Asijské země dlouhodobě dovážejí velkou část paliv z Blízkého východu, a válka se proto rychle promítá i do běžného života. Po krachu příměří mezi Spojenými státy a Íránem začaly znovu růst ceny energií i potravin. Od února navíc v řadě zemí ubylo turistů a lidé stále více pociťují zdražování, píše The New York Times.
Asie reaguje na energetický šok. Země se vracejí k uhlí a chystají jádro |
Důsledky války jsou v Asii patrné na první pohled. Zdražuje mouka, zelenina, obaly i plyn na vaření. Prodejci ale vyšší náklady často nemohou promítnout do cen, protože by riskovali další úbytek zákazníků. „Všichni jsme na jedné lodi a doufáme, že se nepotopí,“ popsala aktuální situaci prodejkyně pouličního jídla v Bangkoku Supatra Ruamthotová.
Zdražily i běžné nudle
Zdražování potravin má vliv také na Jižní Koreu. Kim Moon-jungová prodává v restauraci na jihu Soulu ručně krájené nudle kalguksu ve vývaru. Jednu porci dlouhé roky nabízela za 9 000 wonů, tedy asi 126 korun. Kvůli rostoucím cenám mouky, škeblí a zeleniny ji ale během několika měsíců plánuje zdražit nejméně na 10 000 wonů.
Hranice 10 000 wonů je ale pro mnoho obyvatel Soulu zásadní. Když průměrná cena misky kalguksu tuto částku překročila, zpráva okamžitě vzbudila pozornost místních médií. Lidé dokonce vytvořili společnou mapu restaurací, kde se stále najedí za méně než 10 000 wonů.
Svět musí počítat s dražšími potravinami. Pro chudší státy je to fatální vize |
„Neexistuje jediná surovina, která by nezdražila,“ říká devětapadesátiletá podnikatelka, jež restauraci provozuje se svou dcerou. Odchodu zákazníků se přesto příliš neobává. „Také vidí, že všechno zdražuje. Jak by nás z toho mohli obviňovat?“ dodala.
Indii se nevyplácí závislost na dováženém plynu
Podobné problémy řeší Šubham Jadav v indickém Lucknowu, které leží přibližně 400 kilometrů jihovýchodně od Nového Dillí. Devětadvacetiletý Ind ve svém stánku prodává mimo jiné samosy, smažené taštičky plněné kořeněnými bramborami.
Prodeje jsou ale poslední týdny bídné, a to nejspíš i kvůli i zdražení, které však bylo nevyhnutelné. Cena plynových láhví, které při přípravě samos používá, se zdvojnásobila na 3 600 rupií, tedy zhruba 800 korun.
Německo, Egypt nebo Turecko. Koho se válka na Blízkém východě dotkne nejcitelněji |
Indie přitom dováží asi 60 procent zkapalněného plynu, přičemž velká část dodávek míří přes Hormuzský průliv. Narušení dopravy tak zdražuje palivo, bez něhož se neobejdou miliony domácností ani drobných prodejců. „Doufám, že lidem naše samosy chutnají natolik, že je budou dál kupovat. Otázkou ale je, za jakou cenu,“ uvedl podnikatel.
Trápí se i prodejci v Indonésii a Thajsku
Výjimkou není ani Thajsko. Tamní prodejkyně Supatra Ruamthotová ještě před válkou v Iránu mívala před stánkem fronty, nyní ale čeká na zákazníky především ona. Náklady jí vzrostly asi o 30 procent a denní zisk klesl o více než polovinu na přibližně 1 000 bahtů, tedy asi 630 korun.
Írán bojuje s potravinovou hyperinflací. Jídlo stojí dvojnásobek co loni |
Ještě hůře je na tom osmačtyřicetiletá Ridah z Indonésie, která v Jakartě prodává gado-gado s arašídovou omáčkou. Zisk se jí během několika mála týdnů propadl o více než polovinu, a porci proto zdražila na 18 000 rupií, tedy asi 21 korun. „Musíme to zkrátka přežít,“ uzavřela pro The New York Times.
