Ze seriálu Hra na oliheň (Squid Game), 2021

Ze seriálu Hra na oliheň (Squid Game), 2021 | foto: Profimedia.cz

Hra na oliheň je pro mnoho Korejců realitou. Občany trápí obrovské dluhy

  • 54
Seriál Squid Game, v českém překladu známý jako Hra na oliheň, v posledních týdnech sklízí úspěchy. Kromě toho, že se během pouhého měsíce stal vůbec nejsledovanějším seriálem, který kdy Netflix vysílal, streamovací platformě vydělal už téměř miliardu dolarů. Pro některé Jihokorejce je však seriál traumatizujícím odrazem rychle se vyvíjející společnosti, kde se však obrovská část obyvatel potýká s vysokými dluhy.

Ačkoliv má současný seriálový hit Netflixu smyšlený děj, vysoké dluhy, se kterými se protagonisté pořadu potýkají, jsou pro mnoho Jihokorejců realitou. Jižní Korea se totiž v posledních letech snaží bojovat s rostoucí zadlužeností obyvatelstva, příjmovou nerovností mezi jednotlivými skupinami, nedostatkem příležitostí na trhu práce a také opakující se finanční krizí.

Pro mnohé Jihokorejce je pak těžké se na seriál dívat, protože jim některé scény bohužel připomínají jejich vlastní život, který je zatížen obrovskými dluhy. Jedním z nich je i třeba Lee Chang-heun, o jehož příběhu informovala agentura Bloomberg. Byl zaměstnaný v automobilce SSangyong Motors, která v roce 2009 propustila 2600 zaměstnanců a požádala o ochranu před bankrotem.

Pan Lee po svém vyhazovu trpěl těžkými depresemi, které nezlehčovaly ani nabalující se finanční potíže. I přesto, že po vleklých soudních sporech a zásahů státu se pan Lee a stovky jeho kolegů nakonec v posledních letech do práce vrátili.

Vše se ale bohužel stalo až poté, co po uzavření automobilky mnoho bývalých zaměstnanců, kteří v místě bydliště zoufale hledali jiné pracovní uplatnění, spadli do obrovských dluhů a někteří dokonce pod tlakem situace spáchali sebevraždu.

Ačkoliv se totiž vyhození zaměstnanci snažili najít jinou práci, skončilo to většinou neúspěchem. Propuštění dělníci byli totiž zařazeni na seznam potencionálních zájemců o práci v jiných automobilkách, ale jiné fabriky je často považovaly za militantní dělnické aktivisty a místo jim tak nenabídly.

„Ve Squid Game jsem viděl příběhy, které mi byly povědomé. Bylo tam ukázáno, že některé postavy se třeba po propuštění z práce snaží prodávat kuřata a nebo se živí jako řidiči opilých lidí, což jsou způsoby, jakými si snažili vydělávat i někteří mí propuštění přátele, z nichž se několik bohužel zabilo,” říká pan Lee.

Podle lékařské zprávy z Korejské univerzity z roku 2016 vyšlo najevo, že minimálně 28 propuštěných zaměstnanců spáchalo sebevraždu. Sami nezaměstnaní a jejich okolí pak také trpěli vážnými zdravotními problémy, které byly často vyvolány nebo propojeny s posttraumatickou stresovou poruchou.

Vyhazov pana Leeho a jeho kolegů v roce 2009 byl totiž pro mnohé velkým traumatem. Propuštění dělníci automobilku na několik týdnů obsadili a protestovali proti svému vyhazovu, ale byli rozehnání pořádkovou policií, která na ně útočila obušky, vodními děly a slzným plynem. Při tomuto střetu s policií byly zraněny desítky lidí.

Zadlužená Korea

Téma sociální a ekonomické nerovnosti je v posledních letech velmi častým motivem, který se objevuje v jihokorejských seriálech a filmech. O rodině ve finančních potížích, která se snaží infiltrovat do velmi finančně zajištěné rodiny, pojednává i například snímek Parazit Bong Joon-hoa, který sklidil úspěch na Oscarech.

Jako dítě, ale levnější. Jihokorejci si raději pořizují mazlíčky a vymírají

Jižní Korea je sice jednou z nejrychleji rostoucích asijských ekonomik, jelikož po zničující korejské válce v letech 1950 až 1953 se v posledních dekádách dostala i díky technologickému gigantovi Samsung mezi technologicky i ekonomicky velmi vyspělé země. 

Mnoho obyvatel však zažívá i temnou stránku tohoto rychlého ekonomického růstu, jelikož právě rychlá obnova země po válečném konfliktu více rozevřela pomyslné nůžky mezi sociálními skupinami.

Mnoho Jihokorejců se tak momentálně potýká s tím, že neví, jak se mají prosadit ve společnosti a vybudovat si kariéru, jelikož v zemi je nedostatek pracovních příležitostí. 

Tuto situaci se tak snaží řešit tím, že se stěhují do větších měst, kde je sice příležitostí o něco více, ale jsou zde opravdu vysoké ceny bydlení, které neustále stoupají a zoufalí Jihokorejci v tíživé životní situaci si často půjčují obrovské sumy peněz a nebo peníze, které mají, vkládají do velmi riskantních investic s vidinou rychlého, snadného a vysokého výdělku.

Na základě těchto jevů pak v posledních letech prudce stoupá dluh korejských domácností, který momentálně přesahuje v přepočtu 1,5 bilionu dolarů a nyní převyšuje roční ekonomický výkon státu. Zároveň špatná finanční situace mnoha rodin negativně dopadá i na porodnost, Mladé páry si kvůli řešení problémů s penězi nemohou dovolit založení rodiny.