Morimoto, který je v Japonsku známý jako „půjčovna nicnedělání“, se živí tím, že nabízí svou přítomnost cizím lidem, kteří hledají něčí společnost téměř pro cokoli. Tyto požadavky mohou sahat od čekání na maratonského běžce v cíli až po videotelefonování, zatímco znuděná klientka předělává a uklízí svůj pokoj.
Jednou si klientka, která se nemohla zúčastnit koncertu s kamarádkou, pronajala Morimota, aby ji zastoupil. Od absurdních až po všední věci se Morimoto prostě objeví a nedělá nic jiného, než o co byl požádán – kromě sexu.
„Dostal jsem se do objektivně obtížných situací, jako je stání ve frontě pod žhnoucím sluncem, několikahodinové stání v mrazu, účast na večírcích, kde jsou jen cizí lidé, a stání sám na pódiu před velkým publikem, aniž bych cokoli dělal,“ řekl otec sedmiletého dítěte Morimoto pro CNBC.
„Bez ohledu na to, jaké neštěstí jsem zažil, však cítím, že je to něco výjimečného, co se stalo jen díky tomu, že dělám tuto práci, takže si toho mohu stále vážit,“ dodal.
Perspektivní podnikání
Morimotovým nejdelším jednorázovým úkolem byla sedmnáctihodinová cesta, kdy seděl na stejné železniční trati od jednoho konce do druhého, od časného rána až do posledního vlaku. „Udělali jsme 13 koleček na vlakové lince Jamanote,“ řekl.
Objevilo se také několik žádostí, aby byl Morimoto naslouchajícím uchem ve špatných dnech klientů. Pokud však jde o rozhovory, Morimoto nabízí minimum a nejjednodušší odpovědi. Jinými slovy, přikyvuje a pozorně naslouchá, ale snaží se nehrát si na terapeuta.
Ročně obdrží asi tisíc žádostí a nechává své klienty rozhodnout, kolik mu zaplatí. Za dvou- až tříhodinové sezení si účtoval paušál od 10 tisíc jenů do 30 tisíc jenů (1 580 až 4 450 korun) a loni vydělal asi 80 tisíc dolarů (1,9 milionu korun). Koncem loňského roku Morimoto zavedl model placení podle přání.
„Vybírám dobrovolný poplatek, takže nevím, jestli to bude udržitelné, ale baví mě zkoušet, jestli to udržitelné je,“ řekl Morimoto, který dodal, že jeho cílem není vydělávat si na živobytí nebo se živit, ale žít život a užívat si ho.
Ačkoli v Japonsku neexistují žádné oficiální statistiky, které by sledovaly počet osob k pronájmu, v zemi existuje celá řada půjčoven pro dočasné přítelkyně, přítele, přátele a dokonce i rodinu. „Dobře to odpovídá současným potřebám Japonců, kteří nehledají lásku ani manželství a nechtějí mít s takovými vztahy potíže, ale chtějí někoho, s kým mohou nezávazně chodit na rande nebo na večeři,“ uvedla pro CNBC Ai Sakatová, konzultantka výzkumného institutu Nomura.
Není to jen osamělost
„Osamělost může být důvodem, proč někteří za tyto služby platí, ale není to důvod jediný,“ uvedl Morimoto.
„Někteří jedinci mohou toužit po společnosti, ale jiní mohou být prostě jen trochu sociálně nešikovní,“ potvrdil Hiroši Ono, profesor lidských zdrojů na Hitotsubashi University. „Většina Japonců nemusí nutně dobře zvládat konfrontaci, nebo dokonce přímou komunikaci,“ dodal profesor.
Pákistánské autoškoly posilují postavení žen. Nabízejí jim řízení motocyklu |
Morimoto uvedl, že mu jednou jedna žena zaplatila, aby seděl v rohu kavárny v jejím zorném poli, zatímco ona podávala rozvodové papíry svému manželovi, aniž by ho na to upozornila. Podepisování papírů proběhlo hladce a Morimoto řekl, že rozvádějící se ženě dodalo další dávku odvahy, když měla nablízku někoho, koho znala.
„V této práci je mnoho různých okamžiků, například když dostanu zprávu s nabídkou, když se setkám s klientem, když doprovázím klienta na neznámé místo, když jen poslouchám příběh, a v každém okamžiku se cítím šťastný,“ řekl Morimoto. „Nic jiného jsem opravdu dělat nechtěl,“ uzavřel pro CNBC.