat průměrný výnos 3,55 procenta.
Navíc nešťastných nemovitostí v Japonsku bude podle realitních makléřů jen přibývat. Lidé ve věku 65 let a více, kteří žijí sami, tvoří v současnosti 14 procent všech japonských domácností, ale za 20 let budou tvořit pětinu, odhaduje Národní institut pro výzkum obyvatelstva a sociálního zabezpečení.
Kazutoši Kodama ještě musí podepsat, že nemovitost v Čibě, kterou nyní zkoumá a plánuje ji pronajímat, je bez duchů. Říká však, že provedl více než 70 výzkumů a jen zlomek z nich odhalil jevy, jako jsou elektromagnetické poruchy. Některým potenciálním zájemcům by jeho certifikát mohl stačit. Pro jiné však bude jakákoli nešťastná nemovitost příliš velkou překážkou.
„Bez ohledu na možnou slevu se budu držet dál ... Nejde jen o možnost výskytu duchů, děsí mě prostě neobvyklá a nešťastná historie,“ řekla agentuře Reuters 24letá kancelářská pracovnice Mari Šimamurová.