Vleklé ekonomické embrago, které na Írán po revoluci v roce 1979 uvalily Spojené státy a velká část evropských zemí, před necelými pěti měsíci skončilo. Ekonomickou šanci v podobě znovuotevírající se ekonomiky nyní cítí také Indie.
Porážka íránských jestřábů těší byznysmeny |
Tamní premiér Narendra Modi v neděli navštívil Íránské hlavní město Teherán, kde mimo jiné podepsal strategickou smlouvu na rozšíření přístavu v íránském městě Čáhbahár. Indie přispěje zmíněných 500 milionů dolarů na výstavbu a dalších 16 miliard dolarů na rozvoj bezcelní zóny přístavu, uvedl server Quartz.
Projekt má ale rozsáhlešjí ambice než jen vznik volné zóny obchodu. „Společně můžeme spojit Indii s Afghánistánem a zeměmi střední Asie,“ prohlásil íránský prezident Hassan Ruhání. Od začátku je Čáhbahár koncipován tak, aby zajišťoval obchod mezi Íránem a Indií.
Brána do střední Asie
Pro Indii bude ale přístav fungovat také jako pomyslná brána do Afghánistánu a střední Asie, protože s Pákistánem nemá nejvřelejší vztahy. Cesta z Indie do Ruska a střední Asie vede totiž právě přes Írán. Pro Írán je zase přístav příležitostí, jak rozšířit řady svých obchodních partnerů.
Na konceptu se zástupci Indie a Íránu dohodli už v roce 2003, jednání následně pokračovala během roku 2004. Projekt ale nikdy pořádně neodstartoval. Volání indických firem po vybudování přístavu ale trvá. Převážet zboží přes sousední Pákistán je kvůli špatným politickým vztahům nemožné.
„Pákistán dělá vše proto, aby se náklady převážené přes jejich území opozdily,“ vysvětlil G Parthasarathy, bývalý indický diplomat působící v Pákistánu. „To je vážný problém, pokud se jedná o citlivé věci, pak musíme využít íránského přístavu Bandar Abbas, který je mnohem vzdálenější, takže se nám doprava prodraží,“ dodal.
Křehká rovnováha v Asii v nebezpečí
„Čína a Rusko posílily díky ekonomickým sankcím Západu svůj vliv v Íránu. Země ale nechce ponechat těmto dvěma velmocím částečný monopol na některá odvětví ekonomiky,“ vysvětlila Ariane Tabatabai ze Střediska strategických a mezinárodních studií v University of Georgetown.
Pákistán odděluje Írán a Indii a vybudování přístavu může posílit mocenské postavení v regionu druhé nejlidnatější země světa. Indii se navíc otevře cesta do Turkmenistánu a Kazachstánu, které mají bohaté zásoby nerostných surovin. Přístav Čáhbahár je k přístavům v indickém státě Gudžarát blíže než třeba vzdálenost z Nového Dillí do Bombaje. Přes Írán do Ruska a Afghánistánu se pak zboží bude přepravovat po nových silnicích.
Jenže velké investice můžou narušit křehkou rovnováhu v regionu. Čína například v současnosti rozšiřuje strategický přístav v pákistánském Gwadaru. Ten se nachází jen 72 kilometrů od Čakbaháru. Peking ale investuje také v Íránu. Krátce po skončení ekonomických sankcí obě země podepsaly smlouvu o rozšíření vzájemného obchodu o 600 miliard dolarů v budoucích deseti letech.
Celkově jsou regionální otázky v tomto ohledu svízelné. Pokud Indie bude nadále rozšiřovat vazby na Írán, jistě toto počínání neujde pozornosti Izraele a Saúdské Arábie, velkých rivalů Teheránu. Jenže právě Izrael a Saudská Arábie jsou pro Indii důležitým partnerem.
„Indie udržuje vyrovnané vztahy mezi saúdskými sunnity, íránskými šíity a izraelskými židy,“ vysvětlil Sanjaya Baru ze Střediska mezinárodních a strategických studií. Ten věří, že ji všechny tři zmiňované národy respektují.
