Začínalo to přitom nenápadně. Amerika o věcech spojených se sexem či snad přímo s ochranou proti otěhotnění nechtěla nic slyšet. O prvních antikoncepčních novinkách se tak mluvilo zásadně opisem - jako o drogistických přípravcích sloužících hygieně. Kdyby se nabízely pod pravým jménem, ulicemi by pochodovaly protestní průvody a obchodům by hrozilo podpálení.
Dobový inzeráTŽenský časopis McCall’s v roce 1933 oznamoval: Nejčastější milostný trojúhelník: |
Inzeráty, kterých se najednou všude objevily stovky a stovky, masírovaly ženy tvrzením, že pokud nenasadí antikoncepci, pardon, ženskou hygienu, jsou na nejlepší cestě nejen k nechtěnému těhotenství, ale v jeho důsledku i k nemocem, zoufalství a manželským neshodám. Ženy se mohly dočíst, že pokud ignorují moderní metody "ženské hygieny", pohrávají si s celoživotním trápením.
Inzeráty měly velký úspěch. Ženy, které jejich kódované řeči velmi dobře rozuměly, náležitě vystrašily, a tak se na jejich děsu mohl začít stavět dobrý byznys.
Výrobcům teď zbývala poslední věc - dokázat přípravek vystrašeným Američankám diskrétně dodat. Prodej antikoncepce byl totiž v té době nezákonný. Výrobci tak v obchodních domech sehrávali stejnou hru jako v inzerátech - antikoncepci nabízeli schovanou v odděleních driógerie v regálech bez zvláštního označení hned vedle mýdla a zubní pasty.
Obchodníci ale brzy zjistili, že se ženy stydí ženské přípravky před očima druhých prohlížet a nést je ke kase. Zřizovali proto pro ně oddělené koutky "osobní hygieny", kde se kromě antikoncepce prodávaly vložky a tampony a kde ženy mohly nakupovat důstojně a v klidu. Nikdo je nemohl vidět a obsluhovaly je jen prodavačky.
Antikoncepce živila podomní obchodníky
Ale přesto bylo jasné, že část trhu pořád leží ladem. Mnoho žen se stydělo chodit i do koutků osobní hygieny, a některé ženy jednoduše žily příliš daleko.
I to se ale dalo vyřešit. Stačilo docházet k zákaznicím až domů. Nebo zřídit zásilkovou službu. A přesně to se stalo. V prudérní Americe, kde ve filmech manželské páry nesměly spolu ani uléhat do postele, se posílala antikoncepce poštou.
Desítky firem najaly své vlastní podomní prodejce, aby pročesávaly celé městské čtvrtě. Vždycky to byly ženy, protože, jak jedna firma upozorňovala v letáku, "jsou intimní problémy, o nichž se stydíte hovořit i s lékařem".
SERIÁL O KRIZI 30. LETpřehled jednotlivých dílů 22. října - Krach na Wall Street 26. října - Muži a ženy během krize 29. října - Co se dělo na silnicích 2. listopadu - Sex a antikoncepce 5. listopadu - Krize v Československu |
Společnost s názvem Dilex, institut moderní medicíny, vytvořila pět skupin žen, které obcházely v newyorských ulicích dům od domu, dveře po dveřích. Prodejkyně chodily oblečené jako zdravotní sestry. Reportérka časopisu Fortune se dostala do jedné z těchto "úderných skupin" a zjistila, že tyhle ženy ve skutečnosti sestrami vůbec nejsou a o zdravotnictví vědí snad jen to, že když je někdo nemocný, má ležet v posteli.
Masivní kampaň se vyplatila. Ze snahy manželských párů mít pod kontrolou následky vlastního milování žilo celkem dobře na čtyři sta firem vyrábějících antikoncepci, majitelé obchodních domů i podomní obchodníci, zasilatelské domy i obyčejní podvodníci.
Časopis Fortune si tak v roce 1938 všímá, že zcela nové podnikatelské odvětví svou dravostí a zisky překonává většinu ostatních. Za antikoncepci ročně Amerika vydala 250 milionů dolarů. To bylo víc, než kolik utratila u holičů a kadeřnic. Bylo to dokonce víc, než kolik nechala u klenotníků a ve zlatnictvích.
Antikoncepce se tak stala" vítězem" bídy. Když krize začínala, drtivá většina rodin spoléhala na přerušovanou soulož nebo prezervativy. O deset let později však už třetina párů svěřovala budoucnost rodiny do rukou "ženské hygieny".
|