Pětapadesátiletý Rasta na skládku každý den vyráží se svou ženou Suakesih. Oba patří už ke druhé generaci místních sběračů. Rasta přitom dobře ví, jak nebezpečná jejich práce může být. Začátkem letošního roku se jedna z obřích hromad odpadu sesunula a zavalila několik lidí. Sedm z nich nepřežilo. „Takové je riziko. Když ho nepodstoupíme, nebudeme mít co jíst,“ říká Rasta při vzpomínce na tragédii.
V ohrožení jsou i ty nejobyčejnější věci. Co začíná kvůli íránské válce chybět |
Není přitom sám. Devětadvacetiletý Andi pracuje na skládce společně se svou manželkou Winah. Za den si vydělají přibližně 100 až 200 tisíc indonéských rupií, tedy asi 130 až 260 korun. Výdělek jim podle něj stačí na jídlo i školu pro děti. „Každý den máme co jíst,“ tvrdí Andi.
Dvaatřicetiletý Karmidi začal na skládku chodit už v deseti letech. Dnes má manželku a dvě děti a odpad prohrabává dlouhou tyčí s hákem. Nejčastěji pracuje v noci, kdy už není takové horko.
Ve tmě se ale musí pohybovat mezi nákladními auty, bagry a buldozery. Nebezpečí představuje i jediný chybný krok i případný sesuv hromady odpadu. Přesto Karmidimu vyhovuje, že si může pracovní dobu určovat sám. „Můžeme pracovat, kdy chceme. Odpadky tu neustále přibývají,“ říká Karmidi pro The Guardian.
Když skládka nestačí
Na skládku Bantargebang každý den přijíždí zhruba 1 400 sběrných vozů, které sem přivážejí asi osm tisíc tun smetí. Více než sto hektarů tu pokrývají plastové obaly, staré oblečení i zbytky jídla. Vzduchem se line nesnesitelný zápach, mezi odpadky protéká černá znečištěná břečka a kolem projíždějících vozů se rojí mračna much. Přesto zde každý den pracují stovky lidí, kteří zde hledají plasty, kovy a další materiály, jež mohou následně zpeněžit.
Přes odpad není vidět hladina. Nejvíc znečištěná řeka světa bojuje o přežití |
Právě nekonečný přísun smetí je ale problém. Bantargebang už výrazně překročil svou kapacitu a indonéská vláda ho chce postupně uzavřít. Běžný směsný odpad by sem měl přestat proudit do konce roku 2027.
Jakarta chce do dalších let indonéské domácnosti přimět k důslednějšímu třídění. Na skládku by pak mířily už jen zbytky, které nelze recyklovat ani jinak využít. Ty má spalovat připravovaná elektrárna, která z odpadu bude vyrábět elektřinu.
Tragický sesuv obří skládky. U Jakarty se zhroutila část obávané hory z odpadků |
Podobných zařízení chce Indonésie v dalších letech po celé zemi postavit více než třicet. Ekologické organizace ale pochybují, že se je podaří dokončit včas. Problémem jsou vysoké náklady i skutečnost, že třídění odpadu zatím v Indonésii příliš nefunguje.
Varováním pro Indonésii je ostrov Bali. Když tamní úřady omezily ukládání organického odpadu na skládku, smetí se začalo hromadit v ulicích, na polích i v řekách. Lidé ho navíc pálili, takže se nad částí ostrova rozšířil toxický kouř. Úřady proto musely opatření částečně zmírnit, uzavírá The Guardian.
