Opuštěných nemovitostí, pro něž má japonština označení „akiya“ – v překladu doslova „prázdné domy“ – jsou v Japonsku miliony. Podle jednoho z odhadů jich je téměř devět milionů, a do roku 2033 to může být až 23 milionů. To závratné číslo představuje zhruba třetinu všech domů v zemi.
Prázdné domy jsou výsledkem dvou souběžných trendů: klesajícího počtu obyvatel a stěhování do velkých měst. Japonsko vymírá a do domů po zemřelých se prostě nemá kdo nastěhovat. A pokud už někdo daný dům zdědí, často o něj nemá zájem, protože většina lidí se chce přestěhovat za prací do Tokia.
Samozřejmě, tam se po uvolněných bytech či domech jen zapráší – ale už kousek dál se zájemců nedostává. A není to jen venkov: také ve středně velkých městech třeba se čtvrt milionem obyvatel je spousta prázdných domů, protože tam není pro mladé lidi dost práce.
Záplava volných nemovitostí v Japonsku ostře kontrastuje s jejich zoufalým nedostatkem jinde, především v technologických centrech Spojených států. Všimli si toho Take Kurosawa a Joey Stockermans, jejichž příběh přinesl web Fast Company.
Nepřehledné japonské realitní stránky
Kurosawa a Stockermans se poprvé setkali v Japonsku v rámci univerzitního výměnného programu a později oba pracovali v technologickém průmyslu ve Spojených státech. Ani v oblasti San Franciska, ani později v New Yorku si však, navzdory dobré práci, ani jeden z nich nemohl dovolit koupit rodinný dům. Například v Silicon Valley, kde Kurosawa pracoval, stojí typický dům hodně přes milion dolarů.
Na Instagramu přitom neustále viděli záplavu okouzlující levných akiya, často s cenou v nízkých milionech korun nebo i hluboko pod milion. Dokonce i ty nejlevnější domy jsou často v relativně dobrém stavu.
Zmíněné duo bylo čím dál víc rozčarováno vysokými životními náklady ve Spojených státech – a když se oba stali obětí propouštění, začali reálně uvažovat o koupi nemovitosti v Japonsku. Měli představu, že tam budou část roku trávit a po zbytek roku ji budou pronajímat přes Airbnb.
Když však začali hledat vhodné akiya, zjistili, že na japonských realitních stránkách se těžko orientují. „Byli jsme opravdu frustrováni – to uživatelské rozhraní je prostě velmi odlišné od standardů, na které jsou uživatelé internetu zvyklí na Západě,“ říká Kurosawa.
Populační krize Japonska se promítla i do realit. Domy jsou k mání za zlomek ceny |
Stockermans, softwarový inženýr, si tedy připravil jednoduchý nástroj, který umožňoval filtrovat záznamy a číst podrobnosti nabídek v angličtině. „Vytvořil prototyp a s tímto nástrojem jsme skutečně našli náš dům,“ říká Kurosawa.
Po pár měsících další práce svůj nástroj zpřístupnili veřejnosti. Ukázalo se, že poptávka po něm je obrovská. Založili tak okolo svého webu startup. Pro Kurosawu je to vedlejší projekt, ale Stockermans na něm pracuje na plný úvazek.
Aby byly jejich služby úplné, museli rozšířit záběr. Nalezení vhodné nabídky je totiž pro zájemce samozřejmě pouze prvním krokem. Startup nyní spolupracuje také s dvojjazyčnými japonskými realitními makléři, aby kupujícím pomohli se zbytkem procesu.
Služby AkiyaMart, jak dva podnikatelé svůj portál nazvali, jsou drahé. Kupující, kteří přes portál hledají realitního makléře, zaplatí poplatek ve výši dvou tisíc dolarů. Většina z toho jde právě místním makléřům: ti si totiž jen těžko mohou na byznysu okolo akiya přijít na rozumné provize, protože ceny domů jsou často mizivé.
Web Fast Company uvádí jako příklad jeden z aktuálních zprostředkovaných nákupů akiya. Začátkem července pomohla služba AkiyaMart koupit dům, který stál pouhých šest tisíc dolarů – což odpovídá tříměsíčnímu nájmu za studio v San Franciscu.
Uvažujete o nákupu nemovitosti v zahraničí?
Jdou příkladem
Svůj první dům si dva podnikatelé koupili v Beppu, městě známém svými horkými prameny. Nemovitost stála v přepočtu necelý milion korun a byla v podstatě obyvatelná i bez jakýchkoli investic. Protože se rozhodli ji nabízet přes Airbnb, investovali do úprav dalších v přepočtu tři čtvrtě milionu korun, aby jí dodali, jak tvrdí, „špičkové provedení“.
Nedávno koupili další dům, tentokrát v Tokiu a oba nyní tráví část roku v Japonsku: Kurosawa je tam doma, i když se snoubenkou také vlastní mobilní dům v Kalifornii. Když Stockermans není pracovně v Japonsku, zůstává s rodinou v Kanadě.
Používat dům v Japonsku jako místo pro dovolenou je jednodušší než se snažit trvale se přestěhovat. Japonsko umožňuje turistům návštěvu na tři měsíce dvakrát ročně. Země však nedávno zavedla nové vízum, cílené na takzvané digitální nomády, tedy ty, kdo v dané zemi žijí, ale vzdáleně pracují někde jinde. Těm umožňuje zůstat půl roku vcelku – a po dalším půl roce mohou totéž vízum získat znova.
Obavy cizinců z japonské xenofobie Kurosawa a Stockermans rozptylují. „Pokud lidé, kteří se přestěhují, respektují místní kulturu a snaží se mluvit japonsky, budou vítáni.“
