Hudbu poslouchám z flashky při cestách autem a pro ten poslech je takový záznam dostačující a mnohem pohodlnější než vozit a měnit vinyly na gramecu. A doma dokonalá dynamická sluchátka - poslouchám sám a nenutím poslouchat sousedy 50 m okolo.

Krásná hračka. Pro někoho póza, pro jiného snobárna a někdo možná opravdu věří, že zvuk vinylu je lepší. Asi jako krásné lampové zesilovače. Ta záře žhavení. To krásné přechodové zkreslení díky charce flašek. To se musí zažít. K tomu ideálně zlaté kabely k bednám, aby přenesly těch asi 16 kHz, které člověk dokáže slyšet. Chyběl tomu už jen ten gramec ... Romantika sama.

A k lampovému zesilovači za půl mega patří ještě speciální napájecí kabel za minimálně 60 litrů. Bez něj by to nehrálo...

Tak si říkám, k čemu je vlastně dobré mít vinyl s často zmršeným remasterem, popřípadě už s originálem, kdy se dnes zcela běžně vytáhnou nahoru hloubky, střed a výšky, aby to hrálo dynamicky na čemkoliv za pár kč. Dobu analogu jsem si užil do sytosti a mám v tom dodnes nemalé finance, ale přesto jsem rád za pokrok a celou tu hromadu desek (CD/Vinyl) mám na NAS se zálohou a novou muziku už taky kupuji pouze v digi bezztrátových formátech, protože ten komfort při přehrávání, skladování a tagování skladeb je úplně někde jinde. Garantuji, že pokud bych pustil gramec, ale na vstup zesilovače zapojil D/A převodník a tahal to z NASu ve Flac nebo Wav, naivové si budou chrochtat blahem, jak ten vinyl nádherně hraje Ale chápu, že ten rituál s pouštěním desek někomu může chybět a také ono občasné praskání, sem tam nevyváženost středu, ale většině to chybět opravdu nebude.

Tak to je rozdíl asi jako dát si narychlo klobásu u stánku nebo si dát bohatý oběd s několika chody a s hromadou času. To první se týká toho streamování. Mám taky terabajty muziky na HDD, ale už jsem to léta nepustil. Ani nevím proč to mám. Snad pro každý případ. Natvrdle si jedu své SACD (sice taky digitál, ale tzv. lossless se může stydět) a vinyly. Nejraději původní vydání. Bez "úprav".

Co se týče převodníků a "vytahování tónů", to je znehodnocení muziky a dělá to barbar. Vždy jen Direct.

Nejde ani tolik o zvuk. Jde o to, že si vytáhnete SP 45 rpm pustíte si Semafor z r. 1962 a to nádherné škrčení a praskání a trochu si zavzpomínáte na dětství. Nic víc za tím pro mě není. A ne všechno je digitalizované. Třeba Spejbl a Hurvínek namluvený Skupou, co je na deskách z 50. let 0

po našich rodičích.

Vinylová deska hraje kvalitně jen při prvním přehrání. Při něm je třeba současně obsah přetočit na jiné médium - nejlépe na kvalitní magneťák s fungl novou, ještě nepřemazanou páskou - a pak už poslouchat jen z něj. Jinak je to všechno poslech 2. kategorie.

Nesmysl.

Prý zájem. O moje desky z 60. let nikdo zájem nemá.

Tak zalezi co na nich je, ze.

To je skvělé, i na BBC byla reportáž jak prudce roste zájem o vinyl. Lidi to chtějí mít, vlastnit, ne jen si pustit stream.

To je sice pěkné, že se Vinyly vracej do módy, ale jsou vinyly a vinyly. Pokud celej řetězec nahrávání, editace, mixu a masteringu probíhá čistě na analogové úrovni (což je mimochodem ukrutně drahý) tak tam ten smysl je. Vše ostatní je jen póza.

Je to jako jít do super luxusní pizzerie a tam si nechat naservírovat mraženou pizzu z Albertu....:DDD

Ono je to tak, že vinyl má projev diametrálně odlišný od digitálního záznamu. Je však jen málo lidí, kteří ten rozdíl poznají. A těm ostatním je to jedno. Sám jsem majitelem určité sbírky vinylů ještě z doby předlistopadové, ale protože vím, jaké jsou moje poslechové (ne)schopnosti, nepídím se po špičkové gramofonové a zesilovací technice. A takových bude mnoho.