Zatímco Evropa a Asie čelí prudkému růstu cen plynu a jeho hrozícím nedostatkům, američtí exportéři zkapalněného LNG mají jedny z největších finančních zisků v historii odvětví. „Trumpova válka z vlastní vůle je zlatý důl pro americké exportéry LNG a katastrofa pro všechny ostatní,“ říká analytik Seb Kennedy ze společnosti EnergyFlux.
Terminály ve Spojených státech už nyní běží na 100 procent kapacity, takže nemohou dodávat větší objemy plynu. Profitují však z vyšších cen na stávajících dodávkách. Pro americký fosilní průmysl je blokáda klíčového Hormuzského průlivu čistý jackpot – miliardy dolarů navíc, posílení geopolitické dominance a ještě větší závislost Evropy na americkém plynu, píše portál eubrief.sme.
Ropa a plyn kvůli bojům v Íránu prudce zdražují. Dolar posiluje, koruna ztrácí |
Brusel mezitím svolává krizová jednání a připravuje společné nákupy plynu. Momentálně jsou zásobníky podle údajů Gas Infrastructure Europe naplněné pouze na 29,98 procent, což je výrazně pod loňskými 40 procenty a ještě výrazněji pod pětiletým průměrem, který se v tomto období pohybuje kolem 54 procent.
Evropská komise však podle kritiků řeší následky, nikoli podstatu problému, kterou je značná závislost na dovážených fosilních palivech. Kvůli tomu se každé geopolitické napětí, ať už v Perském zálivu, Rusku nebo kdekoli jinde, téměř okamžitě promítá do evropských cen energií a účtů domácností i firem.
Proč Spojené státy profitují
Když Katar, druhý největší exportér na světě s produkcí 80 miliony tun LNG ročně po dronovém útoku na Ras Laffan zcela zastavil výrobu zkapalněného zemního plynu z důvodu „vyšší moci“, globální nabídka LNG se okamžitě zmenšila o přibližně 20 procent. Tankery přestaly proplouvat Hormuzským průlivem a katarské dodávky, z nichž většina směřuje do Asie a Evropy, zůstávají zablokovány.
Evropské ceny plynu vyskočily 2. března o 40 až 54 procent – z 32 eur za megawatthodinu (eur/MWh) na 46 až 48,66 eur/MWh. Asijské ceny (JKM) stoupaly podobně. Tento globální šok automaticky zvyšuje ceny všech dostupných nákladů LNG včetně těch amerických.
USA se staly první zemí, která za rok vyvezla přes 100 milionů tun LNG |
USA jsou od roku 2016 největším světovým exportérem LNG a jejich terminály (Sabine Pass, Corpus Christi, Plaquemines, Freeport atd.) jsou situovány v Mexickém zálivu. Ten je zcela mimo dosah íránského konfliktu a náklady LNG z těchto terminálů nejsou vystaveny riziku fyzického přerušení dodávek.
Evropa se po roce 2022 plně spoléhá na americký LNG, jímž nahradila ruský potrubní plyn. USA dnes pokrývají 50 až 60 procent evropských dovozů LNG, což je podle odhadů až třetina celkových dovozů plynu do EU, zdůrazňuje portál eubrief.sme.sk.
Bruselu chybí dlouhodobá strategie
Je možné, že Evropa čelí další energetické krizi. Problém je o to vážnější, že do jarních měsíců vstupuje mnoho členských zemí s mimořádně nízkou úrovní zásob plynu.
Evropská komise tvrdí, že bezprostřední fyzické výpadky plynu členům EU díky dodávkám z Norska a z USA nehrozí. Tato prohlášení však ceny suroviny samy o sobě nesníží. Zůstane-li Hormuzský průliv uzavřen déle, trh bude reagovat bez ohledu na koordinační setkání v Bruselu.
Cena ropy a plynu kvůli konfliktu v Íránu dál roste, tankery se oblasti vyhýbají |
Právě na tento rozdíl mezi krizovým managementem a strukturální zranitelností upozorňuje Simone Tagliapietra z think-tanku Bruegel. „Hrozba pro bezpečnost dodávek tady a teď a rozsah problému bude záviset na délce výpadku. Evropa by měla vypracovat scénář, ve kterém krize potrvá týdny až měsíce, ne dny.“
Tagliapietra zároveň tvrdí, že samotné zvládnutí aktuálního šoku nestačí. Pokud se EU omezí jen na drahé doplňování zásobníků a krátkodobé úspory, zůstane vystavena stejnému riziku při dalším geopolitickém konfliktu. Jeho hlavní odkaz je, že řešením není masivní nákup plynu za každou cenu, ale zrychlení energetické transformace – více obnovitelných zdrojů, vyšší energetická efektivnost a nižší poptávka po plynu v průmyslu i domácnostech.
