Průmyslová zóna ve státě Harijána vzdálená sotva hodinu cesty od Dillí po nové osmiproudé dálnici je momentálně jedním z divoce rostoucích průmyslových center Indie. Zabírá půdu, na které se ještě na začátku tohoto století pěstovala pšenice anebo hořčice. Některé z továren zde obrábějí automobilové součástky a zpracovávají potraviny již dvacet let. Jiné s výrobou teprve začínají a doufají, už kvůli Trumpovým clům uvaleným na Čínu, v brzký průlom, píše list The New York Times.
Jedním z podnikatelů, kteří očekávanému rozmachu Indie věří, je i podnikatel Vikram Bathla. V roce 2019 založil společnost LiKraft, která vyrábí lithium-iontové baterie pro automobily. Říká, že přístup k technologiím je pro jeho podnikání nejhorší překážkou. Je do značné míry závislý na dovozu, který je třeba zařizovat ve velkém, také přeprava zboží trvá příliš dlouho. Je pro něj obtížné najmout lidi, které potřebuje k odborné práci.
Trumpova cla versus Indie. Američanům hrozí dražší léky i jejich nedostatek |
„Můžeme nakoupit vybavení a také to děláme, ale většina pochází z Číny,“ říká. Už pět let se podle svých slov snaží dohnat konkurenci, která začala vyrábět patnáct let před ním. „Co ale nemáme, jsou kvalifikovaní pracovníci, kteří by ho používali,“ dodává.
Zaměstnanci jeho firmy jsou většinou migranti z chudších indických států. Začínají s články dovezenými z Číny. Další dělníci obsluhují větší stroje rovněž dovezené z Číny, které svařují články a elektronické součástky do baterií. Hotové výrobky budou označeny nápisem „Made in India“. Veškerý dodavatelský řetězec je však zahraniční.
Další továrna, vzdálená půl míle ve stejném průmyslovém parku, je také závislá na zahraničních vstupech. Společnost AutoKame navrhuje, stříhá a šije potahy autosedaček pro indický trh. Její vysoce přesné střihací stroje s robotickými rameny se však dovážejí z Německa a Itálie. Syntetická vlákna se rovněž musí dovážet.
Cla jako příležitost
I když Indie stojí před hrozbou 27procentního cla na většinu jejího vývozu do Spojených států, vidí v tom mnozí vedoucí pracovníci průmyslových podniků a vládní úředníci pozitiva. Největšímu hospodářskému rivalovi Indie, Číně, a jejím menším konkurentům, jako je třeba Vietnam, hrozí totiž ještě mnohem vyšší cla.
Indie se v posledních letech usilovně snažila stát se výrobní alternativou Číny a vypadalo to, že náhle získala výhodu. Pak Indie a její menší rivalové dostali 90denní odklad a prezident Trump zdvojnásobil cla na Čínu a zvýšil je na 145 procent.
Zbytek Asie k odvetě za cla proti Trumpovi nemíří. Na rozdíl od Číny chce vyjednávat |
„Je to významná příležitost pro indický obchod a průmysl,“ říká Praveen Khandelwal, poslanec parlamentu z vládnoucí strany premiéra Naréndry Módího a přední představitel podnikatelské lobby v zemi k tématu nebývale vysokých daní na čínský dovoz do Ameriky.
Indie se svou obrovskou pracovní silou se již dlouho snaží konkurovat čínské výrobě, ale její továrny na to zatím nejsou připraveny.
Výroba je klíčová
Vláda v posledních letech vyplácela pobídky společnostem vyrábějícím zboží ve strategických odvětvích, z rozpočtu vyčlenila přes 26 miliard dolarů a snažila se přilákat zahraniční investice ve jménu snížení závislosti Indie na čínském dovozu. Jedním z jejích cílů bylo vytvořit do roku 2022 sto milionů nových pracovních míst ve výrobě.
Částečné úspěchy se dostavily. Tím nejzajímavějším je, že tchajwanský výrobce Foxconn začal v Indii vyrábět iPhony pro Apple a přesunul tam část zakázek z Číny.
Trumpova cla versus Indie. Američanům hrozí dražší léky i jejich nedostatek |
Výroba a pracovní místa jsou považovány za klíčové pro vzestup Indie jako globální mocnosti. Čína, jejíž ekonomika je pětkrát větší než indická, je největší z asijských zemí, která se dostala k prosperitě díky výrobě a prodeji zboží, které chce zbytek světa kupovat. Na většině východoasijských ekonomik se však výroba podílí 25 procenty, to je dvakrát více než v Indii.
Také veřejná infrastruktura urazila pod vedením Módího dlouhou cestu. Ani deset let však nestačilo, aby rostoucí počet pracovních sil v zemi odpovídal potřebám podniků. A cesta zůstává trnitá, i pokud jde o propojení ekonomicky silných oblastí Indie.
„Drahé suroviny jsou jen špičkou ledovce,“ říká Anil Bhardwaj, generální tajemník obchodní organizace pro výrobní podniky. K problému podle něj přispívají vysoké náklady na pozemky, nedostatek vhodných typů inženýrů a absence vhodného financování ze strany bank. Mnohé potíže, s nimiž se on i další majitelé potýkají, souvisejí s nedůslednou vládní politikou a byrokracií, což jsou problémy provázející indický průmysl již mnoho desetiletí.
Mnozí odborníci uznávají, že v posledních letech došlo k výraznému zlepšení. Například elektřiny je už dostatek, i když dodávky nejsou tak spolehlivé, jak by si tamní malé továrny přály. Za Módího působení se zefektivnila také řada vládních procesů.
Módí je velký přítel, vítal Trump indického premiéra a pohrozil zavedením cel |
Poslanec parlamentu Khandelwal uvedl, že Indie je nyní připravena využít výhodu, kterou přes noc vytvořilo 145procentní clo vůči Číně v mnoha odvětvích včetně elektroniky, automobilových dílů, textilu a chemikálií.
Po tomtéž touží i majitelé menších továren. V cestě jim však stojí staré indické překážky, přesně takové, které se reformám bránily celá desetiletí, uzavírá The New York Times.
