Akcie dvou největších irských bank Allied Irish Bank a Bank of Ireland se v posledních dvou dnech propadly až o 70 procent, protože investory děsí jejich mizerná kondice. Ta došla tak daleko, že každé z nich stát slíbil dvoumiliardovou finanční injekci výměnou za čtvrtinový podíl.
Irský parlament včera rozhodoval o znárodnění přední banky Anglo Irish Bank. Do ní chtěl stát původně jen částečně vstoupit. Za problémy irských bank stojí investice do nemovitostí a půjčky realitním firmám v době, kdy "smaragdový ostrov" ovládala stavební horečka.
Podoba s Islandem
Problémy na ostrově gejzírů odstartoval vstup státu do Glitniru, třetí největší banky v zemi. Záhy se ukázalo, že islandská vláda nedokáže ústav zachránit, a během pár dní se objevili další kandidáti na státní pomoc - jednička a dvojka islandského bankovního nebe Kaupthing a Landsbanki. Všechny tři bankovní domy nakonec skončily v rukou státu.
Závazky těchto bank představovaly zhruba 10násobek HDP země. Držitelé islandských cenných papírů (dluhopisů, bankovních akcií), včetně fondů českých bank, přehodnotili takové investice zpravidla na nulu - jednoduše nevěří, že je Island někdy splatí.
Na rozdíl od Islandu se Irové zaručili za veškeré vklady v šesti největších bankách v zemi, čímž na sebe stát vzal závazky 400 miliard eur, tedy dvouapůlnásobek tamního HDP. V jistém smyslu si to může dovolit - státní dluh pětimilionového Irska se pohybuje kolem 30 procent HDP. I tak by případná nutnost splacení těchto závazků mohla být pro stát problém. Někdo by mu musel půjčit, a to je drahé, navíc už se dnes investoři do rizika nehrnou tak jako dřív.
Fakticky zkrachovalému Islandu nakonec pomohl půjčkou až Mezinárodní měnový fond. To prý v případě Irska nebude nutné, prohlásil včera evropský komisař pro finanční záležitosti Joaquín Almunia. "Nemyslím si, že riziko bankrotu je velké nebo alespoň významné," řekl.
"Irský finanční sektor není jako ten islandský," staví se na obranu své ekonomiky irský ministr financí Brian Lenihan.
Zemi chrání euro
Rozdíl mezi oběma ostrovy spočívá například v tom, že euro chrání Irsko před měnovou krizí. Tu si Island prožil, když jeho islandská koruna ztratila vůči euru během loňského roku bezmála tři čtvrtiny hodnoty. Vzhledem k tomu, že se podstatná část zboží na ostrov dováží, mohou si Islanďané teď koupit mnohem méně než v tučných časech. A naopak na své úvěry uzavřené v eurech budou vydělávat několikanásobně déle, než plánovali.
Euro však může být Irům také na obtíž. Zatímco islandská národní banka může zemi ulevit tím, že "spláchne" část dluhu znehodnocením (devalvací) měny, Irové o ničem takovém rozhodnout nemohou, vlastní měnu nemají.
Irská centrální banka ani nemůže své ekonomice pomoci podobně jako v USA tím, že "natiskne" nové peníze. To sice vyvolá vyšší inflaci, ale ekonomice by to pomohlo. Irsko nemůže ani rozhodnout o snížení úrokových sazeb a tak dostat do oběhu více peněz prostřednictvím úvěrů.
Významný irský ekonom a bývalý člen irské bankovní rady David McWilliams se proto domnívá, že by Irsko mělo postavit před EU ultimátum - buď mu pomůže, nebo vystoupí z eurozóny.
"Když nebyla přijata ústava, z Itálie zazněly hlasy, že by měla vystoupit z eurozóny. Utichlo to, protože Italové vědí, že je euro chrání před měnovými otřesy. Státní dluh Itálie by byl jinak neufinancovatelný," domnívá se Oldřich Dědek, český koordinátor pro přijetí eura. V lirách by totiž Itálii nikdo nepůjčil tolik, kolik v relativně jistých eurech.
Jisté je, že v Irsku už dobře bylo. Desetiletí, kdy se do země hrnuly zejména americké firmy a lidé se tam stěhovali za prací, skončily. Dnes je výhled pro ekonomiku donedávna oslavovanou coby "keltský tygr" smutný - podle Evropské komise letos klesne HDP o pět procent a nezaměstnanost se rychle šplhá k desíti procentům. Irsko se během půl roku vrátilo o třicet let zpět.
