Původním plánem, přitom bylo na červencovém zasedání sazby zvýšit o 0,25 procentního bodu a až v září dorovnat na půl procenta. Jestřábí otočku ECB zřejmě učinila také vlivem oslabování společné evropské měny, která v jednu chvíli zamířila až pod úroveň amerického dolaru.
Slabé euro zvyšuje cenu dováženého zboží a tím podporuje růst cenové hladiny v eurozóně. Už ve středu euru k lepšímu kurzu pomohly právě zvěsti o tom, že je ve hře zvýšení sazby o 50 bazických bodů, euro posílilo i nyní.
Ve svém tiskovém prohlášení ECB uvedla, že ve snaze dosáhnout dvouprocentního inflačního cíle napříč eurozónou může sazbu na dalším zasedání ještě zvýšit.
ECB ohledně zvyšování sazeb stála před nelehkým dilematem. Míra inflace v eurozóně si navýšení sazeb sice žádala už delší dobu, centrální banka ale musí při svém rozhodování brát ohledy také na své zadlužené členy. Těm totiž vyšší sazby prodražují půjčky, což je může snadno dostat do finančních potíží.
Nynější situace tak více než kdy jindy ukázala, jak moc může být náročné aplikovat stejnou monetární politiku pro celek složený z tak odlišných částí, kterými jednotlivé ekonomiky eurozóny jsou. To nicméně dokazuje i velmi odlišná míra inflace v jednotlivých členských zemích.
Inflace v zemích Evropské unie v červnu vystoupila na rekordních 9,6 procenta, oznámil v úterý evropský statistický úřad Eurostat. V zemích eurozóny míra inflace poskočila z květnových 8,1 procenta na 8,6 procenta, což je také rekord. Inflace v jednotlivých zemích eurozóny se přitom velmi liší. Vedou pobaltské země, první příčka patří Estonsku, které má inflaci ve výši 22 procent, Lotyško 20,5 a Litva 19,2 procenta.
Nejnižší inflaci ze zemí eurozóny má Malta (6,1 procenta), o čtyři desetiny procenta má vyšší inflaci Francie. Z našich sousedů, kteří jsou členy eurozóny, je na tom nejlépe Německo (8,2 procenta). V Rakousku inflace zrychlila na 8,7 procenta a Slovensko má inflaci dosahující 10,8 procenta.
Záchrana pro zadlužené jižní křídlo?
Svůj záměr zvýšit základní úrok ECB oznámila už začátkem června. V návaznosti na to musela svolat mimořádné zasedání, aby projednala reakci na rychle se zvyšující rozdíly výpůjčních nákladů mezi italskými a německými dluhopisy, které v reakci na její oznámení přišly. V tom úplně nejhorším případě by hrozilo, že růst výnosů dluhopisů povede k situaci, kdy se zadlužené státy jako například Itálie ocitnou v situaci, kdy nejsou schopny splácet své stávající dluhy a mohou se už jen kvůli samotné obsluze dluhu dostávat do větších rozpočtových schodků.
Ekonomové proto upozornili, že tento fenomén může citelně ohrozit finanční stabilitu jižního křídla. Špatnou zprávou je z tohoto pohledu i čerstvá politická krize v Itálii, která ještě zvyšuje tlak na cenu italských půjček.
Evropská centrální banka z toho důvodu na svém zasedání souhlasila s poskytnutím další pomoci zadluženým zemím měnového bloku a schválila nový program nákupu dluhopisů nazvaný Transmission Protection Instrument, který má omezit růst výpůjčních nákladů dluhopisů a eliminovat tak finanční roztříštěnost.
„ECB by nakupovala dluhopisy takových zemí, které jsou fundamentálně zdravé a netrpí žádnými vnitřními nerovnováhami. Nákupy by probíhaly pouze tehdy, pokud by banka vyhodnotila, že k růstu výnosů došlo spíše kvůli negativnímu tržnímu sentimentu,“ vysvětluje, jak má opatření fungovat, Tomáš Pfeiler ze společnosti Cyrrus.
Dodává ale, že celkově ECB poskytla málo detailů a její kroky nejsou zcela transparentní. „Je vidět, že ECB má strach z rozpadu eurozóny. Je proto ochotná zemím nabídnout možnost snížit si náklady financování pro případ, že by začaly mít potíže. ECB ale řeší až příliš svou politickou stabilitu, k té cenové je naopak hodně opatrná. Zvýšení o 50 bazických bodů je podle některých ohlasů hodně, i tak jsou ale sazby opravdu velmi nízko.
S tím, že v plánu chybí detaily souhlasí i Petr Bartoň z investiční skupiny Natland. „ECB očekává, že samotné vyhlášení programu sníží úrokový příplatek oproti Německu, jaký na trzích musí platit jižní státy kvůli svému vysokému zadlužení. Pokud by k tomu nedošlo samotným vyhlášením, bude centrální banka kupovat vládní dluhopisy jižního křídla – avšak nemá to v plánu dělat za nově vytištěná eura, aby tak ještě nezvyšovala inflaci v eurozóně,“ vysvětlil Bartoň a dodal, že samotná schopnost jižních zemí splácet i bezpříplatkové úroky svých dluhů bude záviset na tom, kam až úrokové sazby vystoupají.
„Jednou rukou ECB utahuje šrouby monetární politiky, když zvyšuje základní úrokovou sazbu, a zvedá tak cenu peněz. Druhou rukou ECB ale přislíbila formu kvantitativního uvolňování tím, že bude vykupovat dluhopisy zemí eurozóny, které jsou extrémně zadlužené a zvýšení základní sazby jim prodražuje splácení jejich dluhu. Nikdo si není jistý, jaké důsledky tato schizofrenní politika (jakkoliv pochopitelná) bude mít,“ uvedl pro ČTK analytik společnosti Portu Filip Louženský.
