„Třetina mých zaměstnanců je teď v armádě,“ říká Nimrod. Kanceláře v jednom z mrakodrapů s výhledem na byznysový Tel Aviv nezavřel. „Klienti mají pochopení. Když je čas a možnost, zapnu počítač nebo vyřizuji hovory,“ popisuje, jak řídí svou firmu od hranic s Gazou. „Vše funguje dobře, i když nejsem přímo v kanceláři. Vím, že se na svoje zaměstnance můžu spolehnout,“ dodává.
Manželku a dvě malé děti vídá mnohdy jen přes monitor počítače. „Většinou se dostanu domů na sobotu,“ říká, ale nestěžuje si. Jeden z jeho zaměstnanců je nasazený přímo v Gaze, s rodinou se potká jednou za měsíc – když má štěstí. Bývá to i měsíc a půl.
Každý to nezvládne. Rezervista z brigády Golani, která patří k nejlepším v izraelské armádě, byl povolán jen šest dní poté, co koupil vlastní restauraci. Dnes ví, že se zadlužil zbytečně.
