Ve vlhké galapážské vysočině, obklopena vysokými kmeny šupinatých stromů, má bioložka Carolina Proañová hlavu u země a kontroluje hnízda, zda v nich nenajde nová vejce. Dlouhodobě se snaží zachránit buřňáka galapážského (Puffinus subalaris), kriticky ohroženého černobílého mořského ptáka.
Buřňák je známý tím, že si staví hnízdo právě na Galapágách a každý rok se v období páření vrací na stejné místo. Na své rodinné farmě na ostrově Santa Cruz bioložka vyznačila bezpečnou oblast pro hnízda buřňáků a snaží se je přilákat přehráváním nahrávky jejich volání z reproduktoru. Oblast pak monitoruje pomocí kamerových pastí.
Když tuto lokalitu navštívila před několika měsíci, našla nedaleko hnízd dva mrtvé dospělé jedince. Napadli je toulaví psi, které na ostrovy přivezli lidé a kteří jsou stále větší hrozbou pro místní biologickou rozmanitost. Při prohlížení záběrů z kamerových pastí si také všimla kočky, která číhala v okolí hnízdiště ptáků. „Již déle pozoruji zavlečené zvířecí druhy, je to hrozné,“ říká.
Mazlíčci jako postrach
Hlavními problémy Galapág jsou prudký rozvoj cestovního ruchu a růst počtu obyvatel v posledních letech. Obojí se od roku 1959, kdy zde byl vytvořen galapážský národní park, neustále zvyšuje. Park chrání 97 procent plochy souostroví a pouze tři procenta ponechává k dispozici pro osídlení lidmi. Jen v roce 2023 ale prošlo ostrovy téměř 330 000 návštěvníků, což představuje 23procentní nárůst proti předchozímu roku. Na čtyřech obydlených ostrovech dnes žije asi 29 000 lidí, které zaměstnává především turistický průmysl.
Žádné jídlo s sebou, astronomické ceny. Galapágy jsou živou laboratoří evoluce |
Pro bioložku Proañovou není problém koexistence lidí a zvířat v tomto jedinečném ekosystému, ale způsob, jakým zde lidé žijí a cestují, jako by to bylo jakékoli jiné město na světě. Jedním z největších zel byl podle ní příchod cizích druhů. Patří mezi ně i záměrné šíření zvířat, která mají uspokojit místní poptávku po domácích mazlíčcích, jako jsou psi a kočky. Ty lidé ale často opouštějí a zvířata pak napadají ptáky a mláďata leguánů nebo žerou jejich vejce. Patří sem také brouci a paraziti neúmyslně zavlečení nákladními loděmi přivážejícími stavební materiál a potraviny. Přibližně 75 procent potravy na Galapágách totiž pochází z pevniny.
Pro galapážské ptáky je obzvláště smrtelná parazitická moucha Philornis downsi známá jako ptačí upír. Ta klade vajíčka do hnízd a zabíjí nebo oslabuje vylíhlá mláďata. Je spojována s úbytkem pěnkavy mangrovové a pěnkavy střední, endemických druhů, které jsou již kriticky ohroženi. Zavlečeny sem byly také desítky druhů hmyzu.
Možná na to padnou vaše úspory, cesty na Galapágy ale litovat nebudete |
„Je velmi složité udržet kontrolu biologické bezpečnosti Galapág. Není tu dostatek personálu a dokonce ani karanténní místo, kde by se dalo zkontrolovat všechno, co sem dorazí,“ říká bioložka Proañová.
Dalším problémem Galapág je i hospodaření s vodou. Chybí zde účinné vodní hospodářství a kanalizace, což často vede k vypouštění kontaminované vody do moře. Málokde se také odpovědně nakládá s odpady, neboť místní skládky jsou dlouhodobě neudržované a mění se v hory odpadků přetékající přes bezpečnostní bariéry.
Pořád ještě není tak zle
V průběhu let vyčerpal některé mořské druhy, jako jsou mořské okurky, humři nebo kanic plachetník, nadměrný rybolov. Od vypuknutí pandemie se na Galapágách množí zprávy o tom, že někteří místní rybáři používají dlouhé lovné šňůry využívající jeden hlavní vlasec dlouhý až 50 metrů s háčky s návnadou, které jsou v určitých intervalech připevněny kratšími odbočkami, což zvyšuje její účinnost. Tím je obtížnější kontrolovat všechny mořské živočichy, kteří se na háčky chytí, což ohrožuje žraloky a dokonce i mořské ptáky.
Žraločí dálnice u Galapág je v ohrožení. Biologové bojují za její záchranu |
„Lepší řízení galapážského rybolovu by mohlo rybářům pomoci získat přístup k vyšším cenám za své produkty, aby se nemuseli uchylovat ke škodlivým rybolovným praktikám,“ říká Alex Hearn, profesor biologie na ekvádorské univerzitě v Quitu. To by mohlo zahrnovat instalaci kamer na rybářské lodě, aby se zajistilo, že ryby, jako je tuňák, jsou loveny zodpovědně, a následný prodej těchto produktů na místě za vyšší cenu se speciální pečetí zodpovědného rybolovu.
Gunter Reck, nedávno penzionovaný profesor biologie a spoluředitel Institutu aplikované ekologie na téže univerzitě, si nemyslí, že tyto vnější tlaky ohrožují galapážské ekosystémy. Varuje však, že je třeba se jimi zabývat. Reck říká, že během jeho padesátiletého působení na ostrovech se opakovaně objevovaly obavy z přelidnění a turismu, ale tyto ekosystémy zůstaly i přesto nedotčené. Díky ochranářskému úsilí se také podařilo zachránit několik druhů, například leguány a želvy.
„Všechny problémy tu jsou, ale mnoho lze dosáhnout i nápravnými opatřeními. Musíme na tom dál pracovat,“ uzavírá podle The Guardianu Reck.
