Horské okolí města Mahabaleshwar v indickém státě Maháráštra je centrem tamního jahodářství. Na oblast připadá přibližně 85 procent produkce celé země. Ve výšce přes tisíc metrů nad mořem panují od listopadu do března chladnější podmínky a lehká, dobře propustná půda rostlinám vyhovuje.
Jahody jsou naše drahokamy, říkají Korejci. Staly se pilířem zemědělského vývozu |
Ani příznivé prostředí však pěstitelům podle stanice BBC nezaručuje úspěšnou sezonu. Jahody vyžadují mnoho ruční práce a úrodu může během několika hodin znehodnotit prudký déšť. Pěstitelka Sheetal Danavleová hospodaří s manželem na tříakrovém pozemku, přičemž jahodám věnují zhruba polovinu půdy. Jen nákup mladých rostlin ji každoročně stojí kolem 2 500 dolarů (v přepočtu více než 52 tisíc korun).
Sazenice je nutné po každé sezoně vyměnit. Jahody se totiž běžně nepěstují ze semen, ale z mladých rostlin získaných od specializovaných dodavatelů. Při dobrém průběhu sezony může farmář získat zpět zhruba dvojnásobek vložených peněz. Rozmary počasí ale z výnosného oboru dělají drahou sázku.
Závislost na zahraničních odrůdách
Přestože jahody patří k nejvýnosnějším zahradnickým plodinám západní Indie, místní produkce stojí na odrůdách vyšlechtěných například v Kalifornii, na Floridě, v Itálii nebo ve Španělsku. Domácí rostlina, která by byla připravena přímo pro indické podmínky, zatím nevznikla.
Vývoj špičkové odrůdy může evropským či americkým šlechtitelům zabrat deset až patnáct let. Výsledné rostliny jsou navíc patentově chráněné. Indické množitelské firmy proto nakupují certifikované mateřské rostliny v zahraničí.
V domácnostech to zavonělo jahodami, vrcholí sezona jejich samosběrů |
Po dovozu musejí sazenice projít státní karanténou a teprve potom mohou zamířit do školek. Z jedné mateřské rostliny následně prostřednictvím výhonů vznikne v průměru asi dvacet dceřiných sazenic. Zkušenější pěstitelé dokážou jejich počet zvýšit na třicet až čtyřicet.
„Jde o přesně řízený provoz,“ vysvětlil Nelson Sequeiry, zakladatel společnosti Tara Farms Fresh. Rostliny se totiž nedotýkají země, ale vyrůstají v podélných nádobách vytvořených z rozpůlených průmyslových trubek. Ty jsou naplněny kokosovým substrátem. Vodu, živiny i vlhkost dodávají kapkové a mlžicí systémy.
Patnáct let čekání na vlastní jahodu
Závislost na dovozu se pokoušejí prolomit vědci z Mahátma Phuleho zemědělské univerzity. Ve spolupráci s indickým Centrem atomového výzkumu Bhábha ozařují rostlinné tkáně nízkými dávkami gama záření. Cílem je vyvolat stabilní genetické změny, které by urychlily vznik nové odrůdy.
Výzkumníci usilují o jahodu s velkými a pevnými plody, jaké nabízejí zahraniční kultivary, zároveň však odolnější vůči indickým vlnám veder. Ani využití moderních metod ale neznamená rychlý výsledek. První skutečně použitelná domácí odrůda se může objevit až za deset či patnáct let.
Britské jahody sbírají Uzbekové i Tádžikové. Bez nich nepřežijeme, tvrdí farmáři |
Univerzita proto farmářům pomáhá i praktičtějšími kroky. Pro podmínky v Mahabaleshwaru připravila doporučení týkající se termínů výsadby, hnojení a používání regulátorů růstu. Jednotné postupy mají pěstitelům snížit náklady a omezit chyby, které mohou negativně ovlivnit celou sklizeň.
Hydroponie chyby neodpouští
Kapitálově silnější farmy mezitím investují do krytého pěstování. Podnikatel Ketan Yashwant Sodha přešel k hydroponii poté, co mu opakované deště ničily jahody právě v období, kdy byla úroda na vrcholu. Se systémem bez půdy začal experimentovat v roce 2022.
Hydroponieje pěstování rostlin bez půdy. Kořeny přijímají vodu a živiny z přesně namíchaného roztoku, často v kokosovém substrátu. Výhodou je úspora vody a vyšší kontrola nad růstem, nevýhodou drahá technologie a citlivost na chyby. |
Začátky provázely vysoké ztráty. Zatímco půda dokáže některé pěstitelské chyby částečně vyrovnat, v hydroponickém provozu se nesprávné dávkování vody nebo živin projeví téměř okamžitě. Obnova poškozených rostlin navíc může trvat déle než na běžném poli.
Sodhův tým postupně vyzkoušel devatenáct odrůd, včetně vzácnějších rostlin z Japonska a jednoho kultivaru z Nizozemska. Každá rostlina dostává nejvýše 750 mililitrů vody denně. Omezený přísun má podle farmy vést k výraznější chuti a vůni místo vodnatých plodů.
Pěstitelé pravidelně odebírají listy a řapíky k laboratorním rozborům. Z výsledků zjišťují, jaké množství jednotlivých látek rostlina skutečně přijala, a podle toho upravují složení živného roztoku. Díky částečně otevřenému fóliovníku může farma sklízet po celý rok.
Mexiku vyrůstá konkurence. Agáve otevírá Indii cestu k novému byznysu |
Firma nyní hledá investory pro zařízení o rozloze pěti akrů, do něhož by se vešlo přibližně 200 tisíc rostlin. Zkušební provoz již posloužil k vytvoření provozních postupů a podrobného manuálu pro budoucí farmu.
Umělá inteligence hlídá déšť
Modernizace proniká také mezi tradiční rodinné podniky. Rodina Krishana Bhilareho pěstuje jahody po několik generací a pamatuje i příchod prvních amerických odrůd v roce 1992. Dnes se zapojila do organizace sdružující místní producenty.
Farmáři rozmístili na čtyřech místech meteorologické věže, které nepřetržitě sbírají údaje o počasí. Software využívající umělou inteligenci z nich odhaduje čas příchodu deště. Pěstitelé tak mohou odložit postřik a zabránit tomu, aby drahé přípravky krátce po aplikaci spláchla voda.
Organizace buduje rovněž vertikální pěstební věže. Nádoby s kokosovým substrátem jsou v nich umístěny v pěti patrech nad sebou. Na jednom akru by se tím mohl počet rostlin zvýšit z nynějších 25 tisíc až na 125 tisíc.
Až o polovinu levněji. Redaktoři vyrazili na jahody do Polska |
Podobné projekty však zůstávají pro řadu drobných farmářů příliš nákladné. Danavleová s manželem si hydroponii vyzkoušela už v roce 2017. Systém snížil spotřebu práce, hnojiv i prostředků na ochranu rostlin a samotné pěstování fungovalo podle jejich očekávání.
Poté ale oblast zasáhl silný cyklon a konstrukci zcela zničil. Rodina už nenašla odvahu investici zopakovat a vrátila se k pěstování v půdě.
Danavleová si nakonec vytvořila jiný způsob, jak zvýšit příjmy. Na sociálních sítích zveřejňuje videa z farmy a láká turisty, aby si přijeli jahody sami nasbírat. Návštěvníci nakupují přímo u pěstitelky, takže část výdělku nepřipadne prostředníkům.
