Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Reuters

Strašák recese obchází Evropu. Po Německu může dopadnout i na Česko

  • 195
V klíčových zemích eurozóny klesá důvěra v ekonomiku. A nejen ta. Už i reálné výsledky, například z německého průmyslu, ukazují, že optimistická očekávání jsou spíše přáním státníků. Manažeři se bojí, že je globální napětí stáhne pod vodu.

Hrozba recese v eurozóně, o níž se v posledních měsících stále hlasitěji mluví, zdaleka není zažehnána. Naopak. Jak ukazují čerstvá data, evropští manažeři hledí do budoucna stále s většími obavami. Index PMI, který měří podnikatelskou náladu, poklesl v lednu na nejnižší úroveň za pět a půl roku.

Nejde však jen o očekávání šéfů klíčových firem, tedy měkká data. Z hlavních ekonomik eurozóny, které ještě před dvěma lety rostly více než dvouprocentním tempem, nepřicházejí v posledních měsících povzbudivé údaje. Na pokraji recese se ocitlo Německo a podle všeho do ní spadl i dlouhodobý potížista, Itálie.

Navíc listopadový propad průmyslové produkce – v Německu meziročně o 5,1 procenta a v eurozóně o 3,3 procenta – naznačuje, že se situace jen tak neotočí. „První várka čísel z eurozóny hlásí, že ke stabilizaci špatné nálady z konce roku zatím nedochází. A to může mít dopad i na Česko,“ říká hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.

Rizika bobtnají, varuje Draghi

Řada ekonomů varuje, že šířící se skepse by mohla sama o sobě značně přispět k propadu ekonomiky. A proto politici a lidé na klíčových postech stále hlasitěji prohlašují, že recese není na pořadu dne, aby se kvůli sílící nedůvěře ekonomika nezadrhla.

Třeba na Světovém ekonomickém fóru v Davosu jsou varovné hlasy spíše v menšině. Převládá mírný, možná povinný optimismus. „Zpomalujeme, ale stále rosteme. Pravděpodobnost recese, pokud nepřijde nějaká velká (politická) chyba nebo katastrofa, je pro letošek omezená,“ říká o světové ekonomice bývalý švýcarský centrální bankéř Philipp Hildebrand.

Jenže včera před narůstajícími riziky pro ekonomiky eurozóny varovala těžká váha, šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. „Rizika související s výhledem růstu eurozóny se změnila směrem dolů. Shodli jsme se na faktorech, které způsobily zpomalení. Jmenovitě a v první řadě se zvyšuje obecná nejistota,“ řekl Draghi.

Co ji způsobuje, se ví už dlouho. Ať už je to brexit, obchodní přetahovaná mezi Spojenými státy a Čínou či obrovská volatilita na finančních trzích. Jenže ještě před koncem loňského roku vrchní strážce eura prohlašoval, že rizika jsou „v zásadě vyvážená“.

Draghi nicméně včera ujišťoval, že hrozba recese v eurozóně je „nízká“ a že domácí poptávka, pokles nezaměstnanosti a uvolněná měnová politika – tedy záporná úroková sazba a nedávno ukončené pumpování peněz do ekonomiky prostřednictvím nákupu státních dluhopisů – přinesou v příštích dvou letech kýžené zvýšení inflace.

Kdo za to může?

Podrobný pohled na čísla ukazuje, že nálada podnikatelů z eurozóny se zhoršuje jak v průmyslu, tak ve službách. Čtvrtý měsíc v řadě padají také nové objednávky, a to stále rychleji. Stejně dlouho se snižují rovněž exporty, především kvůli problémům automobilek a slabší poptávce z Číny a Británie.

„Slabší eurozóna by se měla odrazit i na české ekonomice. Ta zatím ze závěru roku hlásila velice dobré výsledky – průmysl a maloobchod ukazují na růst HDP, a to mezikvartálně o jedno procento. Pokud slabé výkony Německa uvidíme již třetí čtvrtletí v řadě, těžko z ­toho Česko ‚vybruslí‘ bez šrámů,“ říká Bureš.

Jeho tým nedávno snížil výhled letošního růstu pro Česko na 2,6 procenta. „To ve světle mdlého výkonu eurozóny vypadá stále optimisticky. Horší evropská čísla budou silným argumentem pro opatrnější zvyšování sazeb v České národní bance. Pokud centrální banka nezvýší sazby na svém únorovém zasedání, může mít ve finále problém (pod tíhou horších statistik) zvednout letos sazby vůbec,“ dodává Bureš.

Prestižní britský server The Economist přičítá horší ekonomický výkon eurozóny jednotné měně. Všímá si, že růst ekonomiky eurozóny zaostával za růstem v jiných vyspělých ekonomikách. A to prakticky po celou dobu existence – před finanční krizí, během ní, a hlavně poté, co se z ní svět vyhrabal. „Poslední dekáda byla zvlášť brutální,“ píše The Economist.

Autor za to viní drakonická opatření k omezení vládního dluhu, která Evropa přijala během krize. Státy tak nemohou využívat rozpočtové nástroje, aby v „horších“ dobách nakoply poptávku. A navíc se ukazuje, že svázané ruce má také Evropská centrální banka, byť Draghi včera přesvědčoval o opaku.