Zatímco Evropská unie staví mimo zákon jen tři neonikotinoidy, ve Francii nemohou zemědělci používat pět těchto pesticidů. Pěstitelé cukrové řepy přitom říkají, že neonikotinoidy jsou jediným řešením v boji proti zeleným mšicím.
„V okamžiku, kdy dojde k zákazu neonikotinoidů, nemají zemědělci adekvátní náhradu, která by ochránila rostliny. Ve Francii se nyní rozšířily mšice, které roznáší virovou žloutenku, což je choroba napadající mimo jiné i cukrovku. Tamější pěstitelé mají dnes výpadky výnosů třicet až padesát procent,“ komentuje Martin Pýcha ze Zemědělského svazu ČR.
Před dvěma lety se Francie dostala do soudního sporu s tamějším Sdružením pro ochranu rostlin. Asociace argumentovala tím, že tvrdý zákaz neonikotinoidů není v souladu s evropskými regulacemi. Nyní dala Evropská unie za pravdu Francii. Zákaz totiž podle soudu uspokojivě demonstruje potřebu „omezit vážné riziko pro zdraví lidí, zvířat a životního prostředí,“ cituje ho Deutsche Welle. Kvůli výpadkům výnosů, o nichž mluví Pýcha, však francouzské Národní shromáždění udělilo pěstitelům cukrové řepy výjimku a to až do července 2023.
Francie je navíc jedním z nejdůležitějších evropských pěstitelů cukrové řepy, odvětví přímo zaměstnává 46 tisíc lidí. „Zemědělci tam říkají, že pokud nebudou schopni cukrovku do budoucna pěstovat, tak s tím přestanou a zaměří se na jiné plodiny. Národní shromáždění jim proto schválilo výjimku, protože prostě konstatovalo, že adekvátní náhrada není,“ uvádí Pýcha.
Ani s udělenou výjimkou však nejsou všichni spokojení. Tamější strana Zelených obviňuje prezidenta Emmanuela Macrona z toho, že zanedbává své ekologické závazky. Environmentalisté mluví o dlouhodobém dopadu používání chemikálií na životní prostředí. Podle mnoha studií neonikotinoidy poškozují reprodukční schopnost včel a jejich schopnost hledat potravu. Rovněž snižují odolnost včel vůči nemocím.
Otrávené plodiny
„Osivo namočíte do té látky, a v okamžiku, kdy rostlina vzchází, tak čerpá živiny z obalu osiva,“ popisuje Pýcha proces moření, kterým se aplikují neonikotinoidy. „Když tedy namoříte osivo, které je následně v zemi, tak stejně včely s pesticidem nepřijdou do styku,“ míní Pýcha.
Potravináři žádají po Británii tvrdší pravidla pro ochranu deštných pralesů |
S tím nesouhlasí Antonín Přidal z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty Mendelovy univerzity. „Osivo se povrchově ošetří tak, aby pesticid ulpěl na povrchu. Při vzcházení rostlinka koření v roztoku toxinu, který přijímá kořenovým systémem. Tím se klíční rostlinka stává akutně toxickou,“ uvádí Přidal.
„Kritici argumentují tím, že včela na to nelétá, pokud to nekvete. Ale existují důkazy, že rostliny tyto látky metabolizují, ukládají je do svých kořenů a exportují do pylu nebo do nektaru. A pak se mohou a nemusí stát toxickými i v době květů,“ vysvětluje.
„Chápu, že zrovna na cukrovce to nemusí být takový problém, protože ona nekvete, včela na to nelétá a riziko je velmi malé. Problém je, že tyto látky mají tendenci v prostředí zůstávat. Každá látka, kterou dáváte do prostředí, a která je toxická, tak pokud není přírodně identická, tak se prostě nemění a nebo se změní na jinou toxickou formu. Ale dnes již nejde pěstovat plodiny jinak než tak, že je otrávíme, aby je nikdo v okolí nežral,“ uzavírá Přidal.
