Opatření, která mají vést k omezení dvojí kvality, jsou součástí směrnice, která má spotřebitele chránit před zavádějícími a nekalými praktikami zejména v online prostředí.
Právě regulace dvojí kvality však podle mnoha českých politiků, kteří o zákaz usilovali, dopadla fiaskem.
„Spokojená nejsem. Přijatý zákon totiž obsahuje řadu právních kliček, přímo šitých na míru velkým výrobcům, kteří z dvojí kvality mají velký byznys,“ uvedla Olga Sehnalová, europoslankyně za ČSSD, která před lety téma na půdu Bruselu přinesla.
Podobně se vyjádřili i další politici. Zaznívají námitky, že definitivně se takzvaná dvojí kvalita nezakazuje, ale zákon obsahuje celou řadu výjimek, takže potravináři budou moci z povinnosti prodávat stejný výrobek pod stejným marketingovým označením a designem vybruslit.
Několik srovnávacích testů z minulých let přitom ukázalo, že Češi, Slováci a další obyvatelé zemí zejména z bývalého východního bloku jsou šizeni prodejem výrobků, které mají jiné složení než jejich ekvivalent prodávaný v zemích jako je Německo či Rakousko.
Pod stejnými názvy se v Česku prodávaly například masné výrobky s nižším obsahem masa nebo rovnou separátem jako v případě lančmítu.
Objevila se i pizza, kterou v Česku zdobila náhražka sýra, v německé verzi však obsahovala eidam a mozzarellu, nebo džus, v němž výrobce pro český trh částečně místo pomerančů použil sladidla a jablečnou šťávu. Příkladů byla však celá řada a mluvilo se i o tom, že stejná praxe je také u drogerie.
„Mohli jsme dnes udělat definitivní tečku za debatami o množství kakaa v čokoládě v Německu a v Česku, bohužel se tak nestalo. Pro mne jako poslankyni zvolenou za Českou republiku je výsledek zklamáním,“ uvedla europoslankyně Dita Charanzová (ANO).
„Mrzí mne, že nebyly přijaty pozměňovací návrhy, jichž jsem spoluautorkou, které mohly situaci ještě zachránit. Osobně jsem o nich ještě tento týden řadu kolegů přesvědčovala, bohužel ale nakonec v 751členném parlamentu nenašly dostatečnou podporu,“ řekla.
Výsledek kritizoval také šéf TOP 09 Jiří Pospíšil, podle kterého jde o selhání české vlády, která nakonec zvedla pro mírnější verzi zákona ruku.
„Obávám se, že zákaz dvojí kvality potravin nepřinese. Vágní definice návrhu v praxi povede jen k tomu, že si bohaté firmy budou najímat právníky, aby našly cestu, jak nekvalitní zboží ve východní Evropě prodávat dál,“ řekl.
Výsledek hlasování EP o zákazu dvojí kvality potravin lze označit za posun i zahozenou šanci. Pozměňovací návrh, který jsem spolupodepsal a který dvojí kvalitu zakazoval, neprošel. Schválený návrh je vágní a budí obavy, že výrobci budou v této praxi pokračovat, ač v omezené míře.
Ministerstvo průmyslu a obchodu se brání, snažilo se prý prosadit alespoň nějaké omezení praxe, aby země jako Německo neshodily ze stolu návrh úplně.
Jiná chuť - povolená praktika
„Není to úplný zákaz dvojí kvality bez výjimek, jak jsem navrhovala. Naopak, každé podezření na dvojí kvalitu musí složitě posuzovat dozorový orgán, sbírat důkazy, vyjádření výrobců... To v praxi nemůže fungovat. Ještě horší je, že zákon připouští odůvodněné a objektivní faktory, díky kterým výrobci mohou potraviny a další zboží i nadále přizpůsobovat místním chutím, cenovým preferencím a kdo ví čemu ještě, protože si prolobbovali, že tyto faktory nebudou v textu všechny vyjmenovány. Takže dovoleno je prakticky cokoliv,“ zdůraznila a poznamenala, že hodlá na zákazu dvojí kvality výrobků spolupracovat s českými úřady tak, aby byla zapsána do českého zákona, a domnívá se, že se téma již brzy na půdu evropských institucí vrátí.
Pro směrnici hlasovalo 474 poslanců, proti bylo 163 a 14 se hlasování zdrželo. Cílem právní úpravy, která je součástí balíčku s názvem Nová politika pro spotřebitele, je kromě dvojí kvality především poskytnout spotřebiteli transparentnější informace o mechanismu zpracovávání nabídek na online trzích a v internetových srovnávacích službách, jako jsou například Amazon, eBay, Airbnb či Skyscanner.
Těm směrnice ukládá zveřejnit parametry, které určují pořadí nabídek, ve kterém se zobrazí potenciálnímu kupci. Spotřebitelé mají podle nových pravidel také být informováni o tom, od koho výrobky či služby kupují, aby věděli, jak jsou chráněni v případě problému - například nutnosti reklamace.
